Žraloci, barevní koráli a sasanky, chobotnice, vraky lodí a letadel, štiky i amfory. To všechno je pro potápěče přístupné a na dosah ruky. A není k tomu třeba ani tolik: do kurzu se může přihlásit každý průměrně zdravý člověk, vybavení si snadno půjčí v některém z potápěčských center a potom už se stane návštěvníkem podvodní říše.
Kromě českých lomů s kapitálními štikami a sumci lze autem přes noc dojet k Jadranu s chobotnicemi a vraky lodí či ke Středozemnímu moři s kanici a průzračnými vodami kolem Korsiky. Za přijatelnou cenu a pár hodin letu je pak na dosah Mekka všech potápěčů - Rudé moře.
Rekreační zážitkový sport
Potápění už dávno není jen záležitostí extrémních dobrodruhů, znuděných boháčů a utajovaných vojenských specialistů. Celosvětově uznávané potápěčské školy PADI, CMAS, SSI nebo IANTD vydávají desetitisícům absolventů kurzů licence, na které jim kdekoliv po světě "nafoukají láhev".
Ačkoliv Česko není přímořským státem, potápěčská komunita se tu pozoruhodně rozrůstá. A není řeč jen o těch, kteří se prostě "musí" nejméně jednou do týdne zanořit a je jedno, jestli do rybníka, moře nebo alespoň vykachlíkovaného bazénu. Mnoho českých turistů, kteří objevili po Egyptě i Kanárské ostrovy, Keňu, Bali, Thajsko nebo Mexiko, si už přivyklo zpestřit část dovolené podmořskými výlety. Potápění je totiž skvělý rekreační zážitkový sport.
Rizika? Hlavně podcenění
Potápění samozřejmě není bez rizik. Každému nebezpečí se ale dá zodpovědným chováním předejít. Platí to i o potápění. Přesto se v médiích občas objeví zpráva o tragické nehodě českého potápěče.
"Pouhé jedno procento potápěčských nehod způsobí technika, výstroj. Vše ostatní je důsledkem lidských chyb, kterým suverénně vévodí podcenění podmínek," říká šéf českého potápěčského klubu Divers.cz Petr Vonka. "Rozumný potápěč je však v bezpečí."
Pod vodu alespoň ve dvou
Potápění je celkem nenáročný a zajímavý rekreační sport, ale při úvodním kurzu se každý musí naučit kázni a zodpovědnosti k životu, tvrdí instruktor a šéf českého potápěčského klubu Divers.cz Petr Vonka.
* Jak poznat dobrý kurz potápění od špatného?
Hodně lidí se nechalo zlákat ke zkušebnímu ponoru někde na dovolené u moře a pod dojmem nového zážitku a z nadšení si ihned na místě udělali rychlokurz. Trval dva tři dny, proběhl v jiném jazyce, zabral jim kus dovolené a vyšel dráž než doma. Podobný kurz je jako tetování henou - rychle hotové, ale nevydrží.
* Takže je nutné studovat pečlivě, detailně a dlouho?
Každá nová sportovní aktivita vyžaduje ke skutečnému zvládnutí určitý trénink. Osvojení si všech postupů je u potápění vzhledem k podvodnímu prostředí o to důležitější. Musí člověku takříkajíc vlézt pod kůži. Kdo to podcení, bude při každém ponoru nevědomky hodně riskovat. Ale nic není třeba přehánět. Je například fajn doma před dovolenou absolvovat teorii v učebně i cvičení v bazénu a pak někde v teplém moři podstoupit závěrečný nácvik a ihned pokračovat v potápění. Čech se zkušenostmi s naší chladnou a poněkud temnou vodou bude mít v teplém čistém moři jednoznačně náskok.
* Když budu chtít začít hrát fotbal, koupím si slušné kopačky. Je tomu podobně i u potápění?
