Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
Ondřej Sekora: Slabikář Ferdy Mravence. Dokonce si pamatuju, jak Ferda učil písmeno R: Ríša roztrhl si svetr, má tam díru jako metr. Písmeno P: Pepík pořád pletl Popokatepetl.
Co jste četl naposledy?
Anna Politkovskaja. Ruský deník. Anička byla moje kamarádka. Neústupná a pravdivá. Teď je to právě rok, co ji kvůli těmto vlastnostem zabili. Byla k Vladimíru Vladimíroviči nekompromisní. Je to kniha o dnešním Rusku. Mimoto teď čtu Přísahu od Hasana Bajeva. Z angličtiny přeložila Petruška Šustrová. Pravdivá kniha o Čečensku.
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Rád chodím do knihkupectví. Odcházím z nich s pocitem, zda má vůbec ještě smysl knížky psát, když už je vše napsáno. Kupuji tak 20-30 knih ročně. Půjčuji si v knihovnách.
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Včera jsem si koupil malou knížečku Extremismus od Štefana Danicse. Je to krátký rozbor a popis pravicových a levicových extremistických hnutí u nás. Potřebuju tu knížku v práci.
Jakému typu četby dáváte přednost?
Přednost má dobrá beletrie, ale je na ni málo času. Tak sázím spíš na povídky než na dlouhé romány.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Mám jednu knihu, kterou čtu celý život. Vždy nějaký kousek z ní. Je to Chrám i tvrz od Pavla Eisnera. Není krásnější knihy o češtině. Kniha navždycky je pro mne Bible, Korán, občas Jaroslav Seifert a Lev Tolstoj.
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Jsou krásné. Příjemné do ruky. Na rozdíl od webu zaměstnávají hmat. Příjemné pro oko. Voní. Nejde bez nich žít.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Záludná otázka. Nechci na ni odpovídat, protože bych mnoha dalším knihám ublížil.
Jaromír Štětina (*1943)
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a geologii na PF UK v Praze. Dnes už třetím rokem pracuje jako senátor Senátu Parlamentu ČR. V poslední době vydal tři beletristické knihy: povídkové sbírky Vykradači hrobů a Století zázraků a román Bastardi. Právě pracuje na beletristickém cestopise S Matyldou v Afghánistánu, který je jakýmsi volným pokračováním jeho legendární knížky S Matyldou po Indu po třiceti letech. V afghánských vzpomínkách se prolínají fakta s několika žánrovými beletristickými vstupy. Základní dějovou nití knihy je několikasetkilometrová plavba napříč afghánským Hindúkušem, kterou podnikl se svými přáteli vloni po řece Band-e-amír.
Snímek HN - Jan Šilpoch
