Obuvník opravil boty a podává vám účet. "Oprava stála dvě stě korun. K nim vám připočtu poplatek pět korun za to, že jste byl právě u mne." Že je to absurdní? Proč? Stejně se chovají banky, které od klientů ještě stále vybírají peníze za příchozí platbu.
Česká spořitelna mně každý měsíc z účtu, mimo jiné, strhne dvakrát pět korun jako trest za lenost. Ta mně brání ve zrušení účtu v bance, která si nechává platit za to, že jí s manželkou svěřujeme výplaty. Samozřejmě spolu s rozvětveným kmenem trvalých příkazů a souhlasů s inkasem, který bych musel přesadit jinam. A na to jsem si zatím nenašel čas a zásobu nervů...
Primárně nejde o "pětku" měsíčně, ale o princip. Proč mám bance platit za to, že jí poskytuji peníze, s nimiž hospodaří? Vždyť jí platím za vedení účtu i za platby, které z něho odcházejí.
Kromě toho může mé peníze půjčovat dalším klientům, z čehož má úrok několikanásobně vyšší, než vyplácí mně ze zůstatku na účtu.
Spořitelna není jediná. Například BAWAG vybírá za příchozí platbu dvě koruny. Jak je to možné, když několik bank, třeba Poštovní spořitelna, tento poplatek zrušilo?
Důvody jsou prosté: finanční a marketingové. Banky, které nejvíce kritizovaný poplatek zrušily, vsadily na psychologii klientů a zlepšily si pověst. Ztráty v příjmech jim zčásti nahradí příchod nových zákazníků, zčásti je srovnají jiné úpravy v sazebnících.
Jenže těm, kdož vybírají dál, pomůže psychologie: vědí, že i přes veškeré znechucení odejde kvůli pětikoruně jen malá část klientely.
Za vysoké poplatky si tedy do jisté míry můžeme sami - tím, že je pasivně platíme a aktivně nehledáme možnost, jak se jim vyhnout.
Autor je manažerem redakce HN
