HN: Jak začala vaše cesta na Cambridge?

Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Na internetové stránce University of Cambridge jsem zjistil, jaká kritéria musím splňovat a kdy mám podat přihlášku. Tu jsem s dalšími požadovanými materiály poslal poštou a čekal, zda mě přijmou. Pár měsíců nato mi poslali dopis, že mě berou, pokud splním jisté podmínky.


HN: Jaké?

Vyžadovali třeba doklad, že jsem schopný studium financovat. Požadavkem také bylo složit magisterské zkoušky s určitým prospěchem.


HN: Co to pro vás znamenalo?

Urychlil jsem psaní diplomové práce a složil zmíněné zkoušky. A sháněl finance, což byla má noční můra. Vyplňoval jsem spoustu žádostí o stipendia, sbíral doporučení. Pro některé nadace jsem musel vymýšlet, jak mé studium přispěje ke světovému míru a podobné legrace. Po splnění podmínek jsem koncem července obdržel přijímací dopis. Teprve pak jsem si oddechl.


HN: Proč jste si vybral právě univerzitu v Cambridge?

Během studia na Novém Zélandu jsem zvažoval, že kdybych měl jít studovat někam do zahraničí, tak už by to muselo stát za to. Řekl jsem si, že budu mířit vysoko - na jeden cíl. Když to nevyjde, budu rok cestovat. Kamarád před lety v Cambridge vystudoval můj obor, a tak jsem věděl, že i Čech má šanci. Kromě toho mi tahle univerzita byla od začátku sympatická. Má motivace byla i studijní - postrádal jsem v naší republice pedagoga, s nímž bych konzultoval svou vědeckou práci o roli etiky v zahraniční politice. Ředitel mého institutu v Cambridge je odborník na zahraniční politiku. Jsem rád, že je mým konzultantem.


HN: Co přesně v Cambridge studujete?

Mezinárodní vztahy. Studium trvá jeden rok a je završeno udělením titulu Master of Philosophy.


HN: Co jste studoval předtím?

Hebreistiku a religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po prvním roce jsem si přibral studium bakalářského programu Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd. Po jeho ukončení jsem studoval půl roku na Novém Zélandu a začal paralelně magisterské programy Evropská studia a Mezinárodní vztahy. Evropská studia jsem dokončil loni v červnu a v listopadu jsem složil rigorózní zkoušky.


HN: Cambridge je prestižní univerzita, jak se to projevuje? Připadá mi, že nemusí svou prestiž ani dokazovat. Těší se vysoké úctě jak v Británii, tak ve světě. Působilo tu mnoho kapacit jako Isaac Newton nebo Charles Darwin. Nyní je asi nejznámější osobností Stephen Hawking. Podle jednoho hodnocení univerzit, vytištěného v The Times Higher, byla loni druhou nejlepší univerzitou na světě, tři procenta za Harvardem. Samozřejmě to není jediné hodnocení, ale faktem zůstává, že patří mezi nejpřednější na světě.


HN: Kdo jsou ti, kteří na Cambridge přednášejí?

Tipnul bych si, že mezi přednášejícími jsou převážně Britové. Ale je tu také mnoho zahraničních pedagogů. Lidí z praxe je alespoň v mém oboru málo. Nejvýraznější výjimkou je můj pedagog na americkou zahraniční politiku. Sloužil čtyřem americkým prezidentům. Byl také například poradcem na zahraniční politiku prezidentu Bushovi staršímu.


HN: Co finanční náročnost studia?

Hrubé roční výdaje na studium mého oboru vyjdou něco málo přes půl milionu korun. Sehnat stipendia pro zaplacení celé této částky je značně obtížné, student by měl počítat s tím, že si alespoň část peněz bude muset půjčit. Částka pro různé kurzy se ale liší. Nicméně studium je vