A míří do hubenějších let: zdražovat se bude rychleji, země bude bohatnout pomaleji, hypotéky se prodraží. Jediné, co se udrží, a možná dokonce zrychlí, bude růst platů. Podnikům chybí lidi, takže nezbývá než se o ně přetahovat vyššími platy. To ale časem narazí na možnosti firem - přijde chvíle, kdy už prostě nebudou mít z čeho přidat.

Ta chvíle je možná blíž, než se ještě před pár dny zdálo. Většinu ekonomů (centrální bankéře nevyjímaje) zaskočil prudký růst cen. V listopadu stouply o pět procent, nejvíc za posledních šest let. Odhady ležely o více než procento níž. Doba, kdy Česko zažívalo jeden z nejnižších vzestupů cen v Evropě, se rychle otočila do časů, kdy se zdražuje výrazně rychleji než ve většině zemí unie. A s výjimkou Maďarska nejrychleji ve střední Evropě.

Jak politici v dobré víře zdražují jídlo


Proč právě u nás a co můžeme čekat dál? Inflace - to jsou ale i vyšší zisky, které za dražší zboží a služby inkasují konkrétní firmy. Komu a proč nejvíce připlácíme?

Svět zrovna prožívá turbulentní časy americké hypoteční krize, padajícího dolaru a ropy atakující 100 dolarů za barel. Ceny ale táhnou vzhůru hlavně drahé potraviny. Za ně jsou zodpovědní hlavně politici. Zemědělství je totiž v blahobytné Evropě i Americe, kde už nedostatkem jídla desetiletí nikdo netrpí, snad nejregulovanější a ze všech možných stran nejdotovanější branží. Za to dnes platíme drahými potravinami. V Evropské unii už nikoliv na úrovni států, ale Společné zemědělské politiky.

Když byly v minulosti potraviny velmi levné, Brusel jejich ceny uměle vyhnal výš kvótami a intervenčními výkupy do skladů. Jenže mezitím se ekonomicky výrazně zmohla Čína a Indie - a trh pro evropské farmáře se rázem rozrostl o stovky milionů nových bohatnoucích zákazníků.

Proč ze svých daní platíme potraviny pro Činu


Ceny šly vzhůru, Brusel z intervenčních skladů vyvezl na lačné, rychle rostoucí trhy nahromaděné přebytky. Evropští daňoví poplatníci si tak vlastně za drahé potraviny platí hned dvakrát. Poprvé svými daněmi na dotace, teď ve vyšších cenách.

Kdyby chtěl někdo z ambiciózních evropských politiků argument oponující nesmyslným zemědělským dotacím, současné drahé potraviny se nabízejí.

K vysokým cenám přispěla i sázka na biopaliva. Nejen Česko se zjara zabarvilo řepkovými lány dožluta. Podobně střídaly lány obilí na pečivo, lány bio řepky a kukuřice všude ve vyspělém světě. Díky ekologickým dotacím se totiž více vyplácely. Agrární byznysmeni se zachovali naprosto racionálně: dělali jen to, co je pro ně nejvýhodnější. Politici jen v bohulibé snaze omezit závislost na ropě a vrtoších autoritářů úplně nedomysleli důsledky zelené politiky.

Zdražování potravin se hned tak nezastaví. Proč si ale i přes tento globální trend, jiné země střední Evropy dokáží držet nižší inflaci než Česko? Na první pohled bychom na tom měli být lépe než oni. Jenže to neplatí. Na Slovensku, v Polsku i v Německu stoupají ceny jen kolem tří procent. Česká koruna přitom posílila za poslední rok proti dolaru výrazně víc než slovenská koruna, zlotý i euro. Takže naše ceny by měly držet níž právě menší účty za ropu, která se obchoduje v dolarech. Benzín a nafta skutečně přispívají ke zdražení méně než v okolních zemích. Potraviny to ale pohodlně doženou.

