Milan Mostýn
Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina. Tam má Česká republika skvělou image. Jinde to není tak růžové. A tradiční české značky ve většině zemí nikdo nepostrádá. V řadě zemí západní Evropy není dokonce ani příliš užitečné zdůrazňovat český původ zboží a výrobků. K takovému závěru dochází anketa mezi řediteli 31 zahraničních kanceláří agentury CzechTrade, která byla provedena speciálně pro magazín Exportér.
Z odpovědí vyplynulo povzbuzující zjištění, že alespoň v Bulharsku a Rumunsku, které se od 1. ledna 2007 staly členy Evropské unie, jsou české firmy přijímány velmi pozitivně. V případě Rumunska je naštěstí už zapomenuta jediná černá skvrna, záležitost podnikatele Františka Příplaty, která se tam celé roky medializovala a vrhala na ČR nepříznivé světlo.
Zvláště nyní, kdy na trh obou nových členských zemí masivněji vstupují naše firmy, a to i jako investoři, je tedy dobrá image výhodou oproti konkurenci.
Podobná situace je na Ukrajině. V minulých letech byla sice ve stínu zájmu našich exportérů a investorů, leč poslední doba naznačuje vzrůstající obchodní a postupně i investiční intenzitu. Češi zde tedy mohou zařadit do balíků marketingových nástrojů i zdůrazňování českého aspektu, tradice a vzájemných vazeb.
O málo slabší image máme v Polsku, kde jsou české výrobky poměrně dobře známé. A to nejen úspěšný traktor Zetor, Škoda či slavné české nápoje atd. Podobně jako v jiných zemích bývalého socialistického bloku i zde si vzpomenou na naše tradiční značky. Vůči zdůrazňování země původu - České republiky - jsou však polští podnikatelé v řadě oborů spíše odměření.
Překvapivý je výsledek posouzení toho, jak se na nás dívají němečtí podnikatelé: Němci nás vnímají pozitivně a o tradičních českých značkách vědí. Dá se předpokládat, že na této image má svůj podíl ta skutečnost, že téměř třetina objemu českého exportu směřuje právě do Spolkové republiky a že němečtí investoři jsou v ČR na špici mezi ostatními. Rozšiřující se vzájemné kontakty, spolupráce a poznávání to potvrzují, a odpovídá tomu i závěr ankety.
Proto v případě Německa se v některých oborech vyplatí zemi původu zdůrazňovat.
Neméně překvapivý je však pohled zástupců CzechTrade v Pobaltí a v Jekatěrinburgu na to, jak jsme v těchto teritoriích vnímáni. Podle jejich názoru tam není image ČR právě nejlepší. A v případě Estonska, Lotyšska a Litvy tamní podnikatelé nikterak nepostrádají tradiční české značky, zato na severu Ruska si obyčejně lidé vzpomenou třeba na dříve úspěšnou českou obuv.
Ve starých členských zemích Evropské unie se image ČR pohybuje při pomyslném hodnocení na žebříčku známkování kolem průměru. Co se týká českého zboží, vnímání image záleží na jednotlivých oborech. Pohled na nás se samozřejmě liší zem od země. Jestliže v Británii, Dánsku či Irsku se na nás dívají přece jen pozitivněji, ve Švédsku a ve Španělsku je naše image šedivě průměrná.
Navíc v těchto zemích (snad s výjimkou Dánska) jsou naše výrobky takřka neznámé. Nemluvě už o tom, že tradiční značky tu nikomu nechybějí. Pokud by chtěl tuzemský podnikatel akcentovat zemi původu, doporučují se obory, kde jsou Češi v odborné branži přece jen známí. Jde o taková odvětví, jako je strojírenství, automobilový průmysl, subdodávky, ale třeba i letecký průmysl. Ve spotřebním zboží a v potravinářství by se podle názoru ředitelů zahraničních kanceláří CzechTrade nemusel původ země zdůrazňovat.
Neznámé jsou naše výrobky v Turecku, české zboží na trhu není. Také na rozsáhlém čínském trhu není česká produkce známá, i když někteří tamní podnikatelé si vzpomenou na značky bývalého Československa.
Při vstupu na trhy jednotlivých zemí se záměrem akcentovat zemi původu je tedy vhodné si předem ověřit, jaká je úroveň povědomí o České republice, zda a v jakých branžích mají tradici či dobrou image (současné) české výrobky.
Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina. Tam má Česká republika skvělou image. Jinde to není tak růžové. A tradiční české značky ve většině zemí nikdo nepostrádá. V řadě zemí západní Evropy není dokonce ani příliš užitečné zdůrazňovat český původ zboží a výrobků. K takovému závěru dochází anketa mezi řediteli 31 zahraničních kanceláří agentury CzechTrade, která byla provedena speciálně pro magazín Exportér.
Z odpovědí vyplynulo povzbuzující zjištění, že alespoň v Bulharsku a Rumunsku, které se od 1. ledna 2007 staly členy Evropské unie, jsou české firmy přijímány velmi pozitivně. V případě Rumunska je naštěstí už zapomenuta jediná černá skvrna, záležitost podnikatele Františka Příplaty, která se tam celé roky medializovala a vrhala na ČR nepříznivé světlo.
Zvláště nyní, kdy na trh obou nových členských zemí masivněji vstupují naše firmy, a to i jako investoři, je tedy dobrá image výhodou oproti konkurenci.
Podobná situace je na Ukrajině. V minulých letech byla sice ve stínu zájmu našich exportérů a investorů, leč poslední doba naznačuje vzrůstající obchodní a postupně i investiční intenzitu. Češi zde tedy mohou zařadit do balíků marketingových nástrojů i zdůrazňování českého aspektu, tradice a vzájemných vazeb.
O málo slabší image máme v Polsku, kde jsou české výrobky poměrně dobře známé. A to nejen úspěšný traktor Zetor, Škoda či slavné české nápoje atd. Podobně jako v jiných zemích bývalého socialistického bloku i zde si vzpomenou na naše tradiční značky. Vůči zdůrazňování země původu - České republiky - jsou však polští podnikatelé v řadě oborů spíše odměření.
Překvapivý je výsledek posouzení toho, jak se na nás dívají němečtí podnikatelé: Němci nás vnímají pozitivně a o tradičních českých značkách vědí. Dá se předpokládat, že na této image má svůj podíl ta skutečnost, že téměř třetina objemu českého exportu směřuje právě do Spolkové republiky a že němečtí investoři jsou v ČR na špici mezi ostatními. Rozšiřující se vzájemné kontakty, spolupráce a poznávání to potvrzují, a odpovídá tomu i závěr ankety.
Proto v případě Německa se v některých oborech vyplatí zemi původu zdůrazňovat.
Neméně překvapivý je však pohled zástupců CzechTrade v Pobaltí a v Jekatěrinburgu na to, jak jsme v těchto teritoriích vnímáni. Podle jejich názoru tam není image ČR právě nejlepší. A v případě Estonska, Lotyšska a Litvy tamní podnikatelé nikterak nepostrádají tradiční české značky, zato na severu Ruska si obyčejně lidé vzpomenou třeba na dříve úspěšnou českou obuv.
Ve starých členských zemích Evropské unie se image ČR pohybuje při pomyslném hodnocení na žebříčku známkování kolem průměru. Co se týká českého zboží, vnímání image záleží na jednotlivých oborech. Pohled na nás se samozřejmě liší zem od země. Jestliže v Británii, Dánsku či Irsku se na nás dívají přece jen pozitivněji, ve Švédsku a ve Španělsku je naše image šedivě průměrná.
Navíc v těchto zemích (snad s výjimkou Dánska) jsou naše výrobky takřka neznámé. Nemluvě už o tom, že tradiční značky tu nikomu nechybějí. Pokud by chtěl tuzemský podnikatel akcentovat zemi původu, doporučují se obory, kde jsou Češi v odborné branži přece jen známí. Jde o taková odvětví, jako je strojírenství, automobilový průmysl, subdodávky, ale třeba i letecký průmysl. Ve spotřebním zboží a v potravinářství by se podle názoru ředitelů zahraničních kanceláří CzechTrade nemusel původ země zdůrazňovat.
Neznámé jsou naše výrobky v Turecku, české zboží na trhu není. Také na rozsáhlém čínském trhu není česká produkce známá, i když někteří tamní podnikatelé si vzpomenou na značky bývalého Československa.
Při vstupu na trhy jednotlivých zemí se záměrem akcentovat zemi původu je tedy vhodné si předem ověřit, jaká je úroveň povědomí o České republice, zda a v jakých branžích mají tradici či dobrou image (současné) české výrobky.
