Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první? 

Nepočítám-li slabikáře a podobně, byl to Míša Kulička v rodném lese (text Josef Menzel, ilustrace Jiří Trnka).

Co jste četl naposledy? 

Astrid Saalbachová: Piet`a, Henry James: Portrét dámy, Henrik Pontoppidan: De dodes Rige (tedy Země mrtvých). Vedle toho si pořád čtu českou (Neruda, Nezval, Halas, Dědeček) i dánskou poezii (v nádherné antologii "1000 dánských básní", od středověku po dnešek).

Každý překladatel je v kleštích: měl by číst literaturu jazyka nebo jazyků, z nichž překládá, i literaturu svého vlastního jazyka. A času je málo.

Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?

Co nejmíň, už dávno je nemám kam dávat. Ale nějakých pět za rok to přece jen bude.

Jakou knihu jste si koupil naposledy?

Pátý díl Dansk litteraturs historie (1960-2000), tedy Dějin dánské literatury.

Jakému typu četby dáváte přednost?

Nejsem pokud možno zaujatý, ale na jaře jsem byl v nemocnici a jedním dechem jsem přečetl strhující tlustý román Middlemarch (1872) od George Eliot(ové).

Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?

Každou knihu, kterou jsem přeložil. Protože to překladatel musí. Jinak poezii (viz výše) a dánské knihy, jejichž názvy nikomu nic neřeknou (např. Jacob Paludan: Jorgen Stein, Hans-Jorgen Nielsen: Fotbalový anděl).

Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?

Pro požitkářskou dobu, která "si všechno užívá": protože je to příjemné. Pro lačné vědění: protože je to lidsky i věcně poučné (na rozdíl od internetu). A protože život vždycky napodobuje literaturu.

A vaše tři nejoblíbenější knihy?

Novinář: "Mistře, kterou Beethovenovu symfonii máte nejradši?" Arturo Toscanini: "Tu, kterou právě diriguju." Typická anketní otázka, na kterou se nedá odpovědět.

Související