Nahrazení jednotných osnov vzdělávacími programy šitými na míru jednotlivým školám mělo být radostně vítanou událostí. Jenže jásající masy Čechů nikde nevidět.
Po půlstoletém výletu českého vzdělávání směrem na východ dle intencí Zdeňka Nejedlého máme mít konečně školskou výuku dle západoevropských standardů. Místo nadšení je slyšet jen brblání přepracovaných učitelů i rodičů tísněných obavami, že ratolest se bez drilu osnov nemusí později dostat na úzkoprofilové vysoké školy.
Vše přitom mohlo být jinak. Stačilo, kdyby se ministerstvo postaralo o vydání manuálu pro tvorbu školních vzdělávacích programů a uspořádalo vysvětlovací semináře.
Velkou neznámou jsou nově ustavené vzdělávací oblasti. Sdružování příbuzných oborů je jistě správné, na druhou stranu se do této šablony vše nevejde. Hezkým příkladem je zeměpis. Na druhém stupni je "v rámci zachování jeho celistvosti umístěn ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda", nicméně na středních školách už celistvost bere za své a geografie se kouskuje do oblastí Člověk a příroda i Člověk a společnost. Z toho bude mít nejeden ředitel těžkou hlavu.
Otázky vzbuzují i změny, kde dobrá myšlenka evidentně předchází celkovou připravenost. Například zcela nová oblast Člověk a svět práce zavedená na středních školách by měla nabízet to, co tam až dosud bolestně chybí - přípravu na praktický život. Kolik škol však má učitele, kteří mohou odučit témata typu daňový systém, sociální dávky, založení firmy nebo třeba modely zabezpečení na stáří? Samozřejmě, že skoro žádná.
Další kontroverze mohou vzbudit takzvaná "průřezová témata". Ta se teď mají vinout hned několika vzdělávacími oblastmi zároveň. Při pohledu na ně je ovšem jasné, že jejich zavedení měla předcházet široká celospolečenská debata.
U mediální výchovy se sice asi shodneme na nutnosti vést děti ke kritickému posuzování publikovaného. Co by ale mělo být obsahem multikulturní výchovy? Bude učitel zajišťovat téma "multikulturality současného světa a předpokládaný vývoj v budoucnosti" oslavou pozitivní diskriminace? Nebo bude vykládat o "nepřizpůsobivých" či velebit Pevnost Evropa?
A je tu další téma, opět politikum par excellence - "výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech". Žádné autoritativní učebnice nejsou, koho tedy bude kantor citovat při výuce tématu Evropská unie? Jacquesa Delorse nebo Margaret Thatcherovou?
Diskutovat o průřezových tématech se mělo s předstihem už kvůli nebohým učitelům. Bez jasné shody na tom, co obsahuje třeba téma "udržitelný rozvoj" v environmentální výchově, se vyučující vystavuje riziku inzultace na třídních schůzkách ze strany rodiče, který je členem ODS, nebo naopak Strany zelených.
Spíše než nucení učitelského sboru do vysilujícího tance mezi vejci, by stát měl školám zajistit snadno přístupnou nabídku veřejných i soukromých institucí, které svou barvu mohou otevřeně přiznat. Pak ať si škola vybere, zda půjde na seminář České správy sociálního zabezpečení, Člověka v tísni nebo třeba Moravské galerie v Brně.
Slyšel ale už někdy někdo něco o nějakém takovém seznamu?
Autor je novinář
