Uprchlík je problém, o který se musíme starat



/Od našeho zpravodaje/

Světlana Gannuškinová je v oblasti lidských práv pro Rusko, a nejen pro něj, pojmem. Této problematice se věnuje již dvacet let a dnes dostane od organizace Člověka v tísni cenu Homo homini.


HN: Jak jste se dostala k obraně lidských práv?

S rozpadem SSSR se objevily nové problémy: mezietnické konflikty a nucená migrace. Uprchlíky jsem viděla poprvé v Ázerbájžánu v roce 1989. Byli to rolníci vyhnaní z Arménie. Tou dobou už proběhly pogromy proti Arménům v Sumgaitu a rok zbýval do strašných pogromů v Baku v lednu 1990.

Tehdy vláda vyvezla do Moskvy 40 tisíc Arménů, ale nikdo se o ně nechtěl starat. Pochopili jsme, že problém uprchlíků tady bude nadlouho, a založili výbor pro pomoc uprchlíkům Občanská pomoc, který se snažil řešit sociální problémy. Pro řešení právních otázek jsme po dvou letech založili lidskoprávní centrum Memorial a v roce 1996 v jeho rámci vytvořili síť právních poraden Migrace a právo pro nucené migranty.


HN: Kolik je v Rusku takových organizací, jako je ta vaše?

Každá z 57 právních poraden funguje v rámci nějaké existující nevládní organizace pomáhající uprchlíkům. Takže sám můžete vidět, že organizací není málo. Pracují různě, ale práce je dost pro všechny. V Čečensku jsme si založili čtyři vlastní pobočky a máme tam i strašně důležitý projekt zdravotní pomoci vnitřním uprchlíkům.


HN: Co se to v Rusku děje s nevládními organizacemi? Na jednu stranu jste členkou prezidentského výboru pro lidská práva a na druhou vás obviňují málem ze špionáže.

Takový je dnes náš život. Je třeba říct, že prezident Vladimir Putin se nestýká se svým výborem zrovna často, ale přece jen se něco daří dělat. Ale děje se jednoduchá věc: buduje se vertikála nevládních organizací - už založili "ministerstvo občanské společnosti".

Ty organizace, které se tam nehodí, tak se je snaží prostě "odříznout". Před rokem bylo několik nevládních organizací obviněno ze špionáže. Společnost rusko-čečenského přátelství byla zlikvidována. Tvrdé podmínky nového zákona nás mohou zničit.


HN: V tisku se často objevují materiály o růstu nacionalismu v Rusku. Jak to vnímáte vy?

Nejen xenofobie, ale násilí a nacionalistické a fašistické nálady rostou. Tyto organizace se nesetkávají s odporem ze strany státu. Ten je naopak používá pro zastrašení obyvatelstva a kanalizaci protestních hnutí. Je fakt, že podobné názory nemají jen marginální aktivisté.

Nesmyslná a krutá protigruzínská kampaň ukázala, jak je země řízena. Stačí několik prezidentových slov z obrazovky a všichni státní úředníci běží plnit příkazy tak, jak je chápou.

Antičečenská kampaň běží již mnoho let a teď se ještě přidala kampaň antiislámská. To všechno nejen ničí tisíce lidských životů, ale škodí to Rusku.


HN: Příští rok budou v Rusku prezidentské volby. Jak se bude situace podle vás vyvíjet?

Nemyslím si, že se něco radikálně změní. Zatím se vše rozhoduje v kuloárech moci a lidé trpělivě vyčkávají, jak souboj mezi mocenskými skupinami dopadne.

Ale myslím si, že desetiletí tenhle stav trvat nemůže. Myslím, že radikální změna je nevyhnutelná, ale kterým to bude směrem, se neodvažuji hádat. Doufám, že to alespoň trochu bude záviset od nás.


Kdo je Světlana Gannuškinová

Do roku 2000 učila matematiku na vysoké škole. Od konce 80. let se věnuje aktivitám v oblasti lidských práv.
V roce 1990 založila výbor Občanská pomoc (Graždanskoe sodějstvie), první organizaci, která se zabývala problémy obětí válek v Náhorním Karabachu.
V roce 1993 nechyběla Gannuškinová při založení Memoriálu, jedné z nejvýznamnějších organizací svého druhu. Během aféry, v níž ruská propaganda obvinila nevládní organizace z propojení se západními výzvědnými službami, adresovala otevřený dopis Federální státní bezpečnosti.
V současné době je předsedkyní Občanské pomoci a v centru Memoriál vede projekt Migrace a právo.
Zdroj: hn