Jen málo přívlastků ladí se slovem český tak málo, jako rychlý a temperamentní. Zásadní penzijní reformy se asi dočkáme jako poslední v Evropě. Tahle vláda ji neudělá. Jasné kontury mají jen úpravy státního systému. Víc se čekat nedá. Sama koalice je na důchody slabá, a opozice se do dohody nehrne.
Když už se nedají prosadit velké změny, je záslužné, že se Petr Nečas alespoň snaží ze zaostalých penzí vysekat největší pokřivení. Ta nepřežívají, protože by o ně někdo sváděl ostrý souboj, ale z čisté setrvačnosti. Příklad za všechny: kdo požádá o důchod a zároveň pracuje, platí dál sociální pojištění. Penzi si tím však už nezvýší. Stále odevzdává státu spolu se zaměstnavatelem 34 % platu, ale už z toho nikdy nebude nic mít.
Tím diskriminace nekončí. Firma mu navíc může dát jen smlouvu na dobu určitou. Opakující se smlouvy na krátký čas zákon zakazuje, ale důchodce do nich nelítostně nutí. Jinou šanci jim vůbec nedává. Proč? Jediný logický důvod se nedá objevit. Motivem je snad přežívající předsudek, že staří berou práci mladým. A všichni jsou z ticha: politici, odbory.
Ty věci znějí jak smyslu zbavené. Mudrcové dokola opakují, jak moc potřebujeme aktivní seniory. Stát se chová přesně opačně. Kde by měl nabídnout med, sahá po biči.
Nečas je spíš důsledný a hloubavý než rychlý politik. Jako první si ale všímá zvráceností a snaží se s nimi něco dělat.
