Krize, na jejíž hraně Spojené státy a Evropa právě balancují, se bude výrazně lišit od všech minulých. Ty předchozí v první řadě vždy nejcitelněji zasáhly méně vzdělané a méně kvalifikované lidi z nižších sociálních vrstev.
Prvními oběťmi té současné jsou naopak ti nejchytřejší, nejvzdělanější a nejlépe placení zaměstnanci. Investiční bankéři, finančníci, realitní makléři, právníci. Ti všichni po tisících přicházejí o místa. A ti, kdo si je udrží, musí počítat s výrazným poklesem životní úrovně.
Tisíce bankéřů si jdou pro výpověď
Banky prodělaly na špatných obchodech s americkými hypotékami desítky miliard dolarů. Optimisté odhadují ztráty na 200 miliard dolarů, pesimisté se blíží až k 600 miliardám. Tržní hodnota mnoha velkých světových bank spadla za rok o třetinu (Barclays, Merrill Lynch, UBS) až polovinu (Citibank, Société Générale).
Po hojných časech rychlých zisků z nových sofistikovaných produktů a nárazu na zeď se čeká pár hubenějších let s větší opatrností vůči klientům a přísnějšími regulátory v zádech. Kdo chce přežít, musí se rychle zbavit všech přebytečných lidí. Ve financích to platí především: právě platy jsou totiž největší částí nákladů bank, fondů a pojišťoven. K miliardovým ziskům totiž potřebují kromě brilantních mozků už jen dobrý software.
Bez ohledu na to, jak silně současná krize dopadne na Česko, se zatím domácí bankéři o místa bát nemusí. Praha není evropským finančním centrem, kde se dělají velké obchody se sofistikovanými produkty. Banky se soustředí na přímé služby lidem a firmám. Všechny jsou však součástí evropských finančních skupin. Pokud si spálily prsty v amerických hypotékách, jako majitel Komerční banky Société Générale, mohou se snažit vylepšit si účty dividendami z dceřiných firem v "jistější" střední Evropě či jejich prodejem. Krize nezasáhne ani silné domácí finanční skupiny PPF či J & T, které expandují především na Východ.
Z Čechů se bezprostředně o svá lukrativní místa musí třást jen ti, kdo vyrazili za prací do velkých světových finančních center, především do londýnské City. Právě to je vlnou propouštění zasaženo nejvíc, dokonce silněji než Wall Street. Britská poradenská firma Experian tento týden upozornila, že finanční krize připraví v City v dohledné době o práci až 20 tisíc lidí, tedy pět procent ze současných 400 tisíc dobře placených finančníků.
Řada zasažených bank už s rozdáváním výpovědí začala. Citibank propouští po světě, hlavně ve velkých finančních centrech, 4200 lidí, UBS patnáct set, Morgan Stanley šest set... O místa ale přicházejí i lidé v prozíravých bankách, které se v amerických hypotékách nenamočily, třeba v Goldman Sachs. Slabší roky čekají celý svět financí. "Rozjíždí se domino. Skoro každý počítá s tím, že může přijít o místo, ať byl v posledních době úspěšný, nebo měl ztráty," říká jeden z významných středoevropských bankéřů sídlících v Londýně.
Paniku to ale nevyvolává. Výpovědi totiž dostávají lidi, pro které je riziko součástí jejich profese. Moc dobře ví, že jejich velmi vysoké platy nejsou jistotou. Vědí, že si jich užijí jen v dobrých časech.
Neodolatelné pokušení milionových odměn
Člověk, který nastoupí s bakalářským titulem jako analytik do silné investiční banky ve velkém finančním centru, jako je Londýn, si už první rok může vydělat mezi 60 a 110 tisíc dolary ročně, tedy 88 až 160 tisíc korun měsíčně. Už po třech letech praxe - a s titulem MBA - může brát v přepočtu až 700 tisíc měsíčně. Propracuje-li se na místo zástupce šéfa divize, může již vydělat několik milionů dolarů. Svět financí je rychlý, profesionální úmrtnost vysoká. Takže není výjimkou, že na tak dobře placenou pozici se dostanou i třicátníci.
Jenže s takovými penězi nikdo z hráčů na finančních trzích nemůže počítat. Víc než polovinu platu tvoří bonus za úspěch. Ten často nemá žádný strop, takže žene finančníky do velmi riskantních obchodů. "Pokušení k větším ziskům je potom v lidské přirozenosti," říká hlavní ekonom České spořitelny Viktor Kotlán.
Právě hra o bonusy mohla přispět ke spuštění krize amerických hypoték. Bankéři hledali prostor pro stále vyšší zisky, dobří klienti už nebyli, a tak půjčovali těm výrazně riskantnějším za vyšší úroky. Banky měly vyšší zisky, oni vyšší bonusy.
Příběh makléře Jérôma Kerviela, který gamblerskými, podvodně maskovanými obchody, prodělal Société Générale 4,9 miliardy eur, ukazuje, kam až zvrácená touha po vysokých bonusech může vést. Mladý pařížský finančník tvrdí, že ho hnala právě touha být výjimečným bankéřem a získat výjimečný bonus. "Za rok 2006 jsem dostal odměnu 60 tisíc eur. Koncem roku jsem měl pohovor s nadřízenými, byli se mnou spokojeni, ale nedohodli jsme se na prémii," řekl Kerviel při výslechu, z nějž zveřejnil záznam deník Le Monde. "Chtěl jsem 600 tisíc eur, oni navrhovali polovinu." Tuto debatu vedl se svými šéfy pár týdnů předtím než vedení banky odkrylo ztráty, které způsobil.
