Na začátku jsou celkem dobří. Čeští studenti se na startu středoškolských studií mohou směle měřit s mezinárodní konkurencí. Na konci už ne. "V závěrečné fázi středoškolského studia mají naše děti mnohem horší znalosti z matematiky a přírodovědných předmětů než jejich vrstevníci ve vyspělých evropských zemích. A pak už se to s nimi vleče," tvrdí Jana Straková z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy a koordinátorka testů kvality školství pro OECD v České republice. Vychází přitom z mezinárodního průzkumu Trends in International Mathematics and Science Studies (TIMSS).

Ale je to ještě horší. Slovy mezinárodních expertů - česká populace má nízkou funkční gramotnost, což znamená, že není schopna plně porozumět smyslu přečteného textu a získané znalosti interpretovat. Začátek tohoto nelichotivého zjištění lze vystopovat u 15letých žáků, kteří ukončili základní vzdělání. Na jejich schopnosti jsou zaměřeny průzkumy OECD - Program International for Students Assessment (PISA), který každé tři roky testuje funkční gramotnost dětí ve více než 40 zemích světa.

Důvody tohoto stavu jsou dva. První spočívá ve špatně nastaveném hodnotovém systému výuky: prioritu má biflování, ne důraz na smysluplné používání získaných znalostí. Druhý pak z prvního přímo vychází a vlastně se mu podřizuje: už v závěru základní školní docházky se žáci rozdělují (pomocí různých metod) na ty, kteří budou mít ambice "něco vystudovat", a na zbytek, který "na to nemá".

Závěr je prostý: pokud se na této praxi nic nezmění, může si Česká republika nechat zdát o vybudování vědomostní ekonomiky, která je ve stále více globalizovaném světě otázkou bytí a nebytí.

VEDE HONBA ZA JEDNIČKAMI. Národní ústav pro odborné vzdělávání nedávno provedl průzkum mezi zaměstnavateli o tom, co očekávají od absolventů středních škol. Výsledky nejsou nijak překvapivé: zaměstnavatelé po svých pracovnících chtějí nejen odborné znalosti, ale také schopnost používat je a rozvíjet. Právě sem patří už zmíněná schopnost porozumět textu, ochota učit se, řešit problém nebo dovednost pracovat v týmu.

Jenže právě v těchto dovednostech podle průzkumů čeští studenti zaostávají, protože je k tomu nevede zařízení, které je k tomu určeno - tedy střední škola.

Na gymnáziích se osnovy přizpůsobují požadavkům přijímacích zkoušek na vysokou školu, protože podle toho je úspěšnost gymnázií posuzována. Nadupané osnovy, omílání pouček a pravidel vedou k tomu, že ani pružně myslícím pedagogům nezbývá čas ani chuť na rozvoj osobnosti studentů a budování dovedností pro praktický život.

Střední odborné školy se zase soustředí na výuku odborných předmětů a všeobecné znalosti jsou potlačovány.

Výsledek je v zásadě tentýž: gymnázia se mohou chlubit procentuální úspěšností v počtu přijatých absolventů na vysoké školy, odborné školy "vystudovanými" specialisty podle vlastních představ. V obou případech končí docházku žáci, kteří mají možná znalosti, ale rozhodně ne dovednosti. Podle Jany Strakové manažeři firem chápou problémy středních škol lépe než ministerští úředníci nebo představitelé vysokých škol, kteří jsou se stávajícím stavem v zásadě spokojeni.

A studenti? Zjištění, zda jim takový systém vyhovuje, nejsou. Všeobecně ale platí, že je studium, na rozdíl od vrstevníků v jiných evropských zemích, nebaví. OECD konstatuje, že v Česku převládá zažitý názor, že studium a výuka jsou něco, co je otravné a nemůže být zábavné. "Rodiče mají pocit, že je správné, když jejich děti chodí do školy nerady, protože je taky škola nebavila," konstatuje Straková.

Studenti tak ztrácejí motivaci pro vzdělávání, ať už na škole nebo později při zaměstnání, ještě dříve, než by ji mohli získat. To má samozřejmě fatální důsledky pro jejich pozdější uplatnění v zaměstnání.

Evropská unie, jejímiž jsme členy, staví přitom na jiném přístupu. Učitelé volí mnohem častěji individuální přístup ke studentovi. Celý styl výuky je orientován na to, aby studenti a žáci měli školu rádi. Ve Skandinávii se považuje za přirozené, když se děti a studenti do školy těší.

U nás je tomu naopak.

DĚLENÍ A ROZŠIŘOVÁNÍ. Druhým kamenem úrazu našeho školství je přílišná selektivnost, která dělí žáky na lepší a horší a diskriminuje děti ze sociálně slabších rodin. Takové "kastování" předem vylučuje ze hry ty, kdo by se mohli chytit třeba o něco později, a odrazuje od studia dosud nepoznané talenty.

Pokud má dítě (nebo spíše jeho rodiče) ambice jít jednou na vysokou školu, má jedinou možnost - dostat se na gymnázium. Ta dosahují podle statistik nejlepších výsledků v úspěšnosti maturantů u přijímacích zkoušek. Podstupování přijímacích pohovorů na gymnázia však považují mnozí za příliš riskantní proces, a proto - ve snaze předejít případnému zklamání - volí často raději cestu menšího odporu: v podobě přihlášky na střední odbornou školu nebo učiliště.

Tento problém se ještě dále prohlubuje novým školským zákonem, který předepisuje potenciálním středoškolákům, aby si podávali pouze jednu přihlášku na střední školu. Podle Daniela Münicha z CERGE-EI vzniká v novém systému další bariéra přístupu k vhodnému vzdělání zejména pro děti středně nadané, pro které po prvním kole často nezbudou místa na jimi preferovaných školách.

Střední odborné školy, které jsou jedinou alternativou ke gymnáziím, mají příliš malý podíl všeobecných předmětů nutných pro zvládnutí přijímacích pohovorů na vysoké školy. Podle Jany Strakové se v maturitních oborech odborných škol pohybuje podíl všeobecného vzdělání od 40 do 60 procent celkové výuky.

"Studenti těchto škol jsou potom proti gymnazistům znevýhodněni při přijímacích zkouškách na vysoké školy," tvrdí Straková. A dodává, že první a nejjednodušší krok ke zlepšení situace je otevřít všeobecné vzdělání většímu počtu studentů.

Experti OECD a někteří domácí odborníci doporučují, aby se síť gymnázií rozšířila. Přesto se stále se nic významného neděje. Podle expertů existuje mnoho zájmových skupin, které tomu brání, a naopak chybí dostatečně silná skupina lidí, která by na změnu tlačila.

O rozšiřování nestojí samotná gymnázia, která se ohánějí obavami z poklesu kvality studentů. Silnou lobby představují také vzdělanostní elity, které si přejí mít vlastní děti vychovány v té nejlepší společnosti a odmítají jakékoli rozšíření počtu účastníků všeobecného vzdělání. "V Česku navíc existují historické zábrany pro rozšíření všeobecného vzdělání. Tuzemská ekonomika má silnou tradici v průmyslové výrobě a vzniká všeobecný dojem, že i našim zahraničním investorům musíme dodávat středoškoláky s úzkým profesním zaměřením," upozorňuje Straková.

Mnoho ekonomů však v této souvislosti varuje, že se průmyslové výroby stěhují na východ za levnější pracovní sílou, což posouvá strukturu české ekonomiky stále více ke službám. Jenže ty mají požadavky na profil absolventa poněkud odlišné.

Daniel Münich nepodporuje myšlenku, že by příliv nových studentů snížil kvalitu gymnázií. Poukazuje na to, že gymnazisté mají sice v celonárodním měřítku lepší výsledky než studenti jiných škol, ale pouze z jedné třetiny za to mohou jejich lepší počáteční vědomosti a genetická výbava. Z dobré poloviny vděčí gymnazisté za předvedené výkony kvalitě školy a dobrým kolektivům, které motivují k lepším výkonům.

UČŇÁKY SE PŘEŽILY. Rozšiřování dostupnosti všeobecného vzdělání představuje trend právě ve skandinávskách zemích, které dlouhodobě bodují na vedoucích místech v mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti. Povinná školní docházka tam pro většinu dětí skončí až v 18 letech, takže někteří musí chodit do školy i při zaměstnání.

Podle Strakové by měly všechny střední školy s maturitou poskytovat srovnatelnou úroveň všeobecného vzdělání: "Ke specializaci by mělo docházet co nejpozději. Důležitá je pestrá nabídka praktičtěji zaměřených oborů terciárního vzdělání, která je dosud v ČR nedostatečná."

Jenže v Česku přetrvává v řadě rodin další ze stereotypů, že jediné, co zaručí úspěšné (a přitom poměrně pohodlné) uplatnění potomka, je výuční list. S tím, že si dítko později může dodělat maturitu. Jenže podle průzkumů se ukazuje, že učňovská střediska děti od dalšího studia spíše odrazují.

"Na začátku učení uvažuje až 60 procent učňů, že si později dodělá maturitu, jenže k maturitnímu studiu nastupuje pouze 15 procent. Střední odborná učiliště jsou jediným typem školy, ve kterém žáci v průběhu studia motivaci k dalšímu vzdělání ztrácejí," tvrdí Straková.

Navíc se ukazuje, že "učňák" žádné lepší uplatnění na trhu práce nezaručuje. Statistiky jasně ukazují vyšší míru nezaměstnanosti ve skupinách obyvatel s nízkým vzděláním, vyučené nevyjímaje.

V současné době Ministerstvo školství připravuje koncept tzv. jednotné maturity, které by měli podléhat všichni absolventi středních škol. Bohužel však nepřipravuje větší míru sjednocení výuky na středních školách. Studenti ze středních odborných škol proto budou opět diskriminováni.

E0508_33 ()

E0508_34 ()