070410_ka_08.jpg

 HN: Co vám říká pojem personální marketing?

Chápu ho jako trend dnešní doby. A prostředek, jak na trhu práce vůbec dostat šanci ukázat, co umíte. Je dobré mít osobní PR, ale nikdo by neměl zapomínat, že za něj hovoří především prokazatelné výsledky. Jsou lidé, kteří se dokážou vychválit a příliš dbají na to, aby o nich druzí šířili dobré zprávy. Na mě ale působí tak, že chtějí odvrátit pozornost od už ne tak ohromující skutečnosti.


HN: Co když se šance ukázat, co v člověku je, dlouho neobjevuje?

To se stává. Já sám jsem měl dlouho pocit, že vše přichází později, než bych chtěl. Nabídky, kontakty, pozice. Ve finále jsem si uvědomil, že je to spíš má netrpělivost. Některé věci prostě neuspěcháte. Nemá ale cenu z toho dělat problém nebo snad rezignovat. Spíš je lepší se na okamžik, kdy šance přijde, připravovat.


HN: Jak si člověk vybuduje svou značku na trhu práce?

Účastní se projektů, kterými zaujme - ve firmě i mimo ni.


HN: Jak se dostat k zajímavým projektům, kde začít?

Jeden můj kolega se podílel na spolupráci s obchodním partnerem. Jeho vedení se tak zalíbil, že mu nabídli o třídu vyšší post. Ale člověk nemusí chodit tak daleko, aby se zapsal. Proč to nezkusit v jiném oddělení u vlastního zaměstnavatele, třeba v rámci projektu? Je jich dnes celá řada. Získáte tak trochu jiné zkušenosti i z práce, kterou primárně nevykonáváte. Mnohé firmy expandují, rozšiřují výrobu, startují nové projekty, příležitostí je všude dost...


HN: Co námitka - dělat něco navíc? Už tak toho mám nad hlavu.

Ano, ale pokud se chcete dobře zapsat a získat kontakty? Každý se musí rozhodnout: jestli to chce někam dotáhnout, musí tomu něco obětovat. A jestli ne, pak by si neměl stěžovat, že je tam, kde je. Když člověk zkusí něco nového i za cenu neúspěchu, může jen získat. Aspoň se o něco pokusil, tohle firmy vždy oceňují.


HN: Vy jste nedávno učinil krok do pro vás neznámého oboru. Proč?

Lákalo mě jít mimo sektor finančnictví, v němž jsem se pohyboval osm let. Myslím, že umím-li skutečně marketing, je jedno, jakého zboží se týká. Zda jsou to housky, automobily, finanční produkty nebo IT, k němuž jsem přešel. Beru to jako výzvu, možnost se naučit spoustu nových věcí.


HN: Jak k nabídce došlo?

Hrál jsem golf a někdo mi volal, jestli bych neměl zájem o zajímavou práci.


HN: Počkejte, někdo vám volal - jen tak z ničeho nic?

Blesk z čistého nebe to nebyl. Je v tom trocha štěstí. Když se dívám zpětně, tak mému přestupu z financí do IT předcházely dva tři roky. Hodně jsem pracoval, vyprofiloval se ve svém oboru. To období může trvat i déle, přitom stoupáte, klesáte. Důležité je nespouštět ze zřetele svůj cíl, jestli po něm vážně toužíte. Potkáváte se s lidmi, občas jste požádáni o životopis, zúčastníte se pohovoru. Záměrně jsem se ale neprofiloval jako marketingový odborník pouze ve finančnictví.


HN: Proč?

Tím bych si zavíral dveře před dalšími příležitostmi. Tuhle chybu dělá spousta lidí, ale i zaměstnavatelů. Denně vidíte spousty inzerátů, které hledají lidi s praxí na konkrétní pozici. Jenže těch je na trhu málo. Přesto nejsou některé firmy ochotny odpoutat se od svých požadavků a nehledají nadstavbu nabízené pozice.


HN: Co tím myslíte?

Dejme tomu, že firma hledá marketingového pracovníka, který má praxi tři až pět let v oboru finančnictví. Už tím si výběr zúžila. Neuvažuje přitom, že může naučit rozumět finančním produktům člověka, jenž dosud dělal marketing třeba v automobilovém průmyslu a byl výborný. Protože přece na jeho práci je důležité, aby uměl proniknout do podstaty výrobku. Aby byl dobrý psycholog s přesvědčovacími schopnostmi a uměl komunikovat s lidmi. Polovina marketingu je o psychologii - a kdo ji ovládá a je ochoten se učit, může prodávat třeba traktory i kosmetiku. Chápu, že zaměstnavatelé chtějí "hotového" člověka. Ale tito lidé stále mezi nimi jen kolují, firmy se o ně přetahují. Donekonečna to takhle fungovat nebude. Musí vyrůst noví kvalitní lidé, které někdo vychová. Navíc dají firmám neocenitelnou věc - pohled na jejich obor zvenčí, tedy ze strany klienta.


HN: Třeba na výchovu nemají firmy čas...

Musí si srovnat, co od nového manažera očekávají. Jestli chtějí jen konzervovat současný stav, nebo posunout danou oblast dál. Za správnou považuji druhou variantu.


HN: Jak dlouho vám trvalo, než jste se začal namísto finančních produktů orientovat v IT?

Zatím jsou to čtyři měsíce, není ještě zdaleka konec. Ale protože jsem v tomto oboru spíše laik a učím se, více vnímám, co bude těžké k pochopení pro firmy a jednotlivce, kterým produkty nabízíme. Můžete mít perfektní výrobky, ale když zákazníkovi srozumitelně nevysvětlíte, o čem jsou a jak mu pomohou, neprojeví o ně zájem.


HN: Co jste riskoval při svém přestupu?

Nic víc a nic míň, než že se to nepodaří. Myslím, že je to ale v podstatě stejné, jako bych šel na podobnou pozici z jedné banky do druhé. I tam bych mohl narazit. To, že jinde děláte stejnou práci, vás neochrání. Lidé se příliš bojí jít do neznáma, příliš lpí na svých konkrétních představách. Přitom jim může utéct skvělá šance, která se nachází mimo jejich obzor.


HN: Kolik hodin denně pracujete?

První tři měsíce tak dvanáct třináct hodin denně včetně víkendů. Teď už to není tak časově náročné.


HN: Přesto byste doporučoval manažerům opustit místo, na němž si byli jistí?

No, doporučoval... Opravdu záleží na člověku, co je ochoten změně obětovat. Zda je schopen zariskovat. Ze své zkušenosti mohu říct, že změna člověka vždy obohatí. Bývá sice těžké zbavit se svých zvyků a pohodlí, ale pokud chcete dosáhnout v práci výš... Čím více toho umíte, zvyšujete si tím šanci na uplatnění v budoucnu. I na to musíte myslet.


HN: Jak dlouho vydrží ohromení z lákadel nového místa? Mám na mysli vyšší plat, služební auto...

...a možnost týdně létat na velkou poradu do Londýna... Už po dvou týdnech to přestanete vnímat, v takovém jste stresu. To, že manažer dostane výborné podmínky, znamená jedno: jeho místo rozhodně nebude trafika. Mí známí se mě právě kvůli tomu ptali, proč jdu do neznáma. Vždyť jsem mohl být v klidu... Jenže já se v něm brzy nudím.


Oldřich Kračmer (35 let) je marketingový ředitel v technologické společnosti Cisco. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod a mezinárodní politika. Pracoval osm let ve finančních institucích, například v ING International a Volksbank.