Anděl klesl k nohám Hospodina.
- Pane, co nám vyvádí u posledního soudu Josef Poupě, ten arcilotr, kterému není nic svaté... o soudné stolici se vyjádřil... -
- Vím, - usmál se Pán, - řekl, že tu máme bordel. Přiveď mi ho. -
Anděl se zachvěl.
- Ano, Pane. -
Tak stanul Josef Poupě před tváří Nejvyššího. Spatřil bělovlasého starce s temnýma, zasmušilýma očima. Připomněl mu trafikanta, kterého zamordoval kvůli dvěma zlatkám. Ta podoba ho znervóznila.
- Posaď se, - promluvil Hospodin.
Poupě se uvelebil na dřevěné stolici s vysokým opěradlem.
- Šéfe, - začal opatrně, - rád bych věděl, s kým mám tu čest. -
- Mluvíš s Hospodinem. -
- To by mohl říct, bez urážky, každej dacan. Kdybyste dokázal uhodnout, co si právě myslím... -
- Myslíš si, že tu nemám žádný komfort. -
Josef Poupě uznale pískl.
- To sedí, šéfe. -
- Mluv, - povzbudil ho Hospodin.
- Jestli ste vševědoucí, víte, vo co de. -
- Vím. Chceš vykličkovat. Myslíš si, že to máš dokonale promyšleno, ale mýlíš se. -
- Hele, - nadýchl se Poupě, jehož tváře zflekatěly, - kdo tady bude kličkovat, to se eště ukáže. Hádat myšlenky dovede každej jasnovidec. Jenže vy mně budete muset předvést, že ste nanejvýš spravedlivej: že vodměňujete a trestáte po zásluze: a to každýho! -
- V tvém případě jde jen o potrestání. -
- Mě zatím vynechte, šéfe. Já vám předvedu takovej fígl, že vám to vobrátí celý nebe naruby. -
Hospodin se usmíval a mlčel.
- Vám se zdá, že na to nemám dost inteligence, že jo? Že sem vobyčejnej debil, kerej se vytahuje. Ale já mám svý eso v talóně. Anežka Pivousová, nic? -
- Nic. -
- Je tady. Eště nic? -
- Nic. -
- Tak vám to řeknu polopatě. Anežka Pivousová umřela na rychlý souchotě, když jsem kroutil první rok za toho kreténa trafikanta. -
- To je mi známo. -
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi