Recenze

FILM

Kvaska

/Distributor: Hollywood Classic Entertainment/

Škoda, že film Kvaska nebyl natočen před deseti lety, když muzikály v českých podmínkách představovaly opravdový fenomén. V současnosti totiž filmový debut Miriam Landové působí jako zboží s poněkud prošlou zárukou. Načasování ale vzal čert, jsou zde mnohem závažnější ale...

Původní záměr natočit film o muzikálech a trnité cestě za životním cílem se bohužel zvrhl v ne dvakráte povedený muzikálový film, který vykazuje všechny nectnosti a omezenosti žánru a formy. Příklad za příklady: jestliže přeexponované hraní Lucie Vondráčkové na prknech purkrabství Pražského hradu nebo v muzikálových kusech vyznívá uvěřitelně, na filmovém plátně dopadá jako nechtěná parodie. To samé platí i pro některé sekvence - třeba masovou scénu, ve které stojí herci proti policejnímu zásahovému komandu. Svou daň si vybral i spěch, se kterým byla Kvaska natáčena v interiérech Divadla Kalich během divadelních prázdnin.

Paradoxně nejsympatičtěji z celé té šlamastyky vychází Daniel Landa - jako herec i jeho písně pro film, které příjemně vybočují z poněkud obehraného schématu naštvaného chlapáctví. Film Kvaska měl ale na víc.

Aleš Borovan

Občan pes

/Režie Wisit Sasanatieng. Thajsko 2004. Distribuce v ČR: Artcam/

Druhý celovečerní snímek režiséra Wisita Sasanatienga Občan pes zamířil do světa, kde z nebe padají motocyklové helmy, vulgárně mluvící plyšový medvěd z nešťastné lásky holduje alkoholu a nikotinu a z plastových lahví roste hora. Hlavního hrdinu na jeho cestě za poznáním provázejí babička, reinkarnovaná v gekona, nebo nemrtvý taxikář. Z výčtu bizarností je patrné, že film nebude nic pro ctitele realistických dramat, ale na chuť mu přijdou ti, které před lety okouzlila dobrosrdečně potměšilá servírka Amélie z Montmartru.

Jako u všech romantických komedií, je i příběh Občana psa nezáludný. Prostý a nesmělý vesnický chlapec Pod, jenž je ve svém podivínství jakýmsi duchovním spřízněncem zmíněné Amélie, přichází do města, kde chce nalézt práci a uplatnění v životě. Díky seznámení s křehkou dívkou Jin však nachází mnohem víc. Vše směřuje k laskavému happy endu.

Režisér s příběhem pracuje jako s pohádkou pro dospělé a pobaveně hřejivého úsměvu diváků dosahuje za pomoci surrealistického přesazení fantaskních událostí do normálního běhu života. Projevuje se jako hračička, který s infantilní radostí střídá rytmus vyprávění a kombinuje žánrové momenty od grotesky po muzikál. Nadsázka se přenáší i do vizuální stránky filmu, v němž výstřední obrazová virtuozita vítězí nad konvencí.

Občan pes jako příběh o hledání štěstí je v podstatě skrytou moralitou s důrazem na všeobecně vážené hodnoty jako rodina, přátelství a láska. Nenásilně se rovněž dotýká problémů thajské společnosti, ať už jde o ekologii nebo pracovní poměry na současné vesnici a v továrnách. Marek Čech

MUZIKÁL

Jack Rozparovač

/Divadlo Kalich Praha, Premiéra 27. 2., reprízy denně. Režie: Petr Novotný/

Nový muzikál Jack Rozparovač se v pražském Kalichu pyšní několika lákadly. Napsal jej člen kapely Elán Vašo Patejdl, vychází ze slavné kriminální kauzy a titulní postavu ztvárnil uznávaný Jiří Langmajer. Právě s ním však inscenace, kterou nazkoušel režisér Petr Novotný, stojí a padá.

Slavný příběh hudebně nepřináší mnoho nového (aranžmá až příliš často připomenou Fontánu pre Zuzanu či hity typu Voda čo ma drží nad vodou). Atraktivní kulisy i hvězdné obsazení bezesporu přilákají davy muzikálových fanoušků: jednotlivé alternace se však herecky i pěvecky dost liší. Co Daniela Šinkorová v roli Glorie odzpívá bez problémů, s tím má Michaela Kuklová obrovské problémy. Sabinu Laurinovou coby Polly často přezpívá i řadová členka komparzu. Zážitek nabízí postava Ďábla: Zdeněk Podhůrský i Vladimír Marek tu excelují.

Irena Zemanová

HUDBA

Ridina Ahmedová: Hlasem

/Vydavatel: Amplion Records/

Zdá se, že do Česka vtrhla vlna a capella (tedy pouze vokálních) projektů - Yellow Sisters, Kačkala a nyní Ridina Ahmedová. Ta byla dosud známá díky úchvatné a ojedinělé spolupráci s Floexem, teprve debut Hlasem naznačuje, jak velký potenciál v Ahmedové dříme. Celé album nedá ani na vteřinu vydechnout - Ahmedová se s hlasem mazlí, ohýbá jej, křičí, šeptá, štěká a střídá neuvěřitelné množství hlasových poloh a barev. Když k tomu připočteme invenční práci s melodií a vrstvením jednotlivých vokálních linek, nezbývá než smeknout. Muzika bez nástrojů je nuda? Ani náhodou, Hlasem je jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby.

Aleš Borovan

Apatheia: Apatheia

/Vydavatel: Redblack/

Severomoravská skupina Apatheia to má relativně těžké - svým přemýšlivým emo/art rockem dává najevo, že hudba je pro ni více než jen klišé sex, drogy, rock'n'roll. Na druhou stranu loví v již notně probraných vodách, tam, kde se dávno předtím zabydlely kapely jako Tool, Porcupine Tree nebo A Perfect Circle. I za této konstelace se však trojici muzikantů (plus hostující violoncellista Krystian Danel) podařilo na eponymním debutu nabídnout muziku, která v sobě skrývá dostatečný počet netuctových rockových momentů. Navíc nabitých emocemi, které ji vydělují z obvyklého českého šedivého průměru. Od světového formátu však Apatheiu dělí příliš uhlazený a "hodný" zvuk a jistá zaměnitelnost skladeb. Druhá deska rozhodne?

Aleš Borovan