Festival v Cannes je na prahu nervového zhroucení. Vstup do Festivalového paláce připomíná hranici mezi východním a západním Berlínem za socialismu, kdy se mezi oběma sektory jezdilo v serpentinách, z jedné uličky do druhé a na nároží byla kontrola.

Voyeuři obléhají hotely i kina. Ve vchodu přímořského hotelu Carlton se včera objevil muž ve fialové košili a marnotratně mával davům. "Kdo to je ?" ptal jsem se. "Nevíme." K tomu být hvězdou v Cannes někdy stačí pěkná košile a festivalový pas.

Konec filmové globalizace

Každý večer udržují stovky policistů volný průjezd pro festivalové limuzíny vozící celebrity z hotelů. Celebrity obléhá publikum a fotografuje je z palem pomocí mobilů, málo slavní režiséři mimosoutěžních filmů si zase fotografují publikum, protože pro jejich producenty bude argument, že na jejich filmy přišly v Cannes tisíce lidí.

Ve festivalových filmech se emoce dají krájet. Ve vzpomínkovém filmu s názvem Každému jeho film, složeném ze třiceti tří tříminutových filmů a natočeném nositeli Zlatých palem a dalších cen na počest šedesátého výročí festivalu, si dánský režisér Lars Von Trier zahrál umělce, který přímo v kině zabije obchodníka.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se