Tři roky ... a dost. Povýšení nebo vyhazov
Bankéři, zvyklí na změnu a riziko, jsou na rozdíl od jiných profesí zvyklí přeplouvat z jednoho zaměstnání do druhého. "Průměrná "životnost" v City je tři roky. Pak vám buď někdo dá lepší nabídku, protože jste dobrý a máte výsledky, nebo vás propustí, protože je nemáte, a míříte do jiného oboru," popisuje atmosféru britský deník Financial Times.
Teď ale není moc kam proplouvat, propouštějí téměř všichni. Míst navíc bude v nejbližších měsících ubývat i v jiných oborech, kam by mohli finančníci zamířit, třeba v obchodech s realitami nebo v právních a auditorských firmách. I ty už finanční krizi a pokles obchodů cítí. "Mnoho kolegů přemýšlí, jestli není nejlepší doba opustit svět velkých bank a založit si vlastní investiční butik. Využít nashromážděné peníze a znalosti a začít obchodovat na vlastní účet," říká ve Financial Times jeden z londýnských bankéřů. Renomované banky budou po krizi ostražité k riskantním projektům, a menším hráčům, kteří si na riziko troufnou, se otevře prostor. Ten, kdo získá zajímavé obchody, pak může svou firmu prodat někomu z velkých hráčů ve chvíli, kdy po opatrnějších letech opět dostanou chuť do riskantnějších obchodů.
Přesně takovou kariéru má za sebou jeden z nejbohatších Čechů Zdeněk Bakala. Nejprve se "učil" v investiční bance CS First Boston. Poté si založil vlastní Patria Finance, kterou prodal ČSOB a pustil do vlastních miliardových investic. Podobný je i příběh známého finančníka Gabriela Eichlera. Po letité kariéře v Bank of America a kariéře krizového manažera v ČEZ a Východoslovenských železárnách teď hledá pro svou investiční skupinu zajímavé projekty.
Osudová minuta, kdy přijdete o jméno a reputaci
Škodolibý pozorovatel rozjíždějící se krize si se zadostiučiněním řekne: dobře, že ji nejvíc odnesou "nenasytní" finančníci, kteří do ní svými riskantními hypotékami a nekonečnými obchody s nimi, svět přivedli. Jenže právě tito vysoce placení zaměstnanci dávají práci dalším tisícům lidí po světě. Svými asistenty a chůvami počínaje, lidmi v továrnách na auta a elektroniku po celém světě konče. Do hubenějších časů stahují ostatní.
Oni sami si riskantními obchody ohrozili životní úroveň na roky dopředu. Kromě rizika totiž přináší ve financích vysoké zisky hlavně důvěra. Proto se finančním službám tradičně daří ve vyspělých zemích, kde je ve společnosti vysoká míra důvěry. Tím pádem i méně byrokracie, protože lidé věří, že jejich majetek a investice jsou v bezpečí, a pokud je někdo ohrozí, rychle se domůžou svých práv. Důvěra se buduje generace. Ztratit se dá během několika dní. Stačí pár špatných rozhodnutí.
"Kamarád mi vyprávěl zajímavý příběh. Jeho soused byl v jednom z velkých bankrotů. Je z bohaté evropské rodiny, pro nás nepředstavitelně bohaté. Seděl v představenstvu firmy, která slavně zkrachovala. On kvůli dvěma stům milionům eur, tak malé sumě proti jeho majetku, to nechal zkrachovat," řekl před časem v rozhovoru pro HN viceguvernér Miroslav Singer.
"Dnes ví, že to byla největší chyba jeho života. Do té doby se říkalo: s Paulem se nedá zkrachovat. Teď, když jde do banky, jeho prestiž a dobré jméno je pryč. To je jako když člověk splatí hotel. Je svobodnější, může si dovolit víc riskovat. Může ho dát jako záruku a jít do nového projektu. Banka ví, že dluh splatil.
Jsou tady lidi s reputací, která má sama hodnotu stamilionů. Protože s nimi se nikdy nekrachovalo. Pak má ekonomika schopnost vytvářet mnohem větší hodnotu, to ale prostě trvá. Málokdo si uvědomuje, že tyto nehmotné věci mají velmi vysokou finanční hodnotu. Na reputaci si můžete půjčit. To je civilizace, která se vytváří desetiletí," dodal viceguvernér.
Kdo má moc způsobit světovou krizi?
Finanční krize, kterou teď svět prochází, je po splasknutí internetové bubliny v roce 2002 už druhým ilustrativním příkladem, jak budou vypadat pády v nové, na znalostech postavené ekonomice. Moc dostat svými rozhodnutími vyspělý svět do krize už nemají šéfové automobilek, oceláren nebo chemiček. Mají ji ti, kdo vládnou financím a informacím.
Všichni ostatní jsou závislí na jejích úspěších a přešlapech. Hypoteční krize 2008 nejlépe ukazuje, jak silně rozhodují o životní úrovni milionů, jak silně rozhodují o životní úrovni ostatních ti, jimž americký ekonom a někdejší Clintonův ministr práce Robert Reich říká "symboličtí analytici". Lidé, kteří vynikají schopností abstrakce, systémovým myšlením, komunikačními schopnosti - a odvahou riskovat a experimentovat. Když se jim riziko vymkne z rukou, jako teď u amerických hypoték, stáhnou do krize ostatní.
Karneval končí, začíná půst. Krize, do níž svět míří, už připravila o práci tisíce nejlépe placených finančníků. Jenže právě jejich výdělky dávají práci tisícům dalších lidí. Do hubenějších časů tak míří i oni. Foto: Profimedia
