Tam, kde řeka Sáva protéká ve střední části Srbska obydlenými centry, mění se v kanalizaci. "Tečou do ní komunální odpady, splašky do ní vypouštějí jatka, mlékárny a další podniky. Zákonodáství na ochranu přírody sice Srbsko má, jen není v praxi prosazováno a sankce vůči znečišťovatelům nejsou uplatňovány," poukazuje na ekologický problém této balkánské země Karel Šindlář, předseda Sdružení podnikatelů pro kontakt s Jugoslávií (SPPKJ).
Stoupajícím tlakem ze strany Evropské unie, ale i na postojích srbských politiků se projevuje snaha tento stav napravit. "Připravují se zákony, které mají donutit znečišťovatele k ekologičtějšímu chování. Problém je v tom, že v zemi existuje asi jen osm procent čističek z potřebného počtu. Čističky odpadních vod se v Srbsku nevyrábějí, není dostatek financí na investice do technologií. Řešení vidí srbská strana ve vstupu zahraničního kapitálu," říká Karel Šindlář.
To je ohromná příležitost pro české firmy. Dá se počítat také s tím, že do oblasti životního prostředí budou směřovat i peníze z fondů Evropské unie, programy na to již existují.
Některé tuzemské firmy na srbský trh však již vstoupily či se snaží vstoupit. Jde například o šumperskou společnost FORTEX-AGS, která podobně jako v Rusku či v Bělorusku založila v Bělehradě společný podnik FORTEX-BWC. V něm se budou vyrábět malé domovní kontejnerové čističky odpadních vod.
"Společné podniky koncipujeme jako výrobní základny, které nám zlevňují produkci. Takový záměr máme v Srbsku, ale i jinde v Evropě. Mám však jistotu, že naše produkce bude na velmi dobré evropské úrovni. Součástí naší obchodní politiky jsou investice do lidských zdrojů v jednotlivých destinacích tak, aby týmy sloužily místním potřebám nezávisle na mateřském podniku," vysvětluje filozofii firmy Ivo Ambrož, který řídí divizi čistíren odpadních vod.
České firmy by se mohly uplatnit i v energetice, poptávka je zejména po malých a středních hydroelektrárnách. "Srbsko má vytipováno na osm set míst, kde by mohly být postaveny tyto malé hydroelektrárny," říká Karel Šindlář, podle něhož existuje řada míst, kam ještě není zavedena elektrická energie a její dodávky jsou řešeny pomocí dieselagregátů.
Češi na srbském trhu v tomto odvětví nejsou nováčky a zájem o jejich technologie projevili zástupci autonomní oblasti Vojvodina. "V energetice nabízíme českým firmám spolupráci," tvrdí Tomislav Papič, pracovník sekretariátu Energetiky a minerálních surovin vlády Vojvodiny. Vláda dvoumilionové Vojvodiny schválila totiž Strategický energetický plán rozvoje na léta 2007 - 2012, v němž se počítá s výstavbou malých i středních vodních elektráren.
Jednou z českých firem, které se v uvedeném oboru daří uplatnit na srbském trhu, je CINK Hydro-Energy, která ve Vojvodině plánuje postavit čtrnáct malých hydroelektráren. Podle obchodního ředitele Richarda Houška by takový kontrakt mohl dosáhnout hodnoty od čtyřiceti do padesáti milionů eur.
Ve Vojvodině existuje však i projekt výstavby zařízení energeticky nezávislých třiceti pěti až padesáti farem, které by využívaly elektrickou a tepelnou energii z obnovitelných zdrojů.
Celkový potenciál alternativních zdrojů v Srbsku představuje podle náměstka ministra energetiky Srbska Vladimira Karamarkoviče ekvivalent čtyř milionů tun nafty ročně. Současná energetická spotřeba Srbska dosahuje objemu přibližně patnácti milionů tun nafty.
Srbsko - stav ekologie (2007)
Umístění na žebříčku zemí
2003 - 2007 2008 - 2012
68 63
* Sledováno bylo 82 zemí
Hodnota indexu
2003 - 2007 2008 - 2012
5 6,10
* 10 je nejlepší úroveň stavu
Analytici The Economist Intelligence Unit očekávají výrazný pokrok v řešení ekologických otázek v poměrně krátkém období. Toto očekávání se projevuje v očekávaném zlepšování indexu. Za většinou zemí regionu však Srbsko ve své ekologické politice nadále zaostává.
Zdroj : The Economist Intelligence Unit
