Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
Nejspíše svůj vlastní zápisník s básničkami, které jsem začal psát v šesti letech. Po dlouhém čase jsem se k němu vrátil, oprášil ho, některé texty opsal, jiné rozepsal, něco nového připsal a kupodivu - vznikl materiál na poměrně rozsáhlý román Čas hříchů, který vyšel letos počátkem června. Autentický zeměměřičský zápisník, ona první napsaná, přečtená a dopsaná knížka, hraje tak v celém mém životě významnou roli. Ale vážně: Jako kluk jsem hltal mayovky a kovbojky a od patnácti jsem systematicky bílil slušně vybavenou rodinnou knihovnu. Nejraději jsem byl mírně nemocný. To se toho dalo přečíst!
Co jste četl naposledy?
Povídkovou knížku Ivana Klímy Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory. Máme pro sebe s Ivanem Klímou slabost. Před rokem jsem mu poslal rukopis, který ve třech nakladatelstvích nepřečetli a ztratili ho. Dneska je knížka na světě především jeho přičiněním. Viděli jsme se sice jen dvakrát, píšeme si, je to pro mě zvláštní vztah, posilující a vzácný.
Před naposledy jsem četl hlavně současné české autory, kteří se ve svých dílech věnují padesátým až osmdesátým letům minulého století. Době, v níž jsem si psal do šuplíků a až teď je začínám pomalu povytahovat.
Jak často kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Rád chodím do kamenných knihkupectví, nechávám na sebe působit to množství potištěného papíru a přemýšlím, proč tolik nových knih přibývá, když se čím dál méně čte. Při tomhle mudrování vždy nějakou zajímavou knížku koupím. To abych pomohl zvrátit zmíněný čtecí trend. Nenakupuji přes internet. S knížkou se potřebuji polaskat, vzít ji do ruky, pohladit, prohlédnout kapitálek, svléknout přebal, objevit potah, předsádku, frontlist, papír, sazbu...
Jakou knihu jste koupil naposledy?
Nebudu ji jmenovat, protože nesplnila moje očekávání. Ale mimořádně jsem všechny knihy, které jsem v poslední době koupil, přečetl.
Jakému typu četby dáváte přednost?
V podstatě už čtu jen beletrii a mám rád především české autory. Jmenovat je všechny nemůžu, ale jsou to jen někteří.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Určitě Franze Kafku. Jako mladý jsem mu nerozuměl, teď se k němu vracím často a s úctou. A taky mohu znovu číst Bohumila Hrabala. Vždycky a v podstatě cokoliv, ale nejraději přece jen ty nejstarší... Perličku na dně, Pábitele, Taneční hodiny...
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Jsou knihy a "knihy". Dobrá kniha obohacuje mysl, prohlubuje fantazii, kultivuje osobnost. Vždyť co čtenář, to jedno individuální vnímání textu, za nímž si obraz, příběh, ale i obyčejný popis či větu každý představujeme po svém, každý se s textem ztotožňujeme odlišným způsobem. To je přece nádhera! Jedna dobrá kniha a tolik neporovnatelných prožitků!
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Na to bych nerad odpovídal. Je jich víc a ty ostatní by žárlily. Jsou to přece ženské. Navíc všechny krásné a každá mně v životě něco dala.
Ivan Kopecký (*1944)
Po maturitě prošel řadou povolání (kopáč, pomocný technik, redaktor, skladník, produkční aj.), dnes se věnuje práci ve vlastní polygrafické firmě a produkční činnosti v agentuře Hafan Agency. V roce 1994 vydal soubor drobných úvah, epigramů a poetických textů Řeči, nedávno mu vyšel román Čas hříchů. Momentálně připravuje soubor povídek z období normalizace pod názvem Čas návštěv.
Snímek HN - Jan Šilpoch
