K problémům na pracovišti a ztrátě energie manažera i jeho týmu dochází často kvůli velmi vysokému pracovnímu tempu. "Vytrácí se tak čas na zažití a oslavu úspěchů. Ohlédnutí se a obnově sil. Logicky přijde vyčerpání či vyhoření," říká Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství.


Co způsobuje dusno a únavu


Pojmenovat a ocenit úspěch považuje mnoho šéfů za ztrátu času. Jsou pracovití, asertivní, výkonní... Jenže se snadno přihodí, že se stanou osamělými běžci. Neumí pochválit spolupracovníky. Nedodržují závazky, neplní očekávání spojená například s finanční odměnou nebo uznáním: A tak začíná potkávat své podřízené rozladěné.

Ti kvůli ztrátě motivace podávají nižší výkony. Ve firmě vázne vzájemná spolupráce a výměna informací. Vlažná atmosféra se pozná i podle toho, že se přestávají vést zanícené diskuse, vtipy jsou spíše ironické. Lidé se vyjadřují jen k nejnutnějším záležitostem a přestávají projevovat své názory. V dusné atmosféře si vyměňují maily, vyhýbají se přímé komunikaci. Řídit je začíná být dřina.


Provětrejte komunikaci


Stále existuje cesta zpátky. Tedy alespoň pokud manažer zkusí otevřeně s lidmi o problémech mluvit: o jejich obavách, o tom, co je v jejich práci brzdí.

Podřízení mohou dát vedení svůj upřímný pohled na věc jen tehdy, pokud se pohybují v důvěryhodném prostředí. Odhalit svou zranitelnou stránku je však pro většinu manažerů z psychologického i pracovního hlediska děsivé. Snazší je najít si důvěrníka nebo odborníka, nejlépe mimo prostředí firmy. Před ním může manažer bez obav říct "já nevím", dát průchod svým skutečným emocím.


Copak vedení nevidí problém?


Někdy se stává, že zaměstnanci vidí ve své práci a fungování firmy různá úskalí, ale manažeři vůči nim "trpí slepotou". Své o tom ví z praxe Eva Velechovská, lektorka agentury Veva, která se specializuje na rozvoj emoční inteligence. "Jakápak krize - říkávají manažeři, ačkoli jejich týmy jsou na pokraji zhroucení," popisuje chování šéfů, které označuje za "bojovníky". Podle ní často kvůli stresu a množství povinností dochází k tomu, že šéf ztrácí přehled o prioritách a řeší jen okrajové problémy. Ty velké odmítá.

Sebeobrana a obhajování před podřízenými mu však odčerpávají obrovské množství energie. Ve chvíli přiznání si krize převládne ve firmě i vedení zděšení, jak mohla situace dospět tak daleko. A únavu doplní stres.


Kde brát energii


Šéf má odpovědnost za svůj psychický stav a za to, co nabízí ze sebe ostatním. Na setkáních s manažery Eva Velechovská vždy vysvětluje základy psychohygieny. "Představte si, že se jeden den nesprchujete. To se dá vydržet. Tři dny už mohou být problematické a po týdnu budete smrdět. To mluvíme o fyzickém těle. S naší psychikou je to stejné," říká.

Pokud psychice nevěnujete pozornost, po nějaké době začnete být "cítit" nervozitou, netrpělivostí, pesimismem. Ve chvílích krize při jednání je proto důležité uvědomit si sebe sama, být v kontaktu se svým dechem, uvolnit se.

Inspirativně popisuje svůj recept na boj proti krizi Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství. "Osvědčuje se mi občas vyjet na konferenci nebo stáž do jiné země či do zámoří. Dobíjí to baterky, umožňuje pohled z odstupu a získat srovnání a inspiraci pro další rozvoj. Klíčové je samozřejmě vlastní rodinné zázemí a duševní rovnováha," říká.

Zázemí může vytvářet i podobně hodnotově orientovaná skupina lidí, zájmový klub. Pokud se manažer naučí přijímat podporu a radu, bude je zcela automaticky umět poskytovat druhým. Jde o přirozenou reakci jako jsou například nádech a výdech.

Kolegové a podřízení vstřícný přístup nepřehlédnou. Zcela spontánně pak v práci udělají víc. Přicházejí s vlastními nápady, angažují se. A čas v zaměstnání si přestanou odměřovat podle hodinek.

Autorka je spolupracovnicí redakce