Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
S velkou pravděpodobností to byla cliftonka Smrt defraudanta Millera. Netušil jsem sice, kdo je defraudant, ale nějak mi to nevadilo. Můj otec za války učil na vesnici, a jak už to kantoři dělají, naučil mě číst už v mých čtyřech letech. Ale byl přírodovědec a v jeho vlastní knihovně a v jím vedené školní knihovně byla jen samá přírodovědná literatura, takže jsem se poohlídl po vesnických půdách a našel tam ty cliftonky a nějaké rodokapsy. Kluci mi záviděli, že už čtu kovbojky a cliftonky, a tak jsem jim je musel převyprávět. A od té doby nepřetržitě vyprávím.
Co jste četl naposledy?
Teď právě čtu zaráz Faulknerovo Srpnové světlo a od Highsmithové Smrt v labyrintu. Těší mě číst zaráz dvě i více knih co nejvíc si vzdálených způsobem vyprávění.
Jak často si kupujete knihy - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Kupovat knihy je má neřest, kdybych byl boháč, tak se v knihách utopím. Takhle kupuju tak jen jednu měsíčně.
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Brněnská architektura 1815-1915. Architektura je má velká láska, brněnská pak obzvlášť.
Jakému typu četby dáváte přednost?
Jednoznačně povídkám. Čtu (i píšu) samozřejmě i romány, protože jsou příběhy, které se do povídek prostě nevejdou, ale můj obdiv patří především mistrným povídkářům.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Henri Bosco, Já, Pascal Dérivat. Na rozdíl od všech ostatních, špatných Boscových knih tohle je zázračná událost. Poprvé jsem to četl ve svých deseti a podruhé v třiapadesáti. Bohužel jen půjčené. A s chutí bych si to přečetl ještě potřetí a počtvrté. V antikvariátech vždy jen pokrčí rameny, že o té knize v životě neslyšeli. Jednou se mi už stalo, že jsem k ní málem přišel. Povídali jsme si o knihách s majitelem soukromé sbírky obrazů instalované v brněnské Wannieck Gallery, Richardem Adamem, a zmínil jsem se o Boscově Pascalovi. Ihned reagoval. Na obálce je Goghovo Zelené obilí, že? To mají mí rodiče v knihovně. Ale z domu mi pak telefonoval, že už to tam není. Nikdo vlastně neví, kam ta kniha najednou zčistajasna zmizela.
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Milan Kundera kdysi řekl, že dobrý román se pozná podle toho, že je chytřejší než jeho autor. Když zobecním, platí, že knihy (na rozdíl od počítačů) jsou chytřejší než lidé. Proto bychom si to s nimi neměli rozházet.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Henri Bosco, Já, Pascal Dérivat
Jorge Luis Borges, Zrcadlo a maska
Ivan Vyskočil, Malé hry
Jiří Kratochvil (*1940)
Prozaik, dramatik, esejista, jeden z nejpozoruhodnějších současných spisovatelů. Vystudoval filozofickou fakultu, poté prošel řadou převážně dělnických profesí. Za normalizace publikoval v samizdatu, v oficiálních nakladatelstvích jeho knihy začaly vycházet až po r. 1989. Autor několika románů (Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv, Avion, Lady Carneval, Herec aj.), dvou divadelních a osmi rozhlasových her i povídkových sbírek (ta zatím poslední, Brněnské povídky, právě vyšla). Za svá díla, jež byla přeložena do řady jazyků, obdržel několik významných literárních cen.
Snímek ČTK
