Autorka je vedoucí partnerka divize řízení rizik pro střední Evropu, Ernst & Young
V EU začalo odpočítávání do startu implementace tzv. osmé direktivy, která upravuje požadavky na správu a řízení organizací. Tato evropská obdoba amerického zákona Sarbanes-Oxley kromě unifikace účetních standardů definuje profesní etiku a zavádí, vymezuje či zpřísňuje další prvky Corporate Governance. Společnosti by měly proces přípravy lokální legislativy pečlivě sledovat a připravit se.
Zatímco pojem Corporate Governance se sice pomalu usídluje i ve slovníku manažerů českých firem, jeho význam jako by byl v našich podmínkách opředen tajemstvím, natož abychom se vyrovnali praxi ve světě. Navenek sice všichni vyzdvihují důležitost dobré správy organizace a ještě více chválí ten vlastní propracovaný, homogenní, kvalitní a dalšími superlativy ověnčený systém Corporate Governance, ve skutečnosti však české společnosti často pouze plní zákonné normy.
Zdá se, že převládá neochota jít dále, než jen kam předepisuje zákon. Do určité míry je to pochopitelné a jedná se jen o jakési vývojové stadium. Tedy doufejme. U nás Corporate Governance nemá své historicky zakotvené místo jako v tradičních tržních ekonomikách. Moderní korporátní právo vznikalo až po revoluci a trpělo neduhem nedostatečné vymahatelnosti. Je však již více než na čase, abychom zapomněli na dědictví minulosti a už se nebáli udělat více, než je zákonné minimum.
S příchodem osmé direktivy a jejích požadavků, např. na vytvoření výboru pro audit v každé "společnosti veřejného zájmu", se stupňuje tlak na organizace, aby si uvědomily, že Corporate Governance není jen moderní výraz, ale spíše podmínka úspěšné existence. Systém musí fungovat na všech úrovních, a to nejen podle právních norem, ale i na základě etických principů, v souladu s profesními kodexy a nejlepší praxí v oboru. Význam Corporate Governance totiž nespočívá pouze v odpovědnosti vůči zainteresovaným stranám a společnosti, ale představuje ve svém důsledku především obchodní prosperitu.
