/Od naší zpravodajky/

V sále magistrátu v Poltáru nervózně přešlapují asi tři desítky mladých lidí. Slavnostně oblečeni, mnozí s kyticí v ruce, čekají absolventi Sdružené střední sklářské školy na vysvědčení.

Poprvé v její dlouhé historii ho maturantům předá primátor města. Je v tom zvláštní symbolika - jsou totiž posledními, kteří po více než 50 letech školu opouštějí. Sklářská škola definitivně končí.

Nepotřební?


Radost střídají rozpaky. Dojetí neskrývá ani ředitelka Marta Kudláková.

"Poslanci banskobystrického samosprávného kraje rozhodli, že po půl století existence budeme přidružení k odbornému učilišti zemědělskému. Toto jsou poslední studenti, které jsme připravili. Je to strašná škoda. Měli jsme výsledky, perfektně vybavenou školu i zařízení. Snažili jsme se to zvrátit, ale marně," říká se smutkem v hlase.

Svůj verdikt odůvodnila krajská samospráva nedostatkem zájmu o sklářské profese. Žáků rok co rok ubývalo. Běžně školu navštěvovalo asi 300 studentů. Loni jich byla zhruba třetina, letos brány opustí pouze 55 různě profesně zaměřených sklářů.

"Bylo to mnohdy těžké, ale pokaždé se ukázalo, že jsou to jen přechodná období. Jednou bylo studentů víc, jindy méně. Vždy jsme to přečkali. Ačkoliv jsme na žáka dostávali směšné peníze, perfektně jsme školu zařídili. Měli jsme moderní laboratoře, dílny k odbornému výcviku, počítačový sál, tělocvičnu, stravovací zařízení. Nic teď nevzali v úvahu," vysvětluje ředitelka. Dodává, že škola od roku 1971 stále rozšiřovala počty učebních oborů pro chlapce i děvčata. Tehdy byl totiž v samotném Poltáru otevřen nový závod. Skláři byli hodně žádaní. Teď se zdá, že jejich odbornost na Slovensku nikdo nepotřebuje.

Vždy se uplatnili


Ačkoliv původním sídlem, tehdy ještě sklářského učiliště, byla proslulá Katarínská Huť, od roku 1954 se zařízení mnohokrát stěhovalo. Bylo jen logické, že nakonec najde své místo v Poltáru, jehož sklářská výroba si krok za krokem získávala uznání ve sklářském světě. Byla sem přestěhována téměř současně se zahájením výroby v novém provozu a o zájemce neměla nouzi. Sklo mělo budoucnost.

Před sedmnácti lety byl v Poltáru dokonce poprvé otevřen čtyřletý maturitní obor umělecko-řemeslného zpracování skla. Výuka se soustředila na žádané hutní tvarování a rytí. Jako jediná vychovávala brusiče skla.

"Měli jsme také perfektní zaměstnanost absolventů. Znám desítky škol, které studenty nedokážou umístit. My jsme to zvládali. Naši žáci byli žádaní a nejen v tomto regionu."

Připouští, že se na smutném konci podepsal především útlum sklářské výroby. Hutě Malinec, Zlatno i Utekáč byly postupně zavřeny.

"Je to velká ztráta a škoda. Platí to o zániku jakékoliv školy. Škoda, že zřizovatelem je kraj, šlo to úplně mimo nás. Sice tvrdí, že nic nezanikne, naopak že sdružením s učilištěm přibude víc oborů, ale... co víc říct," pochybovačně kroutí hlavou primátor Pavel Rončák. Také přiznává, že zatím vůbec neví, co bude s objektem. Osud budovy je také v rukou krajských poslanců.

"Byla to nejlépe vybavená škola. Měla svůj zvuk, a to nejen na Slovensku. Teď je tristní se objektem jen projít. Všechno je prázdné, zařízení bylo přestěhováno, pryč jsou definitivně i žáci. Nevím jestli je sloučení zemědělského učiliště se specializovanou školou tím nejlepším řešením. Někdy se mi zdá, že v tomto případě něčemu nerozumím," přiznává.

Zájem z Česka


"Trochu se přece jen bojíme. Práci nemáme. Teď jsme se dozvěděli, že bychom se mohli uplatnit v Česku. Už tu byli z Karlových Varů a příští týden tam jedeme. Prý mají zájem o kvalitní lidi. Jsem brusička skla a moc se těším," říká Blanka Demeová.

Její spolužák ještě dodává, že společně s nimi jede dalších šestnáct mladých slovenských sklářů. Tvrdí, že se neztratí. Jsou si jisti, že kousek Poltárské historie a jejich řemeslná zručnost české skláře přesvědčí.