Jde především o penzijní připojištění a kapitálové životní pojištění. Vyplatí se také stavební spoření.
Většina lidí se snaží začátek střádání na důchod co nejvíce oddálit, vydělané peníze raději užít hned a naopak se ještě zadlužit. Čím později ale lidé přistoupí ke spoření na důchod, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat. Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku. Kdo začíná na zadní kolečka myslet až o deset let později, by měl ukládat již 15 procent ze svého platu.
Ve světě hojně využívanou cestou, jak se zajistit na stáří, jsou životní pojistky. Smlouva o životním pojištění totiž zdaleka nemusí sloužit jen k pokrytí rizika ztráty života, případně rizika zranění s trvalými následky. Stále více lidí využívá tyto pojistky také ke spoření.
V takovém případě jde o kapitálové životní pojištění, což není nic jiného než kombinace rizikové životní pojistky a spoření. Ve vyspělých zemích patří životní pojistky mezi jeden z pilířů důchodového zabezpečení.
Klienti mají na výběr ze dvou variant - životní kapitálovou pojistku s garancí minimálního výnosu nebo investiční pojištění s možností ovlivňovat způsob nakládání s nastřádanými penězi. "Ve světě dávají lidé přednost investičnímu životnímu pojištění. Více než dvě třetiny kapitálových pojistek je tohoto typu," konstatuje Pavel Matoušek, ředitel Aviva životní pojišťovny.
Lidé se v rámci důchodového spoření nemusí omezovat jen na penzijní připojištění či kapitálové životní pojištění. K tomuto účelu je možné využít celou řadu investičních variant.
Stejně jako u investování i u dlouhodobého spoření platí, že není vhodné sázet pouze na jeden způsob. Ideální je, aby finanční prostředky byly rozloženy do více aktiv.
