Harvard, Yale, Stanford. Americké vzdělávací instituce, které se mohou pochlubit staletou tradicí i prestiží. Kupříkladu Yale právě dnes slaví 304 let své existence. Kromě tradice a prestiže však tyto univerzity mají "na kontech" také miliardy dolarů. Ty se točí v jejich nadačních fondech, jejichž investiční strategie patří k nejúspěšnějším na kapitálových trzích.
Například Nadační fond univerzity Yale, který je podle výše aktiv na druhém místě, za poslední fiskální rok navýšil své jmění o 22,3 procenta na 15,2 miliardy dolarů. Jednička ve velikosti aktiv, Harvardský nadační fond, má ve správě přibližně dvakrát tolik.
Takových fondů je v USA přes šest stovek, tvrdí asociace NACUBO, která výsledky fondů sleduje. Běžný investor v nich své peníze zhodnocovat nemůže. Tyto fondy fungují nezávisle na univerzitách. Jejich sídlo však bývá součástí kampusů. A proč se označují jako nadační? Z jejich peněz jsou totiž mimo jiné vypláceny stipendia pro studenty, stážisty i učitele.
Yale a Harvard na špičce
Co se týče účinnosti jejich investiční strategie, může se podle nedávno zveřejněných výsledků většina nadačních fondů chlubit výbornou bilancí. Yale za poslední účetní rok vykazuje zisk přes dvacet procent, pátý největší fond na kalifornském Stanfordu 19,5 procenta, stejně tak Harvard.
"Těmto fondům se dostává pravidelných kapitálových injekcí, například ve formě darů od absolventů nebo mecenášů," předkládá podle něj nejzásadnější předpoklad investičního úspěchu profesor Paul Palmer, který se zabýval fondy se svými studenty na londýnské City University. "Nad všechno ostatní je ale správný manažer," dodává.
Za modelové příklady si vybral fondy Yaleovy a Harvardovy univerzity. Ty splňují poslední podmínku dokonale - správce Yale University's Fund David Swensen a jeho bývalý protějšek z Harvardu Jack Meyer, přivedli své "svěřence" na investiční špičku.
"Změnili způsob, jak podobné fondy investují. Oni to vymysleli, ostatní je jen napodobují," tvrdí David Kabiller, zakladatel investiční společnosti AQR Capital pro agenturu Bloomberg.
V osmdesátých a devadesátých letech ignorovali nákupní horečku po amerických akciích, dluhopisech a měně. Naopak byli mezi prvními, kteří začali kapitál fondů rozdělovat do různých typů aktiv, které se vůči sobě nevyvíjely synchronně a nekopírovaly akciové indexy. Deník Wall Street Journal je za to označil za "pionýry diverzifikace".
Svou strategií dosáhli menší rozkolísanosti než u klasického mixu akcií a dluhopisů a současně větších zisků. Zatímco akciový index S&P v období od června 2000 do června 2003 ztratil 33 procent své hodnoty, fond Yaleovy univerzity si polepšil o dvacet procent.
Oba fondy svá portfolia z konkurenčních důvodů nezveřejňují. Nicméně podle rozhovorů, které jejich manažeři poskytli médiím, jsou si podobná. Přibližně patnáct procent zahrnují domácí a stejný podíl zahraniční investice. Další čtvrtina je v reálných aktivech. Ve velkém a prakticky od svého počátku investují i do hedgeových fondů; nechybějí komodity, jako je ropa, zemní plyn nebo dřevo, ani nemovitosti. Třeba hotelová síť.
Měly by dávat víc
Na univerzitní stipendia podle serveru wikipedia.com fondy vyplatí asi pět procent svých aktiv. Podílejí se i na rozpočtu domovských univerzit, i když v různé míře. Yale přes svůj fond financuje třetinu výdajů - loni šlo asi o 610 miliónů dolarů.
Univerzitní fondy se ale nevyhnou ani kritice. Často se totiž objevují hlasy, že by měly na stipendia i výzkumné projekty pouštět více peněz a nereinvestovat většinu svých zisků. "Dobré projekty si najdou zdroje samy. My chceme přilákat ty nejlepší studenty," vzkazuje akademikům Swenson.
Například Nadační fond univerzity Yale, který je podle výše aktiv na druhém místě, za poslední fiskální rok navýšil své jmění o 22,3 procenta na 15,2 miliardy dolarů. Jednička ve velikosti aktiv, Harvardský nadační fond, má ve správě přibližně dvakrát tolik.
Takových fondů je v USA přes šest stovek, tvrdí asociace NACUBO, která výsledky fondů sleduje. Běžný investor v nich své peníze zhodnocovat nemůže. Tyto fondy fungují nezávisle na univerzitách. Jejich sídlo však bývá součástí kampusů. A proč se označují jako nadační? Z jejich peněz jsou totiž mimo jiné vypláceny stipendia pro studenty, stážisty i učitele.
Yale a Harvard na špičce
Co se týče účinnosti jejich investiční strategie, může se podle nedávno zveřejněných výsledků většina nadačních fondů chlubit výbornou bilancí. Yale za poslední účetní rok vykazuje zisk přes dvacet procent, pátý největší fond na kalifornském Stanfordu 19,5 procenta, stejně tak Harvard.
"Těmto fondům se dostává pravidelných kapitálových injekcí, například ve formě darů od absolventů nebo mecenášů," předkládá podle něj nejzásadnější předpoklad investičního úspěchu profesor Paul Palmer, který se zabýval fondy se svými studenty na londýnské City University. "Nad všechno ostatní je ale správný manažer," dodává.
Za modelové příklady si vybral fondy Yaleovy a Harvardovy univerzity. Ty splňují poslední podmínku dokonale - správce Yale University's Fund David Swensen a jeho bývalý protějšek z Harvardu Jack Meyer, přivedli své "svěřence" na investiční špičku.
"Změnili způsob, jak podobné fondy investují. Oni to vymysleli, ostatní je jen napodobují," tvrdí David Kabiller, zakladatel investiční společnosti AQR Capital pro agenturu Bloomberg.
V osmdesátých a devadesátých letech ignorovali nákupní horečku po amerických akciích, dluhopisech a měně. Naopak byli mezi prvními, kteří začali kapitál fondů rozdělovat do různých typů aktiv, které se vůči sobě nevyvíjely synchronně a nekopírovaly akciové indexy. Deník Wall Street Journal je za to označil za "pionýry diverzifikace".
Svou strategií dosáhli menší rozkolísanosti než u klasického mixu akcií a dluhopisů a současně větších zisků. Zatímco akciový index S&P v období od června 2000 do června 2003 ztratil 33 procent své hodnoty, fond Yaleovy univerzity si polepšil o dvacet procent.
Oba fondy svá portfolia z konkurenčních důvodů nezveřejňují. Nicméně podle rozhovorů, které jejich manažeři poskytli médiím, jsou si podobná. Přibližně patnáct procent zahrnují domácí a stejný podíl zahraniční investice. Další čtvrtina je v reálných aktivech. Ve velkém a prakticky od svého počátku investují i do hedgeových fondů; nechybějí komodity, jako je ropa, zemní plyn nebo dřevo, ani nemovitosti. Třeba hotelová síť.
Měly by dávat víc
Na univerzitní stipendia podle serveru wikipedia.com fondy vyplatí asi pět procent svých aktiv. Podílejí se i na rozpočtu domovských univerzit, i když v různé míře. Yale přes svůj fond financuje třetinu výdajů - loni šlo asi o 610 miliónů dolarů.
Univerzitní fondy se ale nevyhnou ani kritice. Často se totiž objevují hlasy, že by měly na stipendia i výzkumné projekty pouštět více peněz a nereinvestovat většinu svých zisků. "Dobré projekty si najdou zdroje samy. My chceme přilákat ty nejlepší studenty," vzkazuje akademikům Swenson.
