Výše školného není přemrštěná
HN: Prý si studium na soukromé vysoké škole mohou dovolit jenom bohatí. Je to pravda?
U nás se platí 48 tisíc korun za akademický rok, což nepovažuji za přemrštěné. Podle oficiálních statistik dosahují náklady studentů veřejných škol zhruba pěti tisíc korun měsíčně. Vydělte tedy našich 48 tisíc dvanácti měsíci a dojdete k podobnému číslu. Záleží ale na studentovi, zda platí za dojíždění, ubytování, kolik knih je ochoten si koupit.
HN: Nicméně například na Vysoké škole cestovního ruchu a hotelnictví stojí rok studia 120 tisíc korun. Není to moc?
To nekomentuji, protože je to věc každé školy. Obecně totiž záleží na nákladech spojených se studiem, oborem. A na tom, do jaké míry nabízené obory škola považuje za atraktivní, kolik je ochotná zaplatit vyučujícím a tak dále.
HN: Soukromá škola potřebuje kvůli penězům dost studujících...
Optimální je mít jich alespoň tisíc. Naše škola je v současnosti největší, máme celkem 5200 studentů. Ale soukromé školy nezískávají peníze jen ze školného - mohou čerpat různé granty, podílet se na výzkumných projektech, občas sponzor nakoupí nějaké zařízení.
HN: Jak se se školným vyrovnávají studenti?
Platí semestrálně, není to nárazová vysoká částka. U nás se tři čtvrtiny z nich učí při práci. Z každého platu dají do vzdělání tak čtyři tisíce korun. Při denním studiu je možné chodit na brigády. Spolupracujeme s Českou spořitelnou, poskytuje jim půjčku - ať na celé studium, nebo jeho část. Berou si ji i lidé s dobrými příjmy, má příznivý úrok, lze ji splatit i po ukončení studia. Student může také pobírat prospěchové stipendium.
HN: Soukromé vysoké školy bodují v šancích na přijetí. Proč často přijímají všechny zájemce?
Je to dáno naší filozofií - dát šanci všem. Obvykle se v prvním semestru, maximálně v závěru prvního ročníku ukáže, kdo má studijní předpoklady a kdo ne. Přijímací zkoušky ale probíhají standardně. U některých oborů sice nejsou, u jiných však vyžadujeme například speciální pohovor.
HN: Je vztah mezi školou a vašimi studenty spíš vztahem poskytovatele služeb a klienta?
Přesně tak. Od toho se také odvíjí zacházení se studenty. Občas k nám přestupují z veřejných škol, protože vyžadují individuálnější přístup, větší propojení s praxí. Výuku si platí, takže se snižuje možnost, že si kantor dovolí přijít pozdě na hodinu. Neodbývá je, když potřebují radu.
HN: I v případě kombinovaného studia?
Ano, studium při zaměstnání sice probíhá o víkendu jednou do měsíce, zato přístup vyučujících je individuální. Během samostudia s nimi studenti komunikují telefonicky, e-mailem. V případě naší školy nemusí kvůli konzultacím jezdit do Prahy, pokud to mají blíž na naše regionální zastoupení. To je ve Frýdku-Místku, Starém Hrozenkově, v Obratani a v České Lípě.
HN: Veřejné školy mají prestiž i díky svému dlouhému trvání. Jak budují soukromé školy svou značku?
Podstatná je nejprve akreditace ministerstva školství, souhlas, aby škola mohla vůbec působit. Splní tak podmínky materiálně-technického zázemí, včetně knihoven, studoven, počítačů. Prestiž jako taková ale souvisí s kvalitou vyučujících a absolventů, kteří odcházejí do praxe. Potom stojí také na výsledcích vědecko-výzkumné činnosti, odborných publikacích a vystupování na konferencích jak vyučujících, tak absolventů. Jméno škole budují i výměnné pobyty studentů - spolupráce se zahraničními školami, které nastavují laťku nároků, jejichž dosažení nás posouvá do světa.
HN: Univerzita Jana Amose Komenského se jako první soukromá stala školou tohoto typu. Co to obnáší?
Většina soukromých vysokých škol nabízí bakalářské studium a programy celoživotního vzdělávání. My jsme chtěli, aby naši studenti s námi měli dlouhodobější perspektivu, postupně jsme navázali magisterským a doktorským studiem. Nebudu popisovat nutné administrativní, legislativní kroky a parametry, které jsme museli splnit. Vzhledem k tomu, že o akreditaci rozhodla komise, z většiny složená ze zástupců veřejných škol, je to úspěch. Jsem rád, že mezi námi neprobíhá konkurenční boj, ale snažíme se jeden druhého inspirovat.
HN: Inspirovat v čem?
Například v pružnější nabídce oborů, které jsou spojené s praxí. Tudíž se jejich absolventi lépe uplatní na trhu práce. Na základě poptávky jsme například rozběhli studium speciální pedagogiky, ale také MBA pro manažery.
HN: Umožňuje pružnost i systém kreditů, který se na vysokých školách ujímá?
Ano, díky němu lze uznat studium příbuzných či stejných oborů na různých školách, takže přestup mezi nimi není tak komplikovaný, jako byl dříve. Tento systém také zajišťuje koordinaci se zahraničním systémem. Ze zákona studenti dostávají cizojazyčný dodatek k diplomu, kde je vysvětlení, co studovali, včetně kreditů. n