Kdo začíná, měl by si pořídit vlastní masku, šnorchl a ploutve. Ostatní výzbroj ať si vezme pro začátek z půjčovny. Až během prvních ponorů si totiž uvědomí, co a jak mu vyhovuje a co vlastně ani nepotřebuje. Začátečník by byl schopen utratit i desetitisíce za nesprávnou výbavu.
* Na kolik asi vyjde kompletní výbava?
Tak od 25 do 50 tisíc korun. Záleží na značce. Hodně potápěčů dbá na to, aby si co nejdříve pořídili vlastní neoprenový oblek - kvůli hygieně a vhodné velikosti - a pak i plicní automatiku, tedy regulátor, kterým přímo dýchají vzduch. To zas kvůli jistotě, protože bohužel ne každá půjčovna se zcela perfektně stará o techniku. Doplňky a další věci si může potápěč dokupovat později.
* Jak je potápění fyzicky náročné? Děláte před kurzem nějaké kondiční testy?
Mimořádná fyzická kondice není potřeba. Stačí průměrně zdravý jedinec, ovšem s dostatečně vyvinutým smyslem odpovědnosti k životu. A nejen vlastnímu. Potápění totiž není individuální sport, potápíme se z bezpečnostních důvodů nejméně ve dvou. Pokud by se jeden dostal do potíží, druhý mu pomůže. To je i významná část výcviku.
* Co bývá nejčastější příčinou potápěčských nehod?
Jednoznačně podcenění situace - například když se úplný začátečník zanoří na lokalitě se silným proudem nebo když se odpoutá od skupiny... Jakmile si pak uvědomí narůstající riziko, ve stresu nejspíš udělá chybu.
* Jakou?
Může třeba bezhlavě začít stoupat k hladině, my tomu říkáme "vystřelit se".
* A jak naopak probíhá bezpečný ponor?
Dolů se jde po důkladné předponorové přípravě a podle pokynů instruktora, průvodce nebo zkušeného buddyho, tedy partnera v potápěčské dvojici. Pak už jen sledujeme přírodu, ryby, vplouváme do vraků, opatrně pozorujeme žraloky, manty, chobotnice, vyhýbáme se křehkým gorgoniím, lampou probouzíme ohnivý šarlat korálů, hledáme v děrách murény, v písku rejnoky, fotíme se s korálovými rybkami...
Informace
Ceny potápěčských kurzů (v systému PADI)
* Základní OWD (Open Water Diver): 7000 - 9000 Kč
* Zdokonalovací AOWD (Advanced Open Water Diver): 5000 - 6000 Kč
* Rescue - potápěč záchranář: 5000 - 6000 Kč
* Nitrox (potápění se vzduchem s vyšším obsahem kyslíku): 4000 - 5000 Kč
* Vrakové potápění: 4000 Kč
* Hloubkové potápění: 4000 Kč
Jak nakupovat výbavu?
Nákup vybavení je pro začínajícího potápěče malá slavnost. A nemusí být levná. Je to něco jako koupě auta - nejprve je potřeba vědět, jakému potápění budeme dávat přednost.
S obstaráním výbavy by měl vždy pomoci instruktor nebo zkušený potápěč, kterému opravdu důvěřujeme. Začíná se obvykle vyhledáním potápěčského obleku: pokud se budeme potápět v létě v tuzemsku a zamíříme i na Jadran nebo jinam do Středozemního moře, bude určitě na místě sáhnout alespoň po sedmimilimetrovém materiálu. A pro méně otužilé potápníky je vhodné pořídit rovnou ke kombinéze i druhý díl, a pokud nemá kapucu, tak navíc i kuklu.
Pro ponory v zimě nebo do studenějších moří, jako je třeba Balt (což už je ale pro opravdu zkušené), jsou v prodeji takzvané suché obleky. Do tropických moří naopak vystačí třímilimetrový "short".
