Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetla jako první?
Byly to Povídačky, knížka básniček a pohádek. Dostala jsem ji od Ježíška o Vánocích 1942. Neuměla jsem ještě číst, ale psané slovo mě už tehdy fascinovalo, takže jsem se celou knížkou sama prokousala. V slzách jsem usínala nad poslední stránkou. Co teď? - Ráno jsem objevila dovětek; to čtyřverší si dodnes pamatuji:
Povídaček knížka / také zavírá se, / komu je to málo, / ať čte znova zase.
Do knížky povídaček jsem tedy vstoupila jako slabikující prvňáček, ale vyšla jsem z ní jako čtenářka - povolaná k životu s knihou a pro knihu.
Co jste četla naposledy?
Na stolku mám už druhý týden rozečtené tři svazky knihy Charta 77: Dokumenty. Dohromady čítají asi 1500 stran. Je to objev, a to i pro nás samé, kteří jsme celá léta byli "u toho".
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Za knížku často vydám poslední stovku, která mi zbývá do dalšího důchodu. Děti, vnoučata i přátele totiž obdarovávám výhradně knihami, které průběžně shromažďuji, tak aby jim "sedly". Může to být 50 až 70 knížek ročně.
Jakou knihu jste si koupila naposledy?
Je to Marta a Marie trochu jinak karmelitána, kněze a teologa Vojtěcha Kodeta. Koupila jsem si ji, protože často řeším otázku položenou v této knížce: "Je vůbec možné žít duchovním životem, když se celý den pohybuji v neduchovním světě, když mám spoustu práce a tolik hmotných starostí?
Jakému typu četby dáváte přednost?
V mládí to byla jednoznačně poezie, teď se k ní přidružuje teologie, literatura faktu a historie. Prožila jsem život v totalitě, která i z vysokých škol vypouštěla polovzdělance. Nedá se to napravit, ale dá se tomu vzepřít. A o to se snažím.
Četla jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Těch knížek je bezpočet! Na celé čáře ale vítězí italské, francouzské a anglické pohádky Jana Vladislava. Svým vnukům jsem je musela číst stále dokola, takže nepřeháním, když řeknu: padesátkrát. Byla to dobrá investice, moji vnuci a vnučky se totiž v češtině "nepopelí", ale zafixovali si Vladislavovu skvostnou češtinu a průzračný styl. Kéž tuto životní šanci nezazdí!
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Odpovím slovy Otokara Březiny: "Píšeme, abychom si ujasnili své vidění. Tiskneme knihy, abychom zavolali příbuzné bytosti z dálky." - Jako mládě jsem tajně četla při baterce pod peřinou. Jako studentka jsem už u postele měla noční stolek s knížkou a lampičkou. Držím se toho dodnes.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Broučci Jana Karafiáta. Řekli mi, že každý den má mít svůj řád. Babička Boženy Němcové. Vyučila mě v českém babičkovství, které se mi moc a moc hodí, protože mám deset vnoučat a čekám už druhé pravnouče. Kniha knih - Bible. S ní vstávám i uléhám.
Marie Rút Křížková (*1936)
Literární historička, pedagožka a redaktorka. Signatářka a posléze jedna z mluvčích Charty 77. Vystudovala literární historii na FFUK, věnuje se především ediční přípravě a vydávání spisů Jiřího Ortena a české literární tvorbě v terezínském ghettu. Předloni vydala básnickou sbírku Zaživa, v nakladatelství Torst jí právě vyšla kniha Svědectví, které nemohlo být vysloveno.
Snímek HN - Jan Šilpoch