Češi už za jídlo neutrácí víc než bohatí Evropané


Proč ale táhnou vzhůru právě české ceny? Oblíbený argument zní: Češi utratí za potraviny výrazně větší část svých příjmů než lidé v bohatších zemích. Jenže ten už neplatí. Po třech letech rekordní prosperity jsou rodinné účty Čecha téměř srovnatelné s Němcem nebo Francouzem. Průměrná rodina loni utratila za potraviny 15,5 procenta svých příjmů. Průměr zemí eura je 13 procent. V Německu padne na jídlo a pití 11 procent příjmů, ve Francii 13,6. I bohatí Skandinávci utrácejí kolem 13 procent svého platu.

Výrazně více než většina bohatších Evropanů utrácíme za jediné - alkohol, cigarety a ostatní návykové látky. Spolknou 7,8 procenta rodinných příjmů. Evropský průměr je 3,2 (!). Francouzští bonviváni jsou do těchto požitků ochotni investovat jen 3 procenta svých příjmů, stejně jako Britové. Vyšší účty za alkohol a tabák jsou středoevropským fenoménem (jedinými askety jsou Rakušané). Nehraje přitom výraznou roli, jak je země bohatá. Nejbohatší Němci utrácí 7,7 procenta. Výrazně chudší Poláci 6,6 procenta.

Kdy začneme platit německé ceny


Na vyšší váhu jídla v rodinných účtech mohou svádět inflaci jen Litevci a Lotyši, kteří za ně stále utrácí kolem čtvrtiny svých příjmů.

I Poláky a Slováky zatěžují účty za potraviny výrazně více než nás, přesto teď v éře globálního zdražování jídla mají výrazně nižší inflaci. V Česku je ale pro zdražování jídla zásadní argument: hranice s Bavorskem, nejbohatší částí Německa. "Dlouhodobě vedle sebe nebudou regiony s tak rozdílnými cenami, ty se budou přibližovat," říká ekonom Peter Havlik z Vídeňského institutu pro hospodářská srovnávání. Potraviny jsou zbožím, s nimž se dá volně obchodovat. Českým farmářům i potravinářům se vyplatí jídlo vyvézt do Německa, kde už se začalo zdražovat výrazně dřív. Právě vzestup cen mléka v Německu už začátkem listopadu přiměl šéfa Madety Milana Teplého k ostré prognóze. "Dopředu oznamuji, že od Nového roku bude kostka másla od naší firmy stát 51,50 korun." Odhad odvíjel od stoupajících cen mléka v Německu. Teď už odhady mírní. A hned po zveřejnění rekordní inflace přispěchali potravináři s ujištěním, že se dá čekat zlevnění másla. Dnes stojí o deset korun víc než v červnu. "Před zdražování se ale už ceny nevrátí," ujistil předseda Českomoravského mlékárenského svazu Michal Němec.

Není divu, že se potravináři odvolávají na vyšší ceny v Německu. Ani na to, že když se naskytne šance, prodají za vyšší ceny raději tam.

Au revoir Carrefoure, Delvito a ostrá konkurence


V Česku dlouho držel ceny při zemi ostrý souboj hypermarketů o pozice na trhu. Potravináři se ocitli ve slabší pozici a byli tlačeni k nižším cenám. Teď se dostali do výrazně silnější pozice.

Ostrý cenový souboj o zákazníka navíc ustal. Podíly na trhu jsou rozdané a spíš se upevňují. Ten, kdo nedostal dost velký kus trhu, raději odešel jako francouzský Carrefour nebo belgická Delvita. Od té chvíle vidíme spíš vzájemná převzetí řetězců než příchod nových hráčů.

Experti na maloobchod už je ani nečekají. Aktuální zprávou je, že britské Tesco finišuje vyjednávání o převzetí diskontů Plus.

Konec souboje tak přichází pro zákazníky v tu nejméně vhodnou chvíli. Čekalo se, že ostrá konkurence nedovolí obchodníkům promítnout do cen celé zvýšení DPH z pěti na devět procent, které vláda připravila na leden. Když DPH stoupala na Slovensku nebo letos v Německu, vzrostly ceny potravin o méně než polovinu ze zvýšení sazby. V Česku to teď naopak vypadá, že celková konstelace dovolí obchodníkům ceny zvýšit výrazněji. Objevují se už dokonce odhady, že vyšší daně už obchodníci připočetli napřed.