Přemítání nad lahví
Vlastní by měl mít potápěč i ty části výstroje, které ho přímo "drží" za život: tedy žaket a plicní automatiku. Jestliže se nechystáme na hloubkové, speleologické či náročné vrakové ponory, je na místě pořídit solidní kvalitativní střed v nabídce. Automatika, třebaže nová a se zárukami, patří po zakoupení pravidelně do odborného servisu.
Není nezbytně nutné, aby každý potápěč vlastnil svou tlakovou láhev. Tedy pokud se bude potápět vždy jen u nějakého dive centra. Když má ale v úmyslu s několika známými nebo klubem objíždět o víkendech například české lomy a rybníky, pak se vlastní láhev hodí. Naplnit stlačeným vzduchem si ji může nechat za mírný poplatek prakticky v každé slušné prodejně s potápěčským materiálem.
Netřeba hned a všechno
Nakupovat bezhlavě doplňky jako nůž, lampy, foťáky, skútr nebo signalizace by bylo zbytečné mrhání penězi. Jedinou skutečně vhodnou investicí je do začátku potápěčský počítač a menší baterka. Computer na ruce totiž neustále bdí nad bezpečností - propočítává tlaky, časy a úroveň nasycení dusíkem potápěčova organismu. Baterka? Pomůže najít malého kraba, prozkoumá skulinu i jeskyňku, upozorní ostatní potápěče.
Postupem času ale bude zodpovědný potápěč vybavovat svůj arzenál dalšími doplňky. Až se bude pouštět hlouběji, ocení například bójku. Poté, co se začne zajímat o vraky, na kterých často visí zbytky sítí, bude se cítit lépe s nožem. Až se prvně potká s karetou, zatouží po foťáku, a až...
Potápěčská výbava
Co je nezbytné
Maska (lidově nazývaná potápěčské brýle)
Šnorchl
Ploutve
Neoprenový oblek
Plicní automatika - regulátor tlaku umožňující dýchání stlačeného vzduchu
Žaket - nese tlakovou láhev a obsahuje vzduchové kapsy pro vyvážení
Zátěžový opasek - bez něj by se potápěč pod hladinu nedostal
Tlaková láhev - nejčastěji 12- či 15litrová, plní se běžným stlačeným vzduchem
Doplňky
Potápěčský počítač - vypadá jako hodinky a neustále kalkuluje bezpečnou délku a hloubku ponoru
Rukavice - neoprenové, vítané do chladnější vody (např. v Egyptě přísně zakázané)
Lampa - praktická i ve dne do větších hloubek
Fotoaparát - stačí téměř běžný, ale je potřeba k němu mít speciální pouzdro
Bójka - pomůže se stabilizací, signalizací i bezpečností, nafukuje se vzduchem
Signalizace - vzduchové sirénky nebo klikklaky
Strobo lampa - zábleskový maják především pro noční ponory
Nůž - jen pro defenzivu nebo vysvobození například ze staré rybářské sítě
Podvodní skútr - potápění na "motorce"
Co uvidíte pod vodou doma a co ve světě
Většina Čechů propadlých potápění se orientuje především na teplá moře. Najdou se ale i ponorníci, kteří nedají pokoj českým lomům i rybníkům.
Klasickou a notoricky známou ukázkou českého potápění je bývalý žulový lom Leštinka u Pardubic, kde je maximální hloubka 25 metrů. Ve dvaceti metrech potápěči narazí na keson (podvodní ocelový zvon se vzduchovou kapsou), kam se v pohodě vejdou dvě až tři osoby. Pod vodou tady spatříte kapry, štiky, cejny, jesetery, sumce, slávky a raky.
Lom je ideální pro potápěčský trénink, proto tu najdete několik tréninkových plošin v hloubkách tři, šest, osm a dvanáct metrů, tři mola pro snadný vstup do vody a uzamykatelné prostory pro sušení výstroje. V blízkém okolí leží několik dalších lomů, které lákají potápěče k objevitelským výpravám.
