Jedním z velkých problémů italského hospodářství je demografický vývoj. V Itálii se totiž ve srovnání se zbytkem Evropy lidé dožívají nejvyššího věku, zároveň se ale rodí málo dětí. Vláda proto zvažuje důchodovou reformu, jež by zvýšila věkovou hranici odchodu do důchodu.
Úlevu kabinetu naopak zajistil dobrý vývoj ekonomiky, který stejně jako boj proti daňovým únikům vedl k vyšším státním příjmům. Důvodem dobrého růstu hospodářství (vloni činil zhruba dvě procenta) je podle ekonomů přitom Německo. To je totiž nejdůležitějším obchodním partnerem Italů. Hospodářství ale profituje také z rozmachu v Asii a Rusku, kde po dlouhé krizi opět silně roste poptávka po italském zboží, jako je móda a nejrůznější design.
Nezaměstnanost ve výši 6,8 je pod evropským průměrem, za což Italové vděčí reformám na trhu práce od bývalé vlády Silvia Berlusconiho. Tento pokles má ale i své negativní dopady, a to především na mladé pracovníky.
Ti často pendlují od jedné pracovní smlouvy na dobu určitou k další a jsou častěji bez práce než jejich starší kolegové, pro něž ještě platí staré smluvní podmínky. To se promítá i v tom, že mladí lidé stále déle čekají, než si založí rodinu, což vede k dalšímu stárnutí populace.
