Robert M. Pirsig:
Lila aneb Zkoumání morálních zásad
/Přeložil Martin Svoboda. Volvox Globator, 404 stran/
Hrdina Faidros z autorovy slavné prózy Zen a umění údržby motocyklu přesedlal na jachtu, aby se mohl "pomalými" metodami dávných prospektorů věnovat rozjímání, ale z metafyzických úvah ho vytrhne duševně nemocná žena. Ve filozofickém románu o hledání smyslu a dynamice pokroku se Pirsig jako velký solitér americké literatury znovu pouští do viktoriánských přežitků i kultů šedesátých let ve snaze postihnout, po čem si Nový svět vyloženě šlape. Dobrodružství jeho abstrakcí odhaluje svět jako "imunitní systém" plný ošidných kulturních vzorců a vědeckých konstrukcí, kterým se přizpůsobujeme ve jménu morálky či snazšího přežití, ačkoli dobro je stále jedno - kvalitní samo o sobě.
George E. Hyde:
Lid Rudého oblaka
/Přeložil a komentuje Jan F. Ullrich. Paseka, 340 stran/
Kmen Siouxů (čili oglalských Lakotů) je statečný a dobře svůj kraj zná, jak dokládají jeho nomádské dějiny od sedmnáctého století do roku 1878. Střet třetího nejlidnatějšího kmene amerických domorodců s expandujícím bělošským etnikem sledujeme i díky zápalu antropologa Ullricha, který pobýval u místního šamana a o uvažování jeho lidu nás před časem informoval v precizní rovině mytologické i jazykovědné. Bohužel stále zpoza plotu trpěné menšiny, neboť navzdory hrdinnému vystoupení proti Custerovým a Milesovým vojskům, po kterém následovalo živoření v rezervaci, ani Lakotové nezabránili završení největší genocidy v dějinách, ve srovnání s níž jsou osvětimská čísla zlomkem. Howgh.
Pavel Šrut:
Šišatý švec a myšut
/Ilustrovala Galina Miklínová. Paseka, 80 stran/
Když se "nesmysl smyslem naplněný" stane "nesmyslem nádherně smysluplným", nestačí jazykoví hračičkové žasnout, zvlášť když se díla ujme žijící legenda české nonsensové poezie. Zatímco v prvním oddíle sbírky se Šrut klaní Edwardu Learovi & spol. a přichází s parafrázemi anglických říkadel z osmnáctého století, figurka myšuta vylíhnutá z dávných snů jeho dcerky mu vzápětí umožňuje ověřit melodiku češtiny způsobem dalece překračujícím klasickou veršovánku pro nejmenší. Když básník se svým myším dvojníkem loví rým například na souhlásku "x", komika jeho daktylů a trochejí zamrazí, protože v nich načechral rýmy až do červotočivého světla melancholického autoportrétu.
Paul Guterman & Joe Colohnatt:
Vražda jako společenská událost
/Přeložili Šárka a Miroslav Zelinští, ilustroval Jozef Danglár Gertli. Jota, 192 stran/
Zatímco de Quincey analyzoval mord jako umělecký akt, zabývá se slovenský postmodernista Dušan Taragel' v převleku za duo mafiánů etiketou vraždění, neboť není nic otřesnějšího než trapná fraška z TV seriálu. Díky grantu podporujícímu resocializaci obou teoretiků, odsouzených na 1098 let nepodmíněně, řeší studie otázky, jak bližního sprovoditi ze světa ohleduplně, vkusně, bez klišé a v případě vražd masových i podle společenské hierarchie. Typologie vraždy při stolování, cestování a kulturním vyžití sází vedle poetiky drsné školy na poznámkový aparát, který rozsahem předčí výklad a vyloudí ve čtenáři když ne řehtání ráže kalašnikova, tak aspoň škytavku na způsob lugerovky.
Petr Matoušek