Mezi jiné oblíbené lokality v Česku patří například jezero po hnědouhelném dolování Barbora u Teplic, lom Amerika u Karlštejna, Slapská přehrada, lom Šífr u Svobodných Heřmanic, lom Rumchalpa na Jičínsku či Orlická přehrada.
K válečným plavidlům
Potápěčský svět ale nekončí na hranicích. Pro tuzemského majitele potápěčské licence se nejčastěji otevírá voda u břehů Chorvatska a Egypta, Francie, Španělska, Řecka a Itálie. Hodně Čechů se už ale potápí i na Kanárských ostrovech, na Kubě, v Dominikánské republice, na venezuelské Isla Margaritě, v Thajsku či v Indonésii. Neméně zajímavými jsou rovněž chladné vody rakouských jezer, které své příznivce lákají především naprosto průzračnou vodou a velkými neprobádanými hloubkami.
Přesto stále existují lokality, které platí i mezi zkušenými a zcestovalými potápěči za skutečná esa. Kde to je? Například Galapágy s neuvěřitelným výskytem velkých ryb. Zvuk má samozřejmě i největší korálový útes světa: Velký bariérový útes v Austrálii. Cenné potápěčské body se dají přivézt i z fascinujících mexických cenotů - jeskyní s mořskou i sladkou vodou. Pořádní "frajeři" mají za sebou klecové setkání s velkým bílým žralokem v Jihoafrické republice anebo ze dna přihlíželi tahu velryb na Maledivách.
To ale ještě nic není! Skutečným matadorem podvodních zážitků se stane ten, kdo v Tichomoří navštíví vraky potopených japonských armádních plavidel, jejichž konec přišel za druhé světové války tak náhle, že dodnes zůstaly v jídelnách misky na rýži a v přihrádkách barety lodníků. Podobně ceněným zážitkem se může pochlubit i ten, kdo se stane jedním ze tří stovek vyvolených za rok, kteří smějí navštívit útesové Královniny zahrady (Jardines de la Reina) jižně od Kuby, objevené Kryštofem Kolumbem.
Top 10 nejzajímavějších potápěčských lokalit
* Blue Hole - Egypt, Dahab
Přízračná zdánlivě bezedná "díra" s černomodrou hlubinou
* Elphinstone - Egypt, Marsa Alam
Podmořská skála s velkým výskytem žraloků
* Tulamben - Bali
Jihovýchodní cíp ostrova s lokalitami plnými žraloků, rejnoků i vzácných měsíčníků
* Jardines de la Reina - Kuba
Třetí nejdelší bariérový útes na světě
* Kornati - Chorvatsko
Národní park s unikátním podmořským ekosystémem
* Cenoty - Mexiko
Jeden z největších jeskynních komplexů na světě, s mořskou a zároveň sladkou vodou
* Mosambik
Lokality s výskytem velrybích žraloků a obrovskými mantami
* Velký bariérový útes - Austrálie
Největší korálový útes světa
* Galapágy
Největší výskyt velkých ryb na jediném místě: žraloci galapážští i velrybí, manty, lachtani
* Lofoty - Norsko
200 km severně od polárního kruhu tu má moře v létě až 15 °C a je velmi živé, pozorování kosatek dravých
Poznámka: Na světě existuje několik „oficiálních“ Top 10 potápěčských lokalit. Přestože uvádějí většinou stejná místa, my jsme vybrali nejobdivovanější lokality podle „českého“ potápěčského vkusu.
Rudé moře - to nejlepší za rozumnou cenu
Diskuse o tom, kde zažijete nejlepší potápění na světě, se mohou táhnout donekonečna. Vždy ale platí, že v Egyptě, tedy v Rudém moři, je k vidění jak fantasticky bohatý život, tak například i potápěčsky slavné vraky. A to všechno za rozumnou cenu.
