Jak dlouho domlouval Roman Šmidberský cenu, za kterou po třinácti letech prodal svou rodinnou firmu?

"Dvacet pět minut," odpovídá s úsměvem pardubický podnikatel, který letos udělal jeden z největších letošních obchodů svého druhu v Česku.

S podnikáním začal ve dvaadvaceti. Tehdy s manželkou přivezli první větší peníze z brigády v německém McDonaldu.

Postavili za ně hospodu, a protože se jim nechtělo platit za drahou dopravu, začali jezdit sami - nejdřív s pivem a pak se vším ostatním.

Urostlý, skromně vystupující byznysmen dal firmě své jméno a nápis "Šmidberský" vylepil i na svých 305 žlutých kamionech.

Oběd za půl miliardy

V dubnu celý podnik prodal dvěma největším konkurentům, svým vrstevníkům Petru Zvěřinskému a Marku Lehečkovi, jimž patří největší česká dopravní a logistická firma C.S. Cargo. Cenu, která podle informací Hospodářských novin činila zhruba půl miliardy korun, dohodli ve třech u oběda.

Spojením C.S. Cargo a Šmidberský transport vzniká podnik s obratem skoro pět miliard korun - jasná jednička v oboru, který je díky expanzi nových exportujících továren, obchodních řetězců a skladů na vzestupu.

Manažerem v prodané firmě

Zvěřinský s Lehečkou podnikají také na Slovensku a v Rusku. A letos zařadili vyšší rychlost: získali peníze od italské banky Unicredit a oznámili, že budou skupovat další dopravní firmy v nové Evropě. Do tří let chtějí být vedoucí firmou v regionu a prodat akcie na burze.

To je vize, která lákala i Šmidberského: místo odpočinku si domluvil místo v topmanagementu sloučeného podniku.

Šmidberský, donedávna dvojka v české nákladní autodopravě, načasoval prodej jak podle učebnice. "Obvykle za svou firmu dostanete nejvíc, když tržby rostou," píše se v americké podnikatelské encyklopedii entrepreneur.com. Další rada zní: "Prodejte podnik dřív, než přijdou potíže."

Šmidberský vytáhl tržby na miliardu korun a spočítal si, že sám by se mohl časem ocitnout spíš v roli obránce dobytých pozic. Nabídek ke koupi prý dostal v posledních letech víc, zejména od velkých zahraničních dopravců, kteří údajně ve střední Evropě zaspali.

 

Důvodem, proč se Roman Šmidberský nakonec nedohodl s cizinci, ale s jičínským C.S. Cargo, nebyla jen známost a dobrá cena.

Kromě toho Šmidberskému imponovala myšlenka vytvořit silnou českou skupinu a "dát západní Evropě na zadek". Nechtěl nechat svou firmu zahraničním manažerům "čtvrté kategorie", kteří prý někdy bývají do českých firem dosazováni. "I když jsme možná superperspektivní trh, ti nejlepší manažeři jdou v nadnárodních firmách nejdřív na klíčová místa v USA, Japonsku nebo v západní Evropě," říká Šmidberský, vystudovaný chemik, který má zálibu v kvalitních barevných svetrech.

Majitelé C.S. Cargo - Petr Zvěřinský a Marek Lehečka - mají místo každodenního řízení raději v oblibě spíš cestování a vymýšlení nových investičních strategií. C.S. Cargo koupili teprve v roce 2004, předtím koupili a prodali několik jiných firem, například společnost Safina zabývající se zpracováním zlata.

Šmidberský má chuť ve firmě zůstat jako manažer, takže koupě firmy i se zapáleným a úspěšným manažerem vypadá jako zabití dvou much jednou ranou. "Nešlo jen o množství peněz, to bylo srovnatelné s ostatními nabídkami, a navíc už jsem si mohl dovolit všechno, co jsem potřeboval," říká Šmidberský. "Šlo o přístup k problému a mé uplatnění," dodává. Fúzi teprve tento měsíc povolil antimonopolní úřad a ředitelská sestava se teprve dojednává, Šmidberský v ní ale bude zřejmě hrát významnou roli.

Půl miliardy? Klobouk dolů

Cena, kterou C.S. Cargo Šmidberskému za jeho podnik zaplatilo, je podle jejich vzájemné dohody striktně tabu. Podle jednoho z lidí, kteří se kolem obchodu pohybovali, šlo o "půl miliardy, plus minus deset procent".

Pokud je to tak, znalci oslovení Hospodářskými novinami to vzhledem k dostupným číslům považují za Šmidberského velkou výhru. Andrea Paslerová ze společnosti Apogeo tipnula cenu na 30 až 50 milionů. Při zdi je i pardubický znalec Tomáš Krpata. Podle něho je strop v tomto oboru zhruba na úrovni dvaceti procent z tržeb, tedy na 200 milionech. "Pokud to pan Šmidberský prodal za půl miliardy, udělal výborný obchod," míní Krpata, podle něhož má podnikatel každopádně v Pardubicích dobrou pověst. Odhadci měli k dispozici jen poslední dostupná a navíc neúplná čísla za rok 2005, kdy Šmidberský ještě dokončoval převod podniku z fyzické osoby na akciovou společnost. Ta vykázala ztrátu patnáct milionů. Podle Šmidberského byl celý podnik trvale v plusu a letošní výdělek by mohl dosáhnout 80 až 100 milionů.

