Evropské katedrály jsou vskutku "inspirované, velkolepé a ... prázdné". Přesně tak to minulý týden řekl mormon Mitt Romney, bývalý guvernér státu Massachusetts a nynější republikánský uchazeč o kandidaturu na úřad amerického prezidenta.
Svým projevem se postavil odmítavě k evropským společnostem, které jsou "příliš zaneprázdněné nebo příliš "osvícené", než aby se odvážily pokleknout k modlitbě". Jeho slova stojí za připomínku, protože odhalila zásadní transatlantický kulturní rozkol.
Bush je jen obrazem doby
Evropané stále berou své osvícenství natolik vážně, že je nedávají do uvozovek. Již dávno nalezli jednu z nejinspirativnějších úvah v úvodních 16 slovech prvního dodatku Ústavy Spojených států z roku 1791: "Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo normy, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství."
Thomas Jefferson kdysi poznamenal, že tato slova "stavějí oddělující zeď mezi církev a stát". Stejně to mnohem později viděl i John F. Kennedy, když v projevu proneseném 47 let před Romneym prohlásil: "Věřím v Ameriku, kde bude odluka církve od státu absolutní." Ukázalo se však, že pojem "absolutní" má jisté trhliny. Americké kulturní války z posledních let vytvořily to, co politolog David Campbell označil za "injektáž náboženství do politiky".
Evropské zděšení z prezidentského působení George W. Bushe má řadu důvodů, avšak obzvláště důležitou roli mezi nimi hraje znepokojení z jeho narážek na "ruku spravedlivého a věrného Boha" při utváření událostí; či na víru v "cesty Prozřetelnosti".
Takové přesvědčení jako by odstraňovalo rozhodovací proces z říše racionality právě ve chvíli, kdy nepřítel Západu jedná ve jménu fanatické teokracie. Přinejhorším pak vytváří dojem "křížové výpravy" proti těmto džihádistickým nepřátelům.
Bush však není tvůrcem nové americké religiozity, spíše je jejím vyjádřením. Romneyho projev a rychlý nástup antidarwinistického baptistického pastora Mikea Huckabeeho v roli jeho republikánského protikandidáta naznačují, jak silně je americký duch vzdálený evropskému.
Tam, kde Kennedy prohlásil, že věří v "prezidenta, jehož náboženské názory jsou jeho soukromou věcí," zavázal se Romney, že se "nebude oddělovat od náboženského odkazu".
Horší než prázdné kostely
"Religiozita se dnes pro veřejný úřad zdá přinejmenším stejně důležitá jako vůdcovské schopnosti," prohlásil německý politolog Karl Kaiser. "Vstupní podmínkou boje o funkci amerického prezidenta je religiozita. Nejste-li nábožensky založení, nemáte šanci, což Evropany znepokojuje."
Když se sepisovaly dodatky ústavy, zveřejnil George Washington ke Dni díkůvzdání projev, v němž se zmiňoval o "skvělé a nádherné Bytosti, která je blahodárným autorem všeho dobrého". Pokud však náboženství formovalo utváření Ameriky, pak bylo pro odolnost republiky důležité zajistit jeho odstup od politické sféry. V úvahách zakladatelů hrály důležitou roli zdrcující evropské zkušenosti s náboženskými válkami a netolerancí. Viděno z této perspektivy je Romneyho projev a společnost, kterou odráží, daleko znepokojivější než prázdné evropské katedrály.
Ničivý plamen zapálených
Romney nenechává ve Spojených státech žádné místo pro ateisty. Míní, že "svoboda vyžaduje náboženství, stejně jako náboženství svobodu" - avšak sekulární Švédsko je svobodné, zatímco nábožensky založený Írán nikoliv.
Romneyho chápání jiných náboženství je na úrovni Wikipedie - obdivuje "závazek k četným modlitbám muslimů" a "starodávné tradice židů". A za maskou volání po toleranci lze vytušit vizi "křesťanská víra především".
Romney odmítl evropské "náboženství sekularismu". Měl by ale vzít v úvahu, že plameny reformace, které sežehly překrásnou katedrálu ve skotském St. Andrews, šlehají z ohně víry, jež v různých formách přetrvává. Máme-li porazit ty, kdo chtějí zničit hodnoty Západu, musíme obnovit Jeffersonovu "oddělující zeď".
Autor je sloupkařem deníku International Herald Tribune
(c) The New York Times Syndicate 2007
