Poslední summit Evropské unie a Ruska byl teoreticky o poslední, jehož se coby nejvyšší ruský představitel zúčastnil Vladimir Putin. Zřetelněji se znovu ukázalo, jak stále silnější součástí ruské politiky je vymezování se vůči Evropě a západnímu světu a jeho hodnotám obecně.

Nejde zde jen o to, že se Rusko (společně s Arménií, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem) v těchto dnech pokouší de facto zbavit OBSE možnosti efektivně pozorovat volby v jednotlivých členských zemích této organizace, či o prohlášení Moskvy, že si "nepřeje být na summitu nijak poučována". Stále jasněji je vidět, že současná ruská vládnoucí elita ustrnula v myšlení z dob studené války a Západ vidí jako svého protihráče či přímo nepřítele.

Jen tak je možné, že Vladimira Putina či jeho poradce vůbec napadlo srovnávat rozmístění součástí protiraketové obrany v Polsku a Česku s kubánskou raketovou krizí, která vrcholila téměř na den přesně před 45 lety, kdy se Sovětský svaz pokusil tajně rozmístit jaderné rakety na Kubě ve vzdálenosti necelých dvě stě kilometrů od pobřeží USA. Pokud se dnešní Rusko cítí ohroženo veřejně oznámeným plánem výstavby částí protiraketového systému na území bývalých satelitů SSSR, může se jednat pouze o další důkaz, že dnešní Moskva by rozpad sovětského bloku i samotného impéria ráda považovala za dočasný jev.

Gazprom státní i privátní


Na portugalském summitu se prezident Putin snažil obhájit, že ruské investice v zahraničí mají "soukromý charakter". Výslovně zmínil plynárenský monopol Gazprom. Ten je podle něj ze 49 % vlastněn soukromými investory, přičemž nejméně z 25 % zahraničními. Většinu v této společnosti však vlastní ruský stát a předsedou představenstva je první místopředseda ruské vlády Dmitrij Medveděv. Svým prohlášením se Putin zjevně snažil odvrátit hrozbu regulace zahraničních investic v oblasti energetiky, kterou nedávno navrhla Evropská komise.

Je příznačné, že ruské sdělovací prostředky zaznamenaly výlučně to, co na summitu řekl prezident Putin, a neopomněly také jít v sovětských stopách tím, že našly viníka problémů ve vzájemných vztazích Ruska s Evropou. Internetové stránky prvního kanálu ruské televize například uvedly, že "práci nad novou smlouvou o spolupráci již přes rok blokuje Polsko v odpovědi na zavedení sanitárních omezení na dodávky nekvalitního polského masa do Ruska". Netřeba dodávat, že "nekvalitní polské maso" se sice nesmí dovážet do Ruska, ale přísným unijním předpisům vyhovuje. Je dost dobře možné, že kvůli různým "viníkům" nebude nová smlouva o vztazích EU-Rusko uzavřena ani za rok a tohoto černého Petra pro unijní předsednictví dostane Česká republika.

Partner - a také konkurent


Ruský prezident v Portugalsku demonstroval, jak pošetilé je domnívat se, že by Rusko mohlo být "strategickým partnerem" Evropské unie. Současné Rusko bude s námi spolupracovat jen tam, kde to pro jeho vedení bude momentálně výhodné. Ve všech dalších oblastech nám bude tvrdě konkurovat a prosazovat své zájmy - ať už se to týká dodávek surovin, otázky Kosova či íránského jaderného programu, takzvaných zamrzlých konfliktů na Jižním Kavkazu a v Moldavsku či nezávislosti a demokratického směřování Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a dalších bývalých sovětských republik.

Nejpozději na příštím summitu Evropská unie - Rusko příští rok v červnu se o tom budou moci přesvědčit všichni, kdo zatím pochybují. Možná, že se symbolicky bude konat na Sibiři, velice pravděpodobně opět s Vladimirem Putinem v hlavní roli.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky