Výhrady proti rozšíření prostoru bez hraničních kontrol stále mají někteří starší členové EU, především pak Rakousko. Oficiálně hovoří o nepřipravenosti nováčků, ve skutečnosti se však chtějí zalíbit voličům, kteří se obávají opatření, jež by mohla znamenat svobodnější přístup cizinců do země.

Z podobných pohnutek ospravedlňovaných pro změnu rostoucími byrokratickými náklady rozhodli již v loňském roce evropští ministři vnitra o zvýšení poplatku za vydání víza do zemí Schengenu z 35 na 60 eur. Poté, co se v zimě zruší kontroly na českých hranicích, bude se tato cena - jež tvoří podstatnou část průměrné měsíční mzdy lidí v dotčených zemích - týkat i cest turistů, studentů a podnikatelů z rozvojových zemí a států bývalého Sovětského svazu.

Ač unie prohlašuje, že má zájem podporovat demokratický vývoj těchto zemí a jejich přibližování Evropě, chová se spíše naopak a hrozí tak, že po chystaném rozšíření Schengenu vznikne v Evropě další železná opona v podobě drahých a těžce dostupných víz. Jejich nová cena je pro dotyčné země zhruba taková, jako by Češi za vízum do Spojených států museli platit dvacet tisíc korun.

S Ruskem a Ukrajinou unie sice podepsala dohodu o zjednodušení vízových procedur a udělování bezplatných víz některým skupinám obyvatel, jako jsou studenti, novináři, invalidé a umělci, toto opatření však nejspíše celou záležitost jen zkomplikuje a vyžádá si nárůst byrokracie.

Podobná dohoda se chystá s Moldavskem, v případě Běloruska a Gruzie však rozšíření Schengenu bude znamenat vznik ještě absurdnější situace. V prvním případě EU tvrdí, že nelze zjednodušit podmínky pro cestování Bělorusů do Evropy bez dohody s režimem Alexandra Lukašenka, který však dobře ví, že čím více jeho občanů by v zemích EU poznalo, že kvalita života je zde nesrovnatelně lepší než v Bělorusku, tím více by jich začalo požadovat hospodářské a politické reformy.

Vízum za 60 eur by měli od nového roku platit i Gruzínci. Paradoxně však jen ti, kteří žijí na území kontrolovaném demokraticky zvolenou vládou. Ti, kteří jsou obyvateli separatistických útvarů v Jižní Osetii a Abcházii - a k cestování používají pasy, které jim vydává Rusko - budou moci do EU jezdit za zjednodušených podmínek platných pro Rusy...

Nejasné jsou motivy českého ministerstva vnitra, které spolu s některými dalšími státy brání změně této nesmyslné situace. V tomto případě máme šanci i povinnost ovlivnit a korigovat absurdní politiku unie. Pro začátek by stačilo, kdyby si česká vláda a premiér Topolánek uvědomili, že zahraniční politika naší země se nemá utvářet v budově ministerstva vnitra na Letné, ale v Černínském paláci a na Úřadu vlády.


Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky

Související