K rekordní inflaci výrazně přispívají i ceny energií. Ty meziročně stouply o 7,9 procenta. Od ledna se čeká další vzestup cen elektřiny pro domácnosti o asi 10 procent, u plynu o sedm procent. O cenách rozhodují dominantní hráči, i oni se odvolávají při zdražování na růst cen v Německu. S elektřinou se obchoduje, stejně jako s řadou potravin, za evropské ceny. Na trhu pro domácnosti bohužel nepanuje konkurence, kdy by si rodiny třeba jako u telefonů mohly vybírat z nabídky konkurenčních distributorů, kteří se o jejich přízeň budou cenami přetahovat. I energie tak budou stejně jako potraviny v příštích letech dále zdražovat než se srovnají s německými cenami.

Energie srovnaly útraty za bydlení s Evropou


Právě rychlý vzestup účtů za energie v posledních letech výrazně přispěl k tomu, že Češi už za bydlení celkově utrácí srovnatelnou část svých příjmů jako ostatní Evropané. Po celá devadesátá léta přitom rodinné útraty v postkomunistických a bohatých zemích byly výrazně odlišné. Ve střední Evropě se mnohem víc utrácelo za jídlo a méně za bydlení. Jenže průměrnou českou rodinu už dnes stojí byt nebo dům 22,7 procenta rodinných příjmů. Slováky už dokonce 25,8 procenta. Pro srovnání: Britové za bydlení utratí méně než Češi, jen 20,3 procenta příjmů. Němci 24,4 a Francouzi 24,9 procenta. I to dokazuje, jak se české útraty podobají těm evropským. Méně nám zbývá jen na nábytek, vybavení a údržbu bytů.

Vysoký růst cen tak logicky vyzývá centrální banku, aby proti nim zasáhla. Proti naopak mluví sílící koruna. Tu investoři se sázkou na to, že bankéře nenechá v klidu a sazby zvednou, znovu posílili až na 26 korun za euro. "Inflace a směnný kurs vyskočily výrazně více, než jsme čekali," přiznal pro Bloomberg viceguvernér Miroslav Singer.

"Politické" ceny, které bankéři neumí zastavit


Jenže zbrzdit posilování koruny a zároveň srazit inflaci jsou úkoly, které jdou přímo proti sobě. Pokud banka úroky zvedne, korunu tím opět posílí. Pro obchodníky bude kvůli vyšším úrokům výhodné do ní investovat. Zvlášť ve chvíli, kdy jiné centrální banky, včetně Evropské centrální banky, naopak uvažují o snížení sazeb, aby tak firmám i domácnostem ulehčily od úvěrové krize. Bankéři navíc nemají v rukou úplnou moc současný vzestup cen vyššími úroky zbrzdit. Zásahy centrálních bank bývají účinné, pokud ceny začnou stoupat, když lidé díky vyšším platům nebo půjčkám více utrácejí. Jejich ochota otevřít peněženky tak dává obchodníkům šanci zdražit.

Lidé sice nakupují, ale jejich útraty rostou pomaleji než výkon ekonomiky, takže na ceny příliš netlačí. Když lidé bohatnou, neprojeví se to v rodinných účtech tím, že začnou kupovat víc jídla. Spíš přesedlají na kvalitní zboží. Odchod vytříbenějšího a dražšího Carrefouru či Delvity však dokazuje, že takový obrat zatím nenastal. Vyšší platy lidé spíš utrácí za spotřební zboží a jeho ceny díky silné koruně padají. Dalším příznakem užívání si prosperity jsou pak vyšší účty za nejrůznější služby od cestování, vzdělání, sport přes lázně a wellness k úklidu bytu. Jenže ceny služeb rostou jen o 3,4 procenta. Ani tady se tak efekt plných peněženek ještě neprojevil. Proti takovému vzestupu umí bankéři efektivně zasáhnout a vyššími úroky utlumit chuť do nákupů.

Jenže současné zdražování neroztočili euforičtí zákazníci svými útratami, ale politici dotacemi a regulacemi v zemědělství a mocí, kterou nechali dominantním hráčům v energetice. S takovým zdražením bankéři nic nesvedou.

lenka.zlamalova@economia.cz