Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
První byly kovbojky, rodokapsy a detektivky, Tom Shark a Pitt Strong a desítky dalších. Četli jsme to s tatínkem večer v posteli. Paní učitelka Hodrová ve třetí třídě nám četla Srdce italského autora de Amicise, skvělou knihu o dobru a zlu vtělených do dobrodružství kluka, který, jak si myslí jeho babička, roste pro šibenici, ale když přijdou lupiči okrást a zabít babičku, nastaví svou hruď, aby ji zachránil, a zemře. A pak sestra Hana četla Město se vzdává, o Novém Yorku a bezohledném boji o život od rumunskoamerického autora Abena Kandela. A najednou mi svitlo: dobré psaní je pravda. Následovala pravdivá kniha Dostojevského Zločin a trest. Tu jsem četl ve vězení a dostal jsem z ní horečku. Ale věděl jsem, že literatura je pravda. Palčivá, bezohledná pravda padni komu padni, jejíž výsledek povzbuzuje a polidšťuje, pobízí a varuje, těší.
Co jste četl naposledy?
Naposledy jsem četl svou povídku Ludvíček, der Vierteljude, která má vyjít ve výboru mých povídek v Knižním klubu. Psát je svého druhu posedlost. tak se omlouvám, že čtu hlavně to svoje, a to poslední bylo moje. Polepším se. Zároveň čtu Nietzscheho, O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním, Milana Balabána Hebrejské člověkosloví a Karla Jasperse Otázku viny, na přeskáčku, než se mi k noci, v posteli, zavřou oči.
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Knížky si kupuju jako hýřil. Miluju knížky, a kdybych všechny, co si koupím, přečetl, musel bych si koupit nové brýle.
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Naposledy jsem si koupil deset svých vlastních knížek, protože je ode mne kdekdo chce a nechci vypadat lakomý. Z ostatních autorů jsem si - abych nebyl trapný - koupil knihu známého, s kterým jsme měli v Mariánských Lázních besedu o vztahu literatury a filmu. Měli jsme hodinu, mluvil jsem tři minuty, on četl padesát sedm minut ze svých spisů. (To není stížnost, nýbrž varování. Jeho iniciály jsou BK.)
Jakému typu četby dáváte přednost?
Musí to být dobré. Pak je jedno, jaký je to žánr. Zaříkám se, že teď přečtu celého Kafku. Nejen proto, abych věděl, proč ho ve světě pokládají za nejlepšího spisovatele, narozeného v Čechách. Je to i zábavné. Pro Američany je to největší český autor. Pro Čechy pražský rodák píšící německy, protože chodil do rakousko-uherských škol, jako jeho kamarád Max Brod, a studovali na německé pražské univerzitě, a pražský Žid, jako Egon Erwin Kisch, Franz Werfel a ostatní. Za sebe znám tři jeho skvělé knihy: Proces, Zámek a Povídky.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
De Amicisovo Srdce. A úryvky knížek, které přečtu, toho nejlepšího, co mi autor dal. Je to, jak říkal Hemingway - že málokdy může být dobrá celá knížka. Hemingwayovi stačilo, když našel v každé knížce dobrou část. Je to úleva pro autory, kteří píší po Hemingwayovi, a snad i pro náročné čtenáře. Vícekrát jsem četl životopis automobilového závodníka mého dětství, Tempo! Tempo! Caracciola vzpomíná. A ze Švejka si občas cituju: "Máš rád Turky, ty psy pohanský?" A "Host jako host, zaplať a kecej si, co chceš."
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Knihy jsou citová paměť člověka. Příběhy jednoho člověka mohou povzbudit nebo varovat bezpočet jiných. Každý člověk, alespoň výsekem své existence, je zajímavý příběh. Aniž bych to znal, byl bych chudší. Dobrou knihou jsem ušlechtilejší. Člověk byl zvíře a jak už to je, okolnosti nás k němu vrací. Kniha, četba jsou nejlepší ochrana. Je to most od zvířete k člověku. Číst znamená polidšťovat se.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Moje nejmilejší knihy jsou ty, které mi právě vycházejí. Omlouvám se, ale proč bych lhal, když nemusím? Abych projevil trochu pokory, neřeknu, které to jsou.
Arnošt Lustig (*1926)
Spisovatel a publicista, jeden z největších současných českých autorů, který dokázal oslovit čtenáře po celém světě. Napsal desítky povídek, řadu novel a románů, převážně s tematikou holocaustu. Mnohá jeho díla byla adaptována pro film i televizi a byl i mezi kandidáty na Pulitzerovu cenu.
Snímek HN - Jan Šilpoch
