/Od našeho zpravodaje/

Evropská unie a Severoatlantická aliance sídlí nedaleko sebe ve stejném městě, ve skutečnosti ale jako by každá organizace existovala na jiné planetě.

Spory mezi jejich členy totiž prakticky znemožňují nutnou spolupráci. Propast mezi EU a NATO se rozšířila tak, že se už spolu nedokážou domluvit prakticky na ničem. Nejde jen o půtky mezi úředníky. Ve hře není nic menšího než stabilita a obnova dvou z nejvýbušnějších oblastí světa.

"Nikdy jsme nepotřebovali spolupracovat tolik jako teď, ať jde o Afghánistán nebo o Kosovo. Vztahy mezi unií a aliancí jsou ale nejhorší v dějinách," říká český velvyslanec při NATO Štefan Füle.

Původní příčina sporů přitom neleží ani na Balkáně nebo ve Střední Asii, nýbrž - na Kypru.

Francie versus Turecko


Evropská unie přijala v roce 2004 za člena Kypr, který není členem NATO. Přesněji řečeno, do EU vstoupila jižní, řecky mluvící část ostrova. Turecko, které patří do aliance od 50. let a od roku 1974 okupuje sever Kypru, ale vládu kyperských Řeků na jihu neuznává. Proto nedovolí alianci, aby unii poskytovala své tajné materiály. A Kypr podporovaný Maltou zase blokuje všechny snahy EU o dohodu s NATO.

Třicet let starý spor o Kypr znemožňuje například společné plánování operací. "To je přitom úplně klíčové. Je totiž jasné, že tam, kde působí NATO, musí hrát roli i EU, a obráceně," říká Tomáš Valášek, hlavní analytik pro zahraniční a obrannou politiku londýnského Centra pro evropskou reformu.

Kypr ale někteří pozorovatelé považují jen za záminku. Skutečný problém podle nich leží v odhodlání Francie zabránit Turecku ve vstupu do EU. A také v zásadním ideologickém rozkolu. Francouzi totiž tradičně usilovali o vznik vlastní obranné politiky EU a odsouvali proto spolupráci s NATO na druhou kolej.

Ostuda v terénu


"V terénu musíme a umíme spolupracovat. Na obou stranách jsou rozumní lidé, kteří chápou potřeby země, v níž působí," tvrdí Füle. "Problém je ale ve spolupráci institucí."

Bruselské sekretariáty obou organizací například bez problémů připravily obecnou dohodu o dělbě práce v Afghánistánu, ale členské státy ji neschválily. Jednotky NATO tak mají chránit policejní a rekonstrukční mise EU, ale nikdo neví, na jakém základě. Velitelé jednotek aliance v terénu tak řeší problém oklikou a každý zvlášť uzavírá s misemi EU dílčí dohody o spolupráci.

"Je obrovská ostuda, že se vůbec musíme zabývat takovými problémy," říká nejmenovaný diplomat z NATO.

Ještě větší problém se ale čeká v Kosovu. Už skoro za měsíc se má rozhodnout, zda tato provincie získá samostatnost na Srbsku. Podle návrhů hlavního vyjednávače Marttiho Ahtisaariho by v Kosovu mělo zůstat na 16 tisíc vojáků NATO, ale policejní misi má od Spojených národů převzít EU.

Nikdo ale neví, jak si unie a aliance rozdělí role. Instituce se pokusily uzavřít společnou dohodu, ta ale skončila u ledu. Opět kvůli propastným sporům mezi jejich členy. "Pokud se už teď nedohodnou, budou litovat," říká Valášek.

Posun z Paříže


Nedávno se přece jen objevily náznaky, že by vztahy mezi EU a NATO mohly začít tát. Nikdo nečeká, že by se ze dne na den vyřešil spor o Kypr, ale s příchodem nového francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho se zdá, že se zmírní alespoň ideologický spor o roli EU a NATO v zajištění bezpečnosti.

Francouzi právě vypracovávají novou bezpečnostní strategii a stále častěji mluví i o tom, že se opět více zapojí do NATO. Před několika týdny dokonce navrhli novou spolupráci mezi vojenskými plánovači a zpravodajskými službami, což je pole, kterému se dosud vyhýbali. V praxi ale neshody trvají.

"Politická vůle ke spolupráci se objevuje. Jen se to ještě musí projevit v reálu," uzavírá Valášek.