Zatímco si kanadská písničkářka Joni Mitchellová někde v ústraní maluje obrazy, ostatní hudebníci se ji snaží přivolat zpátky k mikrofonu. Tak alespoň působí album coververzí A Tribute To Joni Mitchell, které víc než co jiného dokazuje, že si Mitchellová své písničky nejlépe zpívá sama.
Prvotní nápad nebyl špatný: šéf nekomerčního labelu Nonesuch Records Bob Hurwitz začal už koncem devadesátých let uvažovat o albové poctě, která by byla stejně originální jako osobnost, kterou má deska oslavit. Projekt se však zdržel kvůli kontroverznímu přechodu značky Nonesuch pod správu hudebního kolosu Warner Brothers a jeho konečná podoba je kompromisem mezi neotřelostí a snahou svézt se na vlně obecného vkusu.
Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
