Pozice věřitele příští rok posílí


Je to dlouhé čtení: 434 zbrusu nových paragrafů insolvenčního zákona znamená dílo románových rozměrů. Ale pro manažery, podnikatele, živnostníky by se měl stát povinnou četbou stejně jako Babička Boženy Němcové.
Na tom nemění nic fakt, že platný bude až od července příštího roku. Zde existuje jedna opravdu dobrá rada. S čím větším předstihem se každá společnost i malý nebo střední podnik i každý živnostník připraví na tento zásadně nový předpis, tím lépe pro ně.
Insolvenční zákon ve srovnání s dosud platným zákonem o konkursu a vyrovnání přináší některé velmi významné změny, které lze zjednodušeně shrnout do základní poučky - věřitelé budou mít nepoměrně větší slovo v konkursech než dosud. Což na první pohled působí jako rezolutní změna k lepšímu, ale také to má svá úskalí.

"Tunelářské" nebezpečí

Jenom napovím. A mnozí, kdo mají osobní zkušenosti s konkursy, mi jistě dosvědčí, že říkám pravdu: V mnoha případech jsou totiž v čase vyhlášení konkursu klíčovými věřiteli insolventní firmy spřízněné s manažery nebo s majiteli úpadce.
Tento model je v českých podmínkách stále velmi častý přes nesporné zpřísnění řady účetních a dalších pravidel. Mnoha různými způsoby je majetek úpadce rozředěn tak, aby jeho značná část připadla těm, kdo společnost položili.
Nynější změna důrazu na práva věřitelů je tedy obecně velmi správná, ale v žádném případě neznamená, že všichni věřitelé jsou oběti. Naopak se lze nadát, že přibude pokusů, kdy budou společnosti směřující k finančnímu krachu s dostatečným předstihem uměle zatěžovány dalšími závazky tak, aby skupina "věřitelů" mohla pokud možno hladce převzít otěže konkursu a v podstatě "vymazat" faktické věřitele.
Těm zůstanou jako obrana různé formy žalob proti dřívějším rozhodnutím, což je postup nejistý a zdlouhavý.
Když tedy nyní znějí z odborné obce celkem jednoznačné hlasy, že nový zákon je naprosto nejlepší předpis, jaký zde v oblasti konkursního práva kdy byl, nemělo by to ze strany podnikatelské obce znamenat žádnou přehnanou důvěru v zázračnou moc legislativy.
I současný úpadkový zákon prošel více než dvaceti novelami, některé z nich byly rozsáhlé a autoři slibovali dramatické zlepšení neutěšené situace v konkursní oblasti. Nepřišlo.

Rychlost se zlepšit nemusí

Rychlost samotného konkursního procesu závisí v mnoha případech na rychlosti vyřízení souvisejících žalob, popřípadě na vymáhání pohledávek u jiných společností. To jsou řízení na roky a konkursní případ není možné v podstatě uzavřít do doby, než jsou uzavřeny tyto pře. Na tom nový zákon většinou mnoho nezmění.
Za potíže s neúnosnou délkou konkursních řízení totiž nemůže jen platný zákon, ale ve větší míře i pomalé obchodní soudnictví a nedobrá kvalita řady souvisejících právních předpisů.
Podnikatelská obec by nyní neměla propadnout představě, že nová legislativa bude znamenat za všech okolností rovné podmínky v konkursním řízení a délku tři či čtyři měsíce.
Autor je konkursním správcem