V Egyptě je bez nadsázky možné mluvit o špičkově rozvinutém potápěčském průmyslu. Doslova každý hotel má alespoň telefon na nejbližší potápěčskou základnu, často ale provozuje svou vlastní. Navíc je samozřejmé, že tu lze absolvovat potápěčský kurz "nahuštěný" do dvou tří dnů a zároveň s tím se už pěkně pod dohledem potápět.
Pozor na lodě
Nejčastěji vyhledávanou formou egyptského potápění bývá pobyt v hotelu a nákup dvou-, tří- nebo pětidenního "balíčku" ponorů. Ten zahrnuje cenu za "vzduch", zátěž, průvodce, plavbu lodí na konkrétní lokality a většinou i dopravu od hotelu do přístavu a zpět. Díky tomuto způsobu potápěčské výpravy je možné vidět hodně z Rudého moře a přitom si užít pohodlí hotelového komfortu. A k tomu samozřejmě i večerní korzo po rušném bazaru či hodinku s vodní dýmkou.
"Výhodou je, že si klient vybere ubytování podle svých nároků a nezávisle na tom - nejsnáze na internetu, s tím mu ostatně také můžeme pomoci - předem objedná také služby potápěčského centra. Výsledná cena je i díky obrovské nabídce zájezdů na poslední chvíli velmi příznivá," hodnotí majitel cestovní agentury Last Minute Marek Holub. Tradičními místy pro "hotelové" potápění jsou Hurghada, Sharm-el-Sheik, Safaga či Dahab.
Druhým velmi populárním způsobem "penetrace" Rudého moře jsou týdenní safari na specializovaných potápěčských lodích. Na palubu plavidel stavěných speciálně pro tyto účely se vejde až osmnáct potápěčů.
"Nejúžasnější na safari lodích je, že mají jediný program: neomezené potápění nebo šnorchlování. Čtyři ponory denně nejsou problém," říká divemaster Radek Vančura z potápěčského centra Octopus Divers, který má s egyptskými safari bohaté zkušenosti. Navíc připomíná, že pro začátečníky je naprosto ideální kombinace kurzu a lodního výletu. Doma před odjezdem si budoucí potápěč "odbude" výuku teorie a bazénová cvičení a v Rudém moři už pak jen kurz dokončí a dál se volně potápí.
Lodě obvykle v ceně poskytují kompletní stravovací servis včetně nealko nápojů. Doporučuje se volit luxusnější plavidla. Na těch starších, s méně hvězdičkami, bývají problémy například s klimatizací a nezřídka i s lodními motory včetně úniku paliva do podpalubí. Nejčastějšími trasami safari lodí jsou Bratrské ostrovy, útesy St. Johnes, ostrovy Zabargad a Rocky Islands. K hodně žádaným patří i severní okružní "vrakové" plavby.
S kladivem na korály?
Masové potápění přineslo postupně do Rudého moře i negativa: tragicky otlučené korály na nejexponovanějších lokalitách, nájezdy desítek lodí na stále stejná místa či z masovosti plynoucí častý úpadek kvality služeb.
"Jezdíme samozřejmě jak na hotelové základny, tak i safari na lodích, přitom stále roste zájem o potápěčské kempy," říká Petr Vonka z potápěčského klubu Divers.cz. Má přitom na mysli tábory budované daleko od hotelových resortů a běžných tras safari lodí. Potápěčský kemp obvykle stojí přímo u krásného útesu a na dojezd rychlou lodí má třeba i známější lokality. "Potápět se v doslova panenských korálech je opravdovým zážitkem. Člověk si najednou uvědomí, jaký je to rozdíl například od Hurghady, kde jsou korály leckde ve stavu, jako by je někdo desetiletí decimoval kladivem," dodává Petr Vonka.
