Tak a hurá do života! Ale do jakého? Co chci vlastně dělat? Kde na mě čekají? Komu chci pyšně ukazovat svůj diplom či vysvědčení? Koho to vůbec zajímá? Kudy se vydat? Koho a jak oslovit? A jaké firmy a instituce vlastně na trhu jsou?

Tyto otázky by v myslích absolventů škol neměly začít klíčit až druhý den po oslavě ukončení studia, ale minimálně již před nástupem do posledního ročníku. Pravda, v učebních osnovách předměty "co dělat po ukončení studia" nebo "jak hledat efektivně uplatnění na trhu pracovních příležitostí" či alespoň "jak uspět u přijímacího pohovoru" bohužel nefigurují, nicméně většina absolventů se k řešení otázky, co dělat po skončení studia, musí dříve či později postavit čelem.

Dobrou zprávou pro všechny je, že absolventi dnes v této situaci mohou nalézt odbornou pomoc. Nachází se v nepřeberném množství odborné literatury, na internetu, u konzultantů - odborníků na kariérové poradenství, na přednáškách či seminářích organizovaných nejrůznějšími institucemi. Objevují se již první osvícené vysoké školy, které pořádají ve spolupráci s odborníky pro studenty posledních ročníků semináře či přednášky k problematice hledání uplatnění na trhu práce. Moje osobní zkušenost, když jsem byla přizvána, abych vedla seminář k tomuto tématu pro studenty Přírodovědecké fakulty UK, byla velmi pozitivní. Očekávala jsem v pátek odpoledne účast maximálně pět studentíků, kteří tak po deseti minutách začnou sledovat hodinky, vrtět se na židli a nesměle či směle mi dávat najevo, že je čas odporoučet se na víkend. Jak jsem se však mýlila! Přišla jsem do posluchárny, kde na mě čekalo asi 50 studentů a namísto plánované jedné hodiny jsme spolu v příjemné atmosféře při řešení otázek z jejich strany strávili hodiny tři.

Vzpomenu-li si na počátek 90. let minulého století, kdy jsem se jala "oslňovat" zaměstnavatele v ČR diplomy ze dvou univerzit, z nichž jedna byla zahraniční, bylo jediné, čím jsem se mohla řídit, heslo "plav, jak umíš!" Představa konzultanta - znalce trhu práce a technik, jak se na tomto trhu pohybovat efektivně, vyznívala velmi absurdně. Proč by se tím také někdo živil? A kde by vůbec nabral potřebné know-how? Tak krátce po sametové revoluci! V minulém režimu totiž měli všichni nějakou práci, výběr možný příliš nebyl a chtěl-li "obyčejný člověk" změnit zaměstnavatele, musel k tomu sebrat velkou dávku odvahy a ozbrojit se trpělivostí. Dnes to v nás vzbuzuje lehký úsměv na tváři, ale co já bych tehdy před patnácti lety dala za radu odborníka!

Díky zahraničním společnostem k nám pomalu, ale jistě začaly pronikat informace z oblasti systematického přístupu nejen k hledání zaměstnání či uplatnění na trhu práce, ale i k řízení celoživotní kariéry jako takové. Praxe prokázala, že hledání práce má na celém světě obdobné zákonitosti a pravidla, která je nutno respektovat a kterými se trh práce jak na straně zaměstnavatele, tak i uchazeče řídí.

Které jsou ty nejdůležitější momenty, hodláme-li skočit do moře s názvem "Trh práce" a nechceme se utopit?

V jedné knize autor přirovnává hledání práce k plavání. Abychom mohli efektivně plavat, potřebujeme skloubit práci nohou, rukou a dýchání. A tak je tomu i při hledání práce na trhu pracovních příležitostí. Zde potřebujeme skloubit odpovědi na otázky CO, JAK a KDE.

Hledání zaměstnání je práce, která by měla být vykonávána maximálně efektivně a řízena jako jakýkoli jiný projekt, který v životě řešíme. Je velmi zvláštní, že většina lidí, přestože běžně ve studijním, osobním či pracovním životě řeší naprosto bravurně různé projekty, právě při jednom z nejdůležitějších projektů selhává a ani se nesnaží jakákoli pravidla projektového řízení na "efektivní hledání nového uplatnění" aplikovat.

Efektivita celého postupu může být zachována pouze za předpokladu řádné přípravy na realizační fázi. Podcenění přípravy plánu postupu je klasickou chybou, kterou uchazeči o zaměstnání činí.

Dost bylo napsáno o přijímacím pohovoru, možných otázkách a strategických odpovědích, o personálních agenturách či hledání práce na internetu. To jsou však dle mého názoru a praxe témata, která jsou spíše o technikách a o dodržování určitých pravidel. Nicméně než se k nim uchazeč o práci vůbec propracuje, měl by se řádně zamyslet nad tím, co vlastně hledá. Jako když jedeme na dovolenou. Také neřešíme nejdřív, jak se tam dostaneme, ale kam vůbec pojedeme. Až následně řešíme technické otázky, čím pojedeme, kam se vydáme na výlet či v jakém hotelu chceme bydlet.

Příprava tzv. osobního marketingového plánu je tedy základním stavebním kamenem celého hledání nového uplatnění. V něm jsou definovány tři důležité prvky, které fungují pouze ve vzájemné symbióze. Tvoří je profesní cíl(e), písemná i ústní komunikační strategie podporující náš profesní cíl a v neposlední řadě dobře definovaný a realistický cílový trh, který v závěru vyústí v seznam námi preferovaných společností, ve kterých bychom chtěli pracovat a které pravděpodobně mohou nabídnout pozici odpovídající našemu profesnímu profilu.

Vzhledem k tomu, že ze své konzultantské praxe vím, že nejtěžší je pro kandidáty hledající práci určení profesního cíle, zastavím se u tohoto tématu podrobněji. Definovat, jakou práci hledám, bývá tvrdým oříškem i pro lidi již trhem práce ošlehané. Co teprve absolventi? Jak ti se mají zorientovat v té nepřeberné škále názvů pracovních pozic a profesí? Přesto se ve výsledku velmi vyplatí lámat si nad tím hlavu a sebehodnocení provést. Profesních cílů může být více, nicméně je třeba dobře zvážit, zda jsme schopni dále uřídit např. tři projekty hledání nového uplatnění. Profesní cíl dává směr našemu hledání, určuje tón profesního životopisu a dalších komunikačních prostředků a pomáhá nám stanovit cíle a priority. Bez profesního cíle není možno vytvořit efektivní plán činnosti. Profesní cíl by se měl vztahovat k tomu, kdo jsme a co je pro nás důležité, zejména by měl odrážet naši vizi kariéry, hodnoty, povahové rysy, dovednosti, zájmy a naši celkovou zkušenost. Měl by objasňovat roli, které dáváme přednost a úroveň zodpovědnosti, kterou hledáme. Profesní cíl nemusíme vidět pouze v roli zaměstnance, lze také vstoupit na podnikatelskou dráhu. Profesní cíl by měl být slovně vyjádřen tak, aby byl druh práce, kterou hledáme, jasně srozumitelný lidem v rámci naší profese i mimo ni.

Při hodnocení sebe sama, při pojmenovávání svých dovedností, kompetencí, vlastností atd. je dobré vycházet z dosažených úspěchů ve studijním, osobním či pracovním životě. Tedy, je třeba zamyslet se nad konkrétními příběhy úspěšně vyřešených zadání, projektů, úkolů či situací. Analýza výsledků, výkonů a úspěchů vede k jasné definici našich dovedností a vlastností. Jednoduše proto, že jsme je při řešení museli použít. Čím více konkrétních příběhů o úspěších si připravíme, tím atraktivnějším kandidátem na trhu práce se staneme, protože budeme schopni konkrétně pojmenovat, v čem jsme dobří, pro jakou práci či činnost máme předpoklady, co nám jde a v čem bychom mohli být pro potenciálního zaměstnavatele přínosem.

Být ve správnou dobu na správném místě, to je to, o co tu kráčí. Mít informace, pracovat na budování sítě kontaktů, nepodcenit přípravu osobního marketingového plánu a hlavně mít cíl a jít za ním systematicky a efektivně. Nevěřme příliš na náhody, štěstí přeje připraveným.

Mgr. Klára Lichá

Autorka je konzultantka Eudai, s r.o.