Životopisci Pavla Tigrida nezávidím. Význam díla se rýsuje v jasných konturách, a přeci teprve s odstupem budeme moci dohlédnout jeho plný dosah a význam pro demokracii v této zemi. Pavel Tigrid byl skutečným džentlmenem politiky. Člověkem zásadovým, jasných myšlenek a postojů, skvělého jazyka. Noblesa a laskavost Pavla Tigrida se staly příslovečnými. A přitom, bylo-li třeba, dokázal být i neústupný a přísný.

Právě takového si ho pamatuji z doby, kdy jako ministr kultury zásadním způsobem přispěl k proměně tehdejšího Státního židovského muzea. Byla to především jeho zásluha, že se tato instituce, založená již v roce 1906, dostala po letech nacistické a komunistické zvůle opět do správy české židovské komunity.

Vybavuji si jednání na ministerstvu, během něhož Pavel Tigrid požádal své spolupracovníky, aby nalezli způsob, jak Židovské muzeum vyjmout ze státní správy a předat je židovské obci. Bylo to odvážné rozhodnutí, protože ve stejné době existoval velký tlak, aby co největší část sbírek přešla do Izraele. Nedůvěra, že čeští Židé budou schopni se o muzeum postarat, byla zřejmá i mezi některými českými politiky.

Při onom jednání jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva vznesl proti záměru Pavla Tigrida námitky. Pavel Tigrid je vyslechl a řekl: "My jsme se ale nesešli proto, abychom řešili, proč Židovské muzeum vrátit nelze. My jsme tady proto, abychom ho co nejrychleji navrátili těm, kteří ho založili, jimž patřilo a patřit opět musí."

Životopisci Pavla Tigrida budou možná odstátnění Židovského muzea v Praze považovat za nedůležitou epizodu v jeho životě. Pro české Židy však má tento čin nesmírný význam. Kvůli své historii a jedinečným sbírkám je pro ně Židovské muzeum symbolem i klenotem zároveň - a současně, jak se záhy ukázalo, představuje ekonomicky nesmírně významnou instituci pro zachování židovského společenství nejen v Praze, ale v České republice jako takové.

Jestliže má nyní Pavel Tigrid svou pamětní desku právě v někdejším pražském Židovském Městě, je to možno chápat i jako projev vděku české židovské komunity. Jako občané této země ovšem vděčíme Pavlu Tigridovi za mnohem mnohem víc.

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea

Související