Aby společné zdanění přineslo manželům finanční úsporu, musí být vedle zákonných podmínek splněn ještě další předpoklad a tím jsou odlišné příjmy. Čím rozdílnější budou mít manželé své příjmy, tím více na společném zdanění vydělají.
Zcela ideálním případem pro společné zdanění je rodina, kde vydělává jen jeden z manželů a druhý je na mateřské dovolené a pečuje o nezletilé dítě. Zde jsou úspory na daních nejvyšší a podle dosažených příjmů může rodina ušetřit na daních desetitisícové částky.
V tomto konkrétním případě zaplatí domácnost na daních z příjmů méně hned ze dvou důvodů. Díky rozpůlení společného základu daně se manžel dostane do nižšího daňového pásma, kde je nižší procentuální sazba daně. Ve stejném daňovém pásmu je fiktivně i jeho žena, v souhrnu je však vypočtená daň kvůli progresivnímu zdanění podstatně nižší.
Druhá úspora pramení z možnosti uplatnění slevy na poplatníka také u manželky. V situaci, kdyby manželé společné zdanění nevyužili, by základní daňová sleva u manželky neměla smysl. Manželka totiž sama neměla žádné zdanitelné příjmy.
Druhý uvedený příklad z hlediska úspor již tak veselý není. Přestože manžel vydělává o osm tisíc korun měsíčně více než jeho žena, společné zdanění se jim nevyplatí - nepřináší jim žádnou finanční úsporu.
Uvedený příklad přesně dokladuje situaci, že zprůměrování příjmů manželů pokaždé nepřinese posun do nižšího daňového pásma a s tím i nižší daňovou sazbu.
V dané domácnosti by se společné zdanění vyplatilo, kdyby manželka vydělávala ještě o tisíc korun měsíčně méně než nyní.
Obecně přitom platí, že čím vyšší mají manželé své příjmy, tím větší musí být mezi nimi rozdíl, aby uplatnění společného zdanění přineslo rodině nějaký finanční užitek.
