HN: Nový zákoník práce již neumožňuje, aby mzda za přesčasy byla částí obvyklé mzdy. Z jakého důvodu došlo k této změně?Mnozí zaměstnavatelé proklamovali, že v paušální mzdě zaměstnanců je přihlédnuto ke 150 hodinám přesčasů za rok, které mohou nařídit. Ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Na mzdách zaměstnanců a počtu přesčasových hodin bylo vidět, že mzda za hodiny navíc a příplatky za ně nejsou ve mzdě zahrnuty. Její úprava tak nebyla v souladu se zákonem, ale bylo těžké to dokazovat.
HN: Proto tito zaměstnavatelé změnu v zákoníku ohledně přesčasů vnímají jako zvýšení nákladů na zaměstnance?
Ano, protože nyní musí skutečně zvlášť stanovit odměnu za přesčasovou práci. Pro ty zaměstnavatele, kteří ji do mzdy reálně zahrnuli už dříve, nepůjde o zvýšení nákladů na mzdy, ale jen o jiný způsob její platby.
HN: Jaký?
Nyní zákoník práce umožňuje dva způsoby. Mzda za přesčasy se může vyplácet samostatně podle evidence odpracované doby. Nebo ji lze paušalizovat a vyplácet vedle standardní mzdy, popřípadě vyčíslit v ní. Pokud zaměstnanec odpracuje více hodin, než je zahrnuto v paušální částce, musí dostat více peněz podle "přetékajícího" počtu přesčasových hodin. Když odpracuje méně, dostane paušál.
HN: Jak vysoký musí být příplatek za přesčasy?
Nejméně 25 procent průměrného výdělku zaměstnance. Průměr se přitom získává z výše celkové mzdy za předchozí čtvrtletí vydělené počtem odpracovaných hodin. Zaměstnanec tedy dostane za přesčasy zaplaceno dosaženou mzdou plus onen příplatek.
HN: Můžete říct, jak prakticky sjednat onen paušál?
Lze to řešit ujednáním v pracovní, manažerské, jiné individuální smlouvě, v kolektivní smlouvě nebo mzdovým výměrem či vnitřním předpisem firmy. Je pravda, že nová úprava vyvolává problémy u vrcholového managementu v soukromé sféře. Představte si, kdo asi bude generálnímu řediteli evidovat veškeré přesčasy. Nebo s ním sjednávat paušální mzdu za ty, které lze nařídit, či na které přistoupí sám. Nový zákon je ale lepší pro management ve veřejných službách a správě. Dříve bylo zavedeno, že odměna za 150 hodin přesčasů ročně je zahrnuta v příplatku za vedení. Teď ale dostávají zvlášť příplatek za vedení a zvlášť plat za přesčasy.
HN: Jaký je vztah zaměstnavatele ke zvýšení příplatků nad zákonné minimum ve vyšších kolektivních smlouvách?
Musí přihlížet k tomu, co k přesčasům stanoví taková smlouva, je-li pro něj závazná. To znamená, že pokud je členem některého ze svazů zaměstnavatelů, třeba v energetice, dřevozpracujícím průmyslu, a tak dál, respektuje právo zaměstnanců dané vyšší kolektivní smlouvou konkrétního svazu. Je-li v ní například ujednáno, že zaměstnanci dostanou příplatek 27 procent, musí se tím zaměstnavatel řídit. Je to pro něj závazné minimum příplatků za přesčas, které svým zaměstnancům poskytne.
HN: Kolik přesčasových hodin může zaměstnavatel nařídit?
Ne více než osm hodin týdně a 150 hodin v roce.
HN: Z jakých důvodů je lze nařídit?
Z vážných provozních důvodů. Ty ale zaměstnavatel obvykle má.
HN: Na vyšším počtu přesčasových hodin se obě strany už musí dohodnout, písemně či ústně. Existuje tu ale nějaké maximum?
Celkový rozsah této práce nesmí činit v průměru více než osm hodin týdně. Tento průměr se vypočítává za vyrovnávací období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. To jest až 208 hodin práce přesčas téměř za pololetí. Jen v kolektivní smlouvě lze toto období vymezit do výše 52 týdnů po sobě jdoucích, ono maximum je pak 416 hodin skoro za rok.
HN: Jak je to s prací přesčas například v kreativních povoláních - v marketingu, reklamě, kde zaměstnanci přemýšlejí o práci, nápadech i mimo pracovní dobu?
Práce přesčas je ta, která je konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem. To znamená, že zaměstnavatel souhlasí s tím, že bude vykonávána i mimo směnu. Jestli se jeho zaměstnanec rozhodne, že si práci vezme domů, má sám zájem něco udělat navíc, zákon mu nebrání. Takové "přesčasy" lze však těžko odměnit. U povoláních založených na duševní práci bývá pak zaměstnanec možná oceněn v konečném efektu za dobré nápady, projekty. Horší by bylo, kdyby mu zaměstnavatel dával najevo, že se v jeho firmě pracuje od rána do večera a nikdo si nesmí nic nárokovat.
HN: Jak je to s příplatky za práci o víkendu?
Za práci v sobotu a v neděli má zaměstnanec nárok za příplatek ke mzdě.
HN: A výše příplatku?
Je nejméně deset procent průměrného výdělku k normální mzdě. Pokud byla o víkendu konána práce přesčas, pak se přičítá za ni příplatek minimálně 25 procent průměrného výdělku. To platí pro soukromé firmy.
HN: A ve státní sféře?
Ve veřejných službách a správě je za práci o víkendu příplatek 25 procent průměrného výdělku, plus plat. Pokud by na víkend připadly dny nepřetržitého odpočinku zaměstnance a on pracoval přesčas, obdrží za něj ještě zvýšený příplatek 50 procent výdělku. Takže třeba zdravotník ve státní nemocnici, který pracuje od pondělí do pátku a v sobotu jde na přesčas, dostane dohromady příplatky za práci o víkendu a přesčas 75 procent průměrného výdělku.
HN: Co příplatky za práci ve státní svátek?
V soukromé i veřejné sféře náleží za svátek v prvé řadě náhradní volno s náhradou mzdy. U státního zaměstnance se plat nechává, nekrátí se. Lze se ale namísto náhradního volna dohodnout na příplatku. Pak je u mzdy v soukromé sféře nárok na minimálně 100 procent průměrného výdělku, ve veřejné napevno 100 procent výdělku. V případě přesčasů již výše zmíněné příplatky k tomu.
HN: Jak je to se zákazem přesčasů lidí pečujících o dítě do jednoho roku?
To ustanovení zákona pokládám za zbytečné a možná i velmi omezující. Stejně jako novinku, že mladiství do 18 let nesmí pracovat víc než 30 hodin týdně. Jsem pro 40 hodin týdně, už kvůli praxím žáků na učilištích, což Evropská unie umožňuje.
Bořivoj Šubrt (58 let) pracuje jako odborný konzultant v oblasti pracovního práva. Věnuje se vzdělávání v problematice řízení lidských zdrojů a vztahům mezi odbory a zaměstnavateli. Je předsedou Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