Výhodou potápěčského kempu - například Awlad Baraka nedaleko hranic se Súdánem - je nižší cena než za safari, přitom se srovnatelnými zážitky, dále komfort volnějšího prostoru než na lodi a také možnost volby jiné lokality, než mají ostatní potápěči. Navíc se můžete vydat například i na výlet do pouště na velbloudu, přičemž vám beduín cestou upeče místní chleba.
Dějiny na mořském dně
Jedině k přihlížení tahu velryb nebo hejnům žraloků kladivounů se dá přirovnat síla zážitků spojených s vrakovým potápěním. V mořských hlubinách odpočívají až příliš výmluvné památníky dějin. Vzdálených i dramaticky současných.
Sáhnout si na dosud pevně nahuštěnou pneumatiku motocyklu v podpalubí lodi potopené v roce 1940. Proplout jídelnu trajektu, kde našlo smrt přes tisíc lidí. Anebo se držet pilotní sedačky bombardéru, který sedl na vodu a dodnes jsou v jeho vraku dobře vidět zásahy od německého flaku... "To jsou zážitky, které zpřístupňuje jedině vrakové potápění," láká instruktor vrakové specializace František Harant z klubu Divers.cz. Pro zkušené potápěče s dobrým vybavením prý nemusí být nepřístupná ani ponorka či strojovna hluboko uvnitř vraku velké dopravní lodi.
Vrak lodi Thistlegorm je dostupný pro rekreační, avšak zkušené potápěče. Kvůli často se vyskytujícím mořským proudům musejí potápěči sestupovat pomocí lan, jež jsou uvázaná k vraku lodi, do hloubek 20 - 30 m.
Nelepit se na strop
Vplout do vraku je moment, který "odřezává" potápěče od přímé cesty zpět k hladině. Navíc uvnitř staré konstrukce je potřeba dokonale ovládat vlastní vyvážení, aby se člověk nesunul po podlaze, nebo naopak aby sám sebe "nepřilepil" na strop. "V uzavřených prostorách je životně důležité pohybovat se jen s minimálním výkonem ploutví. Hrozí totiž zvíření jemných usazenin a během vteřin pak klesá viditelnost třeba až na nulu!" varuje před jedním z nejvážnějších vrakových nebezpečí František Harant.
Na palubě se tančí
Pro sebejisté potápěče čekají na dnech moří fascinující zážitky. Mezi nejslavnější vraky patří bezesporu Thistlegorm v Rudém moři - spojenecká zásobovací loď potopená v roce 1941 u Sinaje. Dosud má plné holdery vojenského materiálu a techniky. Přístupný je i kapitánský můstek a stále výhružně ční z paluby kanony.
Jadran je plný vraků dopravních lodí, avšak žádná si v sobě neponechala dodnes tolik hrdosti jako Baron Gautsch. Vezl veselící se oficíry c. k. císařské armády, když kapitán najel na vlastní minu. Proplujte salonem, nahlédněte do kajut i kuchyně a pak u dna osahejte dosud ostré hrany díry v boku, vyrvané výbušnou nástrahou.
Nejslavnější vraky
Thistlegorm
Rudé moře, Egypt
Vrak 126 metrů dlouhé dopravní lodi s plným podpalubím vojenských vozidel, motorek, bot, munice. Na palubě nese lokomotivu, děla, torpéda.
Baron Gautsch
Jaderské moře, Chorvatsko
Osobní parník potopený během 1. světové války. Nezodpovědný kapitán najel na vlastní minu.
Narvik, sever Norska
Ve fjordech Narviku v severním Norsku leží na dně více než deset perfektně zachovalých německých torpédoborců.
Salem Express
Rudé moře, Egypt
Fascinující památník obrovské námořní tragédie - trajekt potopený v roce 1991 připravil o život stovky poutníků vracejících se z Mekky.
Rubis, Středozemní moře, Francie
Ponorka, kterou v roce 1956 úmyslně potopila vlastní posádka. Na dně leží neporušená.