Buffett by dal víc

"S cenou je to jako s krásou - záleží na tom, kdo se dívá," píší poradci z entrepreneur.com a popisují jednu z metod, kterou prý používá nejúspěšnější investor všech dob Warren Buffett. Podle ní by cena byla daleko vyšší.

Jestliže Šmidberského firma funguje a vydělá ročně 80 milionů, pak se teoreticky vyplatí za ni dát i miliardu, protože v bance nebo v běžném fondu by miliarda ročně vydělala (pravda bezpracně a bez rizika) sotva polovinu.

"C.S. Cargo bylo ochotno zaplatit správnou cenu," říká k jednáním Šmidberského investiční poradce Jakub Dyba, syn někdejšího ministra a nyní partner ve společnosti Genesia. Mít jasnou představu o ceně je podle něho jednou z podmínek, má-li být prodávající ve finále spokojen.

Pro C.S. Cargo měla koupě údajně i symbolickou hodnotu, aby ohlášenou vlnu akvizic rozběhli. "Roman Šmidberský vybudoval prosperující firmu, která perfektně zapadala do našich rozvojových plánů. Stáli jsme i o něj osobně," říká výkonný šéf C.S. Cargo Tomáš Faller (Lehečka ani Zvěřinský nechtějí na veřejnosti vůbec vystupovat). Cenu podle Fallera má i to, kolik s sebou Šmidberský přivádí klientů a zaměstnanců. Řidiči v nákladní dopravě jsou nyní nedostatkové zboží - Šmidberský jich má skoro pět set, mohou si vydělat až 40 tisíc a prý by jich uživil dvakrát víc.

Šmidberský - opět v souladu s příručkami - mohl při prodeji kalkulovat s tím, že v odvětví lze čekat další růst vzhledem k ekonomickému boomu postavenému v první řadě na zahraničním obchodě. Těm, kdo se na dálnici rozčilují kvůli kamionům, vzkazuje, že nárůst dopravy patrný v poslední době bude pokračovat stejným tempem ještě nejméně tři roky. Spolu s C.S. Cargo bude chtít víc vydělávat nejen na dopravě samotné, ale na komplexnějším logistickém servisu, kam spadá i řízení zásob skrze nové informační systémy nebo budování skladů a logistických center.

Těm nemohou urbanisté a ekologové zpravidla přijít na jméno - jak prohlásil loni na adresu skladů, hypermarketů a satelitních městeček Václav Havel: "Není to ani pole, ani louka, ani les, ani vesnice, ani město. Je to jakési postmoderní nic."

"Evropa má prostě trochu větší sklon doleva," reaguje Šmidberský.

Ještě něco na prodej?

Podle některých odhadů už letos čeští podnikatelé prodali firmy za více než miliardu dolarů. "Dealů" je rekordní počet hlavně proto, že ve světě existuje velký přebytek úspor, velká část z nich míří do rizikověji zaměřených investičních fondů a jejich správci hledají každou příležitost.

Na této vlně se zprostředkovaně svezl i Šmidberský. Lehečka se Zvěřinským jeho firmu kupovali mimo jiné za peníze italské Unicredit. Ta v únoru koupila 30procentní podíl v jejich nizozemské firmě Trifid, skrze niž ovládají C.S. Cargo a nyní i Šmidberského.

Podle čerstvého průzkumu poradenské firmy Deloitte nyní zájem o střední Evropu vrcholí. Ve fondech, zaměřených na koupě privátních společností ve střední Evropě, se za první pololetí letošního roku shromáždily úspory ve výši 1,5 miliardy eur.

Podle Garreta Byrnea z Deloitte je potřeba počítat s tím, že správci fondů tuto sumu několikanásobně zvětší půjčkami od bank, které jsou nyní velmi levné a které jim poslouží jako páka pro další nákupy firem. "Aktivita je skutečně mimořádná," potvrzuje Jakub Dyba, podle něhož v Praze přibývá lidí, kteří se nákupem či prodejem firem zabývají.

Pokud někdo chce nynějších dobrých časů využít a firmu prodat, měl by nejdřív vyčistit účetní knihy, zbavit se nevýnosných činností, vyrovnat se s finančním úřadem a zpřetrhat ve firmě rodinná pouta, jako jsou výhodné pronájmy rodinného majetku.

Šmidberský při prodeji radí mít jasno o svojí ceně, připravit se na důkladný finanční a právní striptýz, najít spolehlivé poradce a hlavně: udělat si jasno o svém dalším životě. "Znám lidi, kteří prodali firmu, aniž měli představu co dál. A pak přišlo rozčarování a frustrující pocit prázdna," říká Šmidberský, otec dvou dětí.

Manželka prý na něm už vidí, že je nesvůj, a pobízí ho zpátky do práce.

Že by si mohl po 13 letech práce vydechnout? "Naopak," prohlašuje Šmidberský.


070731_14.gif.


Všechny díly seriálu najdete na: www.ihned.cz/xrad

Související