Hlavní vyjednávač české vlády se Spojenými státy o umístění vojenského radaru Tomáš Pojar říká, že smlouva se bude podobat těm, jež s Američany uzavřelo například Dánsko, a bude ji možné ve lhůtě jednoho roku či dvou let vypovědět: "Nebude to žádný "dočasný pobyt" sovětských vojsk." V rozhovoru pro HN mluví i o "energetickém NATO" ve střední Evropě a českém vývozu demokracie.
HN: Proti radarové základně USA v Brdech se dlouhodobě staví většina Čechů. Potvrdil to i včerejší průzkum, který si nechali udělat Američané. Kde jste udělali chybu? Mělo to být jasné téma loňských voleb?
Myslím, že ne. Když se z věcí týkajících se národní bezpečnosti stane vnitropolitické téma, je to většinou na škodu, protože o nich se nesmí mluvit populisticky.
Ale určitě se to dalo například lépe načasovat. Bylo nešťastné, že se na nás americká strana oficiálně obrátila v den, kdy se ve vypjaté atmosféře hlasuje o důvěře vládě.
HN: Je pravda, že vám rovnou poslali i návrh odpovědi?
Ano. Nebojte se, vypracovali jsme vlastní.
HN: Propásli jste nějaký "bod zlomu" ve formování veřejného mínění? Nebo se tolik změnila celá společnost - tím, že přebírá postoje západní Evropy?
Evropa žije v blahobytu a do určité míry ztratila pud sebezáchovy. Veřejné mínění u nás i v Polsku se v tomto směru skutečně "poevropšťuje". Ale průzkumy jsou dvojsečné: 60 - 70 procent lidí je dlouhodobě proti radaru, 60 - 70 procent však zároveň chce, aby vláda udělala vše pro to, aby bylo Česko chráněno proti bezpečnostním hrozbám včetně raketového útoku.
HN: Co jste zatím s USA vyjednali?
V diplomatických kruzích se ctí jako slušnost, že v průběhu vyjednávání se detaily neříkají. Obecně: podmínky budou velmi podobné tomu, jak je upraven pobyt Američanů v těch zemích západní Evropy, kam nepřišli po druhé světové válce jako okupační mocnost. Smlouva o umístění radaru by měla mít velmi krátkou výpovědní lhůtu. Ještě jsme se nedohodli, zda jeden či dva roky. Ale nebude to žádný "dočasný pobyt vojsk".
HN: Třikrát jste letos jednal o radaru v Rusku. Nejsou to marné pokusy, když se postoj ruské strany nijak nemění?
To bych právě neřekl. Pokud zprvu Rusko hrozilo, že namíří proti České republice své rakety, a dnes říká, že radar považuje za "problém", pak v tom posun vidím. A nejednáme jen o radaru. Mluvíme - možná spíš než "přátelsky" by se dalo říci "otevřeně" - o ruském návrhu na umístění radaru do Ázerbájdžánu. Nebo jakými raketami podle jejich a našich zdrojů disponuje Írán a jaké vyvíjí.
HN: Při vaší návštěvě 21. srpna šéf ruského generálního štábu vzkázal Čechům několik rad, například že s radarem "dělají chybu". Rusům nedošlo, že toto datum není na rady vhodné, nebo to bylo vědomé popíchnutí?
Myslím, že jim to spíš nedošlo - i když je otázka, která možnost je horší... Při jednáních jsem ale připomněl, v jaký den se scházíme, a že si ho spousta lidí pamatuje.
Malé "NATO" by nestačilo
HN: Líbí se vám slogan polské vlády o "energetickém NATO" ve střední Evropě, tedy o výpomoci proti možnému ovládnutí domácích firem ruským polostátním Gazpromem?
Mně se v zásadě líbit může, ale nevím, co je za ním, a může být i zavádějící. Že máme dlouhodobě dbát o svou energetickou bezpečnost, abychom nebyli závislí na jednom zdroji, je jasné. Nejen kvůli "politickým poruchám" dodávek, ale i kvůli skutečným, technickým. To však nezávisí na čtyřech středoevropských státech, ale na celé politice EU a výrazně i na politice Německa.
HN: Když ČEZ nedávno ohlásil spolupráci s maďarským MOL, vláda o tom věděla, dávala k tomu souhlas, nebo to dokonce aktivně povzbuzovala?
Já jsem o tom věděl. Nevím o tom, že by ČEZ žádal vládu o jakýkoli souhlas. Jednání proběhlo z podnětu maďarské firmy, která jezdila i po dalších zemích v regionu.
Podrývání diktatur
HN: Je dnes jedním z pilířů české zahraniční politiky "vývoz demokracie" a "podrývání diktatur", jak jste to navrhoval ještě jako šéf Člověka v tísni?
Nazýval bych to spíš podporou lidských práv a svobod ve světě. Zejména v oblastech, ke kterým máme tradiční vztah: Balkán, východní Evropa, Zakavkazsko...
HN: Tehdy jste psal, že bychom se "po širší politické debatě" měli zaměřit asi na pět zemí. Ta debata nám asi unikla: jaké země to jsou?
Existují dva seznamy. Jednak pro rozvojovou pomoc: Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Moldávie, Uzbekistán, Vietnam, Mongolsko, Zambie a Angola. A jednak seznam zemí, kde se zaměřujeme na podporu lidských práv: opět Bosna, Srbsko a Moldávie, nadto Ukrajina a Gruzie. Projekty děláme v Iráku a tradičně se snažíme podporovat demokratickou transformaci na Kubě a v Barmě. Naprostá většina z 35 milionů korun z tohoto programu jde ale na Balkán a do východní Evropy.
HN: Jste si jist, zda většina Čechů ví, kde leží Moldávie?
V Česku pracují desetitisíce Moldavanů a do Moldavska jezdí čím dál víc českých podnikatelů. Podporujeme tamní zemědělství, projekty regulující migraci a zajímá nás tamní reforma energetiky.
HN: Za podporu lidských práv nedávno chválil Čechy britský Economist. Ale zmínil se o jejich osamělosti v rámci EU, pokud jde o tyto otázky. Co děláme špatně, že nám chybí spojenci?
Až tak osamělí nejsme. Často v tomto směru spolupracujeme s dalšími členy EU, kteří mají zkušenost s komunismem.
Tradičně se o lidská práva zajímá Dánsko, Nizozemsko, severské země, v mnoha konkrétních případech spolupracujeme s Německem.
HN: Ministr Schwarzenberg v Economistu říká, že česká vláda stejně silně odmítá i americkou věznici na Guantánamu. Můžete nám připomenout, kdy se proti ní Česko ozvalo?
Nevím. Guantánamo je krok špatným směrem. Ale zároveň: pokud se o něm v Evropě mluví jako o novodobém gulagu, je třeba to zcela zásadně odmítat.
HN: Projeví se český zájem o lidská práva, až budeme předsedat EU?
Jako předsedající země bychom měli být víceméně neutrální vyjednávači.
Ale budeme chtít přispět k tomu, aby se obrovské peníze, které EU na podporu demokracií vynakládá, utrácely efektivněji.