Bombardér B-17
Středozemní moře, Korsika
Vrak letadla je vždy pro vrakové potápěče perlou do sbírky.
Poznámka: Světová moře a oceány skrývají další stovky fascinujících vraků – například potopené japonské válečné lodi v Tichomoří, antická obchodní plavidla s nákladem amfor v Egejském moři nebo časem netknuté vraky v Baltu. Do našeho přehledu jsme ale nominovali ty, které lze zhlédnout bez cesty přes půl zeměkoule, speciálního výcviku a sady zvláštních povolení.
Největší riziko? Vlastní selhání
Lidská chyba, třeba podcenění, zbytečný risk a nakonec panika - to je v naprosté většině příčina všech potápěčských nehod. Ať už s dobrým, nebo bohužel i tragickým koncem.
Ignorování obtížnějších podmínek, pocit rizika, strach, panika, chyba. To je nejčastější sled událostí, které nezkušené potápěče přivedou do neštěstí. Nejběžnějším pudovým řešením problému potápěčského začátečníka bývá "útěk na hladinu" - nafoukne naplno vztlakové kapsy žaketu a "vystřelí" vzhůru. Jenomže prudká změna tlaku a neschopnost organismu vypořádat se s přemírou dusíku rozpuštěného během ponoru v krvi mohou mít tragické následky.
Hrozivá hlubina
I zkušený potápěč snadno pocítí nepříjemné následky přecenění svých schopností nebo podcenění okolních podmínek. "Nejběžnější chybou u potápěčů s pár desítkami ponorů je pocit, že když to šlo do třiceti metrů a nic špatného se neděje, musí to jít i do čtyřiceti nebo padesáti metrů. Tam už ale číhá riziko dekomprese, dusíkového opojení nebo ztráta orientace," varuje potápěčský průvodce František Harant. Bohaté zkušenosti má z průvodcování na českém potápěčském katamaránu Valhalla, který v létě operuje kolem Korsiky a Sardinie a přes zimu na Kanárských ostrovech.
Než přijde smrt
Smrt potápěče je až posledním, nejtragičtějším důkazem o chybě. Zkušený potápěč zpytuje svědomí například tehdy, když ví, že od svého buddyho, partnera ve dvojici, odplaval na vzdálenost větší, než jakou by v případě přerušení dodávky vzduchu dokázal uplavat bez nádechu. Nebo když mu na potápěčském počítači naskočí varování o vzniku dekomprese či když se vynořil s méně než bezpečnostním minimem vzduchu v láhvi. Bolest nebo svědění v ramenou, dočasná necitlivost v ruce či noze pak už jsou jasným důkazem o chybě.
Nebezpečným omylem může být i vplutí do neznámé jeskyně nebo vraku a zvíření usazenin. Pokud pak potápěč nemá cestu zpět zajištěnou lankem odvíjeným během vplouvání, trasu návratu bude hledat jen hmatem. A k tomu potřebuje moc a moc štěstí.
Téma připravil Jan Rýdl
foto: archiv, Divers.cz
Příčiny nehod
* Náhlé vynoření bez bezpečnostní přestávky
* Překročení bezpečné hloubky a délky ponoru
* Vstup do neznámého uzavřeného prostoru
* Podcenění podmořského proudu
* Oddělení se od skupiny / buddyho
* Zranění po neopatrném kontaktu s okolím, mořským životem
Poškození zdraví
* Barotrauma - stlačený vzduch při bezhlavém výstupu rozpínáním poškodí vnitřní orgány, nejčastěji plíce. Projevy: dušnost, bolest na hrudi, kašel, šok, bezvědomí, srdeční arytmie
* Dekompresní nemoc a embolie - přemíra dusíku rozpuštěného pod vysokým tlakem v krvi začne tvořit bubliny a blokuje cirkulaci krve. Projevy: zmatenost, poruchy chování, poruchy vidění, motorické výpadky, bezvědomí
