Návštěva viceprezidenta Googlu a "Vrchního internetového evangelisty" Vintona Cerfa v Česku oživila debatu o budoucnosti internetu. Spolu s možnostmi, které síť nabízí, však přicházejí i rizika, na která se bohužel pozapomíná. I v případě internetu totiž platí pořekadlo o dobrém sluhovi, ale zlém pánovi. Proberme si to.

Zasypaná propast


Dominantní debata o "digitální propasti", kterou internet a nová média obecně ve společnosti vytvářejí, je už trošku vyčpělá. Výzkum univerzity v britském Yorku sice potvrdil, že internet má k dispozici 88 procent dětí ze střední třídy, ale jen 61 z dělnických vrstev. V jiných případech ale na temné předpovědi nedošlo.

Kupříkladu o seniorech se všeobecně soudilo, že ve víru technologických změn jim ujíždí vlak. Opak je ale pravdou. Alespoň v bohatých státech: britští důchodci totiž podle statistik tráví na síti 41 procent svého času. Jako by se pocit, že internet izoluje už izolované, proměnil v opak: e-mailující důchodci lépe snášejí ubývání fyzických i ekonomických sil.

Podobné je to i v případě další skupiny, o které se mělo za to, že bude ohrožena: samota matek a žen v domácnosti stvořila fenomén "mamkovských" blogů. Komu jinému se také svěřit, že syn neudělal test z matematiky a manžel přijde domů až večer, než ženě, která sdílí podobnou situaci?

Rodičovské blogy navíc dávají podněty i k rodinným debatám. To když na nich potomci objeví povzdechy a zhrozí se připojených rad dalších blogujících rodičů. Realizuje se tak vlastně bizarní vtip z jedné mediální učebnice, v němž rodiče mailují své ratolesti o patro výš, aby přišla na večeři.

Pět milionů druhých životů


Snad největším přínosem nové komunikační éry má být ale přemostění krize zastupitelské politiky. Přímá komunikace má dodat váhu politikům, kteří mají problém definovat, koho že to v apatickém elektorátu vlastně zastupují.

Francie je napjatá, jak internet zamíchá prezidentskými volbami. Ségolene Royalová mistrně rozjela blogerskou kampaň a nerozhodnuté prvovoliče sbírá i ve virtuální hře Second Life. Proti tomu Amerika žije sociální aplikací virtuálního prostoru MySpace. Demokratický kandidát Barack Obama tak může směle tvrdit, že má kontakt s voliči. Na jeho stránce se dobrovolně prohlásilo za jeho přátele přes 85 tisíc jiných uživatelů MySpace. Za- to John McCain má bídné 3 tisícovky republikánských příznivců, newyorský exstarosta Rudolph Guiliani ani ne polovinu.

Nad ohromením internetem se však vznáší otázka, zda za chvíli už nebudeme žít více ve světě virtuálním než reálném. Filozofové se ptají na "oslabenou gravitaci zkušeností za symboly a znaky", laici se děsí, jakou důležitost si internet vydobyl v našich životech. Třeba právě hrou Second Life, v jejímž rámci si můžete vytvořit postavu a přiřadit se tak k dalším 5 milionům avatarů.

Z realističnosti až mrazí. Doktorand Nick Yee ze Stanfordu si dal dokonce tu práci a zjistil, že typická vzdálenost mezi postavami stejného pohlaví je 7,7 stopy, zatímco mezi mužem a ženou jen 6,9. Tedy podobná sociální interakce jako v reálu. Ze hry ani nemusíte zpátky do reality. Virtuálně vydělané peníze proměníte na reálné dolary podle směnného kurzu, který zveřejňuje Reuters.

Kyberšikana


Společnost se už vyrovnala s mnoha komunikačními šoky, nástup internetu se však podceňuje. A to hlavně u dětí. Podle studií profesorky komunikace Sonie Livingstonové z London School of Economics jen 7 procent rodičů ví o sprostých zprávách, které děti dostávají. Jen 4 procenta pak vědí o tom, že jejich dítě je obětí kyberšikany. U nás to byl nedávný případ dětí z ústeckých základních škol, které při brutální rvačce měly i boxery a záznam daly na internet.

Nebezpečí on-line


Individuální případy jsou ovšem mnohem tragičtější. Chvilková potupa "normální" šikany jde nyní z mobilu do mobilu nebo visí měsíce na internetu. Psychika dítěte dostává tak mnohem víc zabrat. Minulý podzim se čtrnáctiletá studentka z Gdaňsku oběsila poté, co ji spolužáci před celou třídou svlékli kalhotky a předváděli, že ji znásilňují. Vše si nahráli na mobil. Vojácký ministr Roman Giertych se mohl předvést a jeho represivní školská reforma dělá ze škol přísné internáty.

V Česku zatím rizika nové komunikační éry příliš neznáme. Gdaňský případ zde naštěstí nemá obdoby, Second Life zajímá zatím jen pár tisíc Čechů a politici internet prakticky nevyužívají. Bylo by ale chybou rizika podcenit.


Autor je novinář