"Manželství je jako obležená pevnost: kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven." Tak zní jedno staré arabské přísloví. V Česku už po několik let platí, že podstatně stoupá počet těch, co by raději ven než dovnitř.

Podle statistické ročenky například připadlo v předminulém roce na 100 sňatků více než 60 rozvodů. V roce 1974 to pak na stejný počet sňatků bylo rozvodů pětadvacet.

Rozvod přitom není levnou záležitostí a stále častěji platí, že jeden z manželů odchází ze soudní síně nejen s pocuchanými nervy, ale i pořádně odlehčeným bankovním kontem.

Společné a osobní jmění
Na rozvodu může tratit především ten z partnerské dvojice, který má podstatně vyšší příjem. Manželství je totiž kromě jiného i majetkovým společenstvím, které je tvořeno majetkem nabytým jedním či oběma manželi během manželství. V případě rozvodu tak soud vychází z toho, že podíl obou partnerů na majetku patřícím do jejich společného jmění je stejný, bez ohledu na to, že jeden z nich třeba neměl vůbec žádný příjem.

Do tohoto společného jmění, které je třeba při rozvodu vypořádat, ale například nepatří majetek získaný dědictvím, darem, v restituci či před uzavřením manželství.

Vyloučen je i majetek patřící do tzv. výlučného vlastnictví jednoho z manželů. To platí například pro automobil, který si jeden z manželů koupil za peníze, které naspořil před vznikem manželství.

Ze společného jmění jsou vyňaty také věci sloužící osobní potřebě jen jednoho z manželů, jako jsou oblečení, hygienické a zdravotnické potřeby.

Na straně druhé do společného jmění patří kromě nabytého jmění také závazky, které vznikly v celé době trvání manželství. Může se tak stát, že když jeden z partnerů ručí za své podnikatelské závazky celým svým majetkem a zkrachuje, veškeré důsledky dopadnou i na druhého z manželské dvojice.

Potížím lze předejít snadno
Případným tahanicím o peníze při rozvodu lze přitom předejít vcelku jednoduchým způsobem - uzavřením předmanželské smlouvy.

Touto smlouvou je možné upravit rozsah společného jmění manželů několika způsoby. "Jednou z možností je, že budoucí manželé zúží zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Záleží na konkrétní finanční situaci určité rodiny, co v daném případě bude považováno za "běžné" vybavení," říká právnička advokátní kanceláře Rowan Legal Veronika Kořenová. Opačnou alternativou je rozšíření společného majetku. "Jednoduchým příkladem by byla situace, kdy jeden z manželů vlastní dům před vznikem svazku a partner mu poskytne potřebné finanční prostředky na jeho rekonstrukci až v průběhu manželství," dodává Veronika Kořenová. Podle ní lze smlouvou stanovit, že uvedená nemovitost bude zařazena do společného jmění manželů. V případě, že je předmětem smlouvy nemovitost, platí, že smlouva nabude účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí.

Co ve smlouvě (ne)smí být
Obsah smluvního ujednání je v zásadě omezen pouze tím, že nesmí být v rozporu se zákonem o rodině a dalšími právními předpisy.

"Jako příklad lze uvést, že smlouvou nemůžou budoucí manželé vyloučit práva a povinnosti vyplývající ze vzájemné vyživovací povinnosti manželů. Stejně tak nelze předem stanovit, kdo bude mít ve své péči dítě po rozvodu manželství ani výši výživného na dítě," říká právnička Veronika Kořenová. Dodává, že také není možné vymezit žádné převádění majetku v případě smrti jednoho z manželů.

Je nutné zdůraznit, že manželé se mohou vůči jiné osobě na výše uvedené smlouvy odvolat jen tehdy, jestliže je této osobě obsah smlouvy znám.

Tuto podmínku lze vysvětlit na následujícím příkladě: Společné jmění manželů je smlouvou zúženo na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Jeden z manželů uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru. Jeho poskytovatel ale nevěděl, že mezi manželi byla smlouva o zúžení společného jmění uzavřena, a tak je oprávněn domáhat se splacení úvěru i na druhém z partnerské dvojice.

Jak smlouvu uzavřít
Předmanželskou smlouvu lze uzavřít pouze písemně, a to formou notářského zápisu. Cena tohoto právního úkonu (na stránce nahoře) je určena sazebníkem notáře za právní úkony, který ji vypočítavá v závislosti na odhadní ceně majetku vymezeného smlouvou. V případě, že hodnotu nelze určit, je určena cena paušálně ve výši 2500 korun.

Správu majetku patřícího do společného jmění může vykonávat kterýkoli z manželů. Souhlasu obou je ale zapotřebí k ostatním úkonům. Není tak kupříkladu možné, že by jeden z partnerů prodal bez souhlasu druhého společný automobil.

Poplatky u notáře za předmanželskou smlouvu

HN_070430_26.gif