O Srbsku mají mnozí Češi pokřivené mínění. Jak česká média, tak i naši občané si nezřídka všímají dění, které není jedinečné a klíčové, a opomíjejí jiné, běžné události. Zejména se u nás pěstuje stereotyp Srbů válečníků.

"V důsledku těchto stereotypů mnohdy unikají historické souvislosti, a co je hlavní, současné změny srbské společnosti," upozorňuje Jan Pelikán, znalec tamních poměrů, historik a autor řady publikací, působící v Ústavu světových dějin FF UK.

Podle něho nedávná balkánská válka byla obyvateli v samotném Srbsku vnímána jakoby v jiných zemích; vlastně šlo o otázku srbských komunit v Chorvatsku, kde žilo do dvaceti procent Srbů v úzkém pásu, či v Bosně s asi třetinou srbských obyvatel. Do samotného válečného dění se zapojila v Srbsku jen menší část obyvatelstva.

Výsledky války Srbsku však přinesly trauma, s nímž se část lidí dosud nesmířila. "Bolestná realita je to pro čtyřicet padesát procent obyvatel. Ne pro celý národ. Ostatně naznačují to i volební výsledky. A kauzy Mladiče a Karadžiče jsou v Srbsku brány jako okrajová záležitost, patřící k negativnímu dědictví srbského národa," říká Jan Pelikán.

Živá rána je pro Srby Kosovo. "Někdy se u nás příliš zdůrazňuje, že Kosovo je pro Srby symbolické historickou bitvou a jako centrum jejich kultury. Ve skutečnosti srbské království mělo během své existence několik center, která se přesouvala. Podstatnější je, že zde stojí nejvýznamnější srbské pravoslavné kláštery," vysvětluje historik.

Ohledně dalšího uspořádání této části regionu má přitom poměrně jasno. "Nikdo ze srbských politiků si nemůže dovolit otevřeně podpořit nezávislost Kosova, tím by pohřbil svou kariéru. Na druhé straně jsou srbští politici již s touto eventualitou srozuměni. Po odtržení Kosova bude odtud muset odejít srbské obyvatelstvo, jehož počet se odhaduje na 40 až 80 tisíc; žádné oficiální statistiky nejsou," tvrdí Jan Pelikán.

Nyní Kosovo spravuje OSN, jde vlastně o militarizovanou zónu, sami Srbové by Kosovo již nemohli řídit vzhledem k převládajícímu albánskému obyvatelstvu. Co však hrozí při osamostatnění Kosova jsou podle Jana Pelikána již nyní avizované snahy albánských politiků o jeho připojení k Albánii či hrozba mocenských střetů mezi albánskými klany.

"Problematickým mohou být pro Srbsko i tři okresy při hranici s Kosovem - Bujanovac, Preševo a Medvedja - kde žije 60 až 70 tisíc Albánců. Krize kvůli albánské menšině může vypuknout v Makedonii, kde se objevují náznaky zvyšujícího se napětí. Situace se může vyostřit v Bosně, kde srbská menšina má svou federální oblast. Vedení bosenského státu se ale snaží vycházet vstříc islámským zemím a chce ho centralizovat, což by omezilo samostatnost srbské menšiny," upozorňuje Jan Pelikán.

Co zatěžuje samotné Srbsko jsou zejména propastné regionální rozdíly. "Východ a jihovýchod země ekonomicky zaostává, panuje zde vysoká nezaměstnanost. Naproti tomu je patrný nárůst ekonomického potenciálu v Bělehradě či Vojvodině. Zátěží je nízká výkonnost některých sektorů, zejména zemědělského. V Jugoslávii sice nebyla zakládána družstva, ale maximálně povolená výměra byla deset hektarů půdy. Odtud pramení neefektivnost zemědělských usedlostí. Navíc v průmyslu neexistuje jasný tahoun ekonomiky," podotýká Jan Pelikán.

Na druhé straně Srbsko je někdy považováno za tradicionalistické, rodinné vazby za ustrnulé a hierarchické.

"Rodinné vazby jsou skutečně o něco pevnější než v ČR, každou neděli se povinně chodí na návštěvy příbuzných. Společnost se však v zásadě neliší od české, její struktura je nám blízká. Nemělo by se také zapomínat, že v Srbsku je vzdělaná a kultivovaná střední a vyšší třída, a to i ve vědecké a státní sféře. Srbové vzhledem k fenoménu gastarbeiterů v 60. letech a k velké migraci v 90. letech mají bohaté kontakty v zahraničí, odkud také přichází kapitál do srbských firem," poznamenává Jan Pelikán.

Ještě poměrně významnou skutečností v Srbsku je mediální svoboda. "Někdy mám dojem, že různorodost názorů a otevřenost mediální scény je vyšší než u nás. Navíc se tam etablovala síť NGO, což přispívá k budování otevřené společnosti," uzavírá historik Jan Pelikán.

Evropské právo - základní dokumenty ÚZ č. 625

Publikace obsahuje 4 smlouvy - o založení Evropského společenství, o založení Evropského společenství pro atomovou energii, o založení Evropské unie, o přistoupení ČR k Evropské unii - a dále Jednotný evropský akt a Protokoly připojené k zakládacím smlouvám. Všechny základní smlouvy byly novelizované v souvislosti s přijetím Bulharska a Rumunska do Evropské unie.

Více informací na www.eu.sagit.cz. Rozsah knihy je 240 stran, cena 83 Kč včetně DPH, podle stavu k 1. 10. 2007.

Kód knihy: 02019.

Publikaci lze písemně objednat na adrese ECONOMIA a.s., VTÚ Dobrovského 25, 170 55 Praha 7, e-mail: dagmar.suchmova@economia.cz, nebo na internetové adrese http://knihy.ihned.cz, kde vám zařídí její zaslání na dobírku z nakladatelství SAGIT. Informace na tel.: 596 785 999. Členové ECONOMIA Benefitklubu, kteří u publikace uvedou na objednávce číslo své klubové karty a kód knihy, obdrží 30% slevu.