Jiří Paroubek cestoval po Číně, aby tam - jak napsal pro deník Právo - napravoval chyby české zahraniční politiky, podpořil české podniky a zjistil, jaké má ČLR zkušenosti se svou úspěšnou olympijskou kandidaturou.
Zatímco v jiných ohledech si šéf opozice s Václavem Klausem moc nerozumí, v ryze pozitivním pohledu na Čínu je s ním až v idylické harmonii. A podobně fascinováni jsou oba dva politici i Ruskem. Václav Klaus tam jezdí více než rád a Jiří Paroubek Rusko ve svém článku kritizujícím současnou zahraniční politiku za to, že "rezignovala na snahu vytvářet dobré vzájemné vztahy s mnoha důležitými státy světa", uvedl na prvním místě, dokonce ještě před Čínou.
Oba pánové se ve své megalomanii shodnou i v přehlížení menších zemí, které sice nedisponují tak velkým trhem, ale díky stabilnějšímu podnikatelskému prostředí jsou možná ještě větší příležitostí pro české vývozce a investory. Jedná se například o Gruzii, Ukrajinu a Moldavsko nebo Tchaj-wan, jenž patří také k předním investorům v naší zemi.
Shodou okolností se všechny tyto státy ale také potýkají s nepřízní Ruska respektive Číny, což možná tento nezájem vysvětluje. Klaus i Paroubek také mají zvláštní zalíbení v megaprojektech typu nepříliš vydařeného obchodu s výstavbou elektrárny Šen-tou, než aby se věnovali spíše vytváření podmínek pro úspěšné působení samotných podnikatelů a ochraně jejich výrobků před paděláním a nekalou konkurencí z těchto zemí vůbec.
U tak zkušených politiků je rovněž zarážející, že nevidí, jak čínští představitelé využívají lákadla exportních příležitostí k prosazování politických cílů. A byť by se politik zařekl, že bude velebit čínskou harmonii za každých okolností, nevypustí do skonání světa z úst slovo Tibet, lidská práva či Tchaj-wan - a na Dalajlámu se nepodívá ani na obrázku, vyberou si Číňané nakonec stejně nabídku, která je pro ně zajímavá hlavně ekonomicky.
Ostatně v Bělorusku, s nímž má naše země politicky tak špatné vztahy, že už horší snad ani být nemohou (a kde žádný český politik nikdy nelobboval), má naprostá většina nových policejních vozů značku Škoda. A to i přesto, že jsou představitelé běloruské opozice oficiálně přijímáni našimi ústavními činiteli.
A ještě v jedné věci jsou si Jiří Paroubek a Václav Klaus podobni - ani jeden z nich nevnímá nebo nechce vnímat, že by se měli pohybovat v mantinelech daných doposud poměrně konzistentní zahraniční politikou naší země, či alespoň hodnotami demokratického státu. Pro kredibilitu české zahraniční politiky může být nebezpečné, pokud by Jiří Paroubek skutečně realizoval svoji "autonomní zahraniční politiku", stačí že již podobnou má Václav Klaus.
A stejně jako se s Dalajlámou nedávno setkala kancléřka Merkelová, bylo by projevem respektu k euroatlantickým hodnotám a důkazem vyzrálosti a síly obou těchto našich politiků, kdyby se v Rusku a Číně nebáli mluvit o znepokojivých věcech, k nimž v těchto zemích dochází.
Čína i Rusko si totiž váží pouze takových partnerů, kteří před nimi nepadají pochlebovačně na kolena, ale jsou schopni bránit vlastní názory a hodnoty.
Autor je analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky
