Za prohlídku křečka platíme veterináři bez mrknutí oka stovku. Za lepší výplň kořenových kanálků si připlatíme u zubaře půldruhého tisíce. Jen ve zbytku zdravotnictví jako by si pacienti mohli dávat cosi jako "obědy zdarma". Ministr Tomáš Julínek jedná proto správně, když chce od 1. ledna prosadit regulační poplatky; jen dělá taktické chyby.
Poplatky se nezavádějí kvůli sadismu ekonomů, ale jako jedna z cest, jak omezit plýtvání. V prostředí bez cenovek se jinak může brát všeho plnými hrstmi bez rozmyslu. I v "sociální" Francii se proto za pobyt v nemocnici či lázních platí. Na Slovensku poplatky zafungovaly: podle tamní VZP klesly do roka návštěvy lékařů o 15 % a počet receptů o 20 %, zkrátila se také doba pobytů v nemocnicích. Přitom se to neprojevilo na zdraví pacientů; vždyť poplatek za recept se rovnal zhruba ceně jednoho piva a den pobytu v nemocnici stál asi jako krabička cigaret. Vedlejším efektem bylo snížení korupce a znatelný přivýdělek pro zdravotníky.
Regulační účinek poplatků uznává i část levice. Nadchla se pro ně Špidlova ministryně Marie Součková a do svých plánů je vepsal Grossův vicepremiér Martin Jahn. Paroubkův ministr David Rath v říjnu 2005 psal, že vlády mají najít odvahu tak "jednoduchý a velmi účinný nástroj" konečně zavést.
Tomáš Julínek jako by ale chtěl dodat co nejvíc střeliva kritikům. Poplatky by účinkovaly i ve "slovenské" výši, ministr je však nasadil s přirážkou. Místo dvacky za recept rovnou třicet korun za každý lék - potřebuje si ministr proti sobě postavit různá sdružení chronicky nemocných? Krom toho změny neprojdou třeba bez přeběhlého poslance Melčáka - musí mu to ODS dělat tak těžké?
Poplatky byly na Slovensku jen předzvěstí hlubších změn, prvním znamením, že končí éra "obědů zdarma". Když Julínek hned od počátku přestřelí, nezbudou mu síly na skutečné reformy.
