Když hovořím s různými lidmi o potenciálních krizích v české ekonomice, reagují na má slova velmi často stejně: strašíte, chcete vypadat zajímavě a zveličujete nebezpečí.

V této souvislosti snad stojí za to připomenout, že když se před krizí koruny v roce 1997 ozývaly hlasy o konci triumfalismu, drtivá většina reagovala přesně stejně: všechno jde dobře, HDP roste, není problém. Byl, a ekonomika zaplatila dvěma roky strádání a dalšími dvěma přešlapování. Nyní se blížíme k podobné křižovatce.

Letos padaly teplotní rekordy jeden za druhým. Bylo nějaké přehřáté počasí. Padaly a padají i rekordy hypoteční. V červnu si vzalo půjčku na bydlení více než jedenáct tisíc lidí. Celkově tak nyní splácí hypotéku 300 tisíc lidí, přesněji 300 tisíc domácností. Třetině z nich pak letos doběhne období fixingu a čekají na ně nové sazby.

V tuto chvíli lze o nich říci jediné - budou vyšší. Jak vysoké u koho, to je otázka. Víme ale, že ČNB již zvedla svou základní sazbu na tři procenta (tedy o 25 bázických bodů) a víme také, že to není konec. Jak by mohl, když inflační prognóza pro červen 2008 hovoří o rozpětí 3,5 až 4,9 procenta.

Máme se tedy bát hypoteční krize, jakou právě teď zažívají Spojené státy? Pravděpodobně ano. K takové situaci totiž dochází velmi snadno. Úvěry si berou nejdříve ti lidé, kterým je celkem jedno, zda sazba jejich úvěru je 2,99 procenta nebo 4,5 procenta či snad dokonce 6 procent. Mají na to a hypotéka je pro ně stále levným způsobem, jak získat cizí zdroje.

Pak je tu ale druhá skupina lidí. To jsou ti, kteří si mohou dovolit (zlákáni reklamou "Nyní na to máte" či "Levnější už to nebude") splácet na úrocích těch 2,99 procenta. Sazba nad čtyřmi procenty už by je ale dostala do problému. Podobné rodzíly totiž znamenají v měsíčním vyjádření růst splátek o tisíc nebo dva tisíce korun u průměrné hypoteční půjčky. Pokud se přidá obecný růst cen, je rodinný rozpočet rázem pod tlakem. A přibude-li nakonec ještě zbrždění růstu mezd, jsou pohromadě hned tři problematické aspekty najednou. A k tomuto stavu se nejen blížíme, ale už ho tady i částečně máme.

V USA postižených krizí navíc nacházíme řadu příznaků, které velmi připomínají naši domácí situaci. V minulých letech si tam lidé rekordně půjčovali, protože sazby byly velmi nízké. Ekonomika dávala dobré signály růstu, platy šly nahoru, nezaměstnanost klesala. Prostě orgie optimismu.

Pak se ale začala ozývat rostoucí inflace a Federální rezervní systém (FED) reagoval nutně a standardně: začal zvyšovat sazby. Za posledních třicet měsíců vzrostly ze 2 na 5,25 procenta. V principu jde o stejnou cestu, po jaké se vydává nyní ČNB.

Málokdo si to pamatuje, ale před dvěma roky byla základní sazba ČNB pouze 1,75 procenta. Počítejme s tím, že na konci roku budeme na 3,25 nebo 3,5 procenta. Co se bude dít dál, je nejisté. Víme pouze, že příští rok dostane nové sazby dalších zhruba 100 tisíc dlužníků. Průměrná sazba nových hypoték přitom v červnu byla 4,46 procenta. Na konci roku budeme u pěti procent, během příštího roku zřejmě na šesti. Pro někoho, kdo si bral úvěr se sazbou poloviční, to bude tvrdý šok.

Rodinný rozpočet a ekonomický cyklus, jsou sice dvě různé věci. Když se ale souběžně objevuje zpráva, že české rodiny teď chtějí hodně utrácet, aby si pořídily nové věci před nástupem hospodářských problémů, je to reakce, kterou určitě nelze považovat za rozumnou.

České rodiny by si teď především měly začít vytvářet úspory. Dokud je čas.

Autor, konkurzní správce, vyučuje na VŠE v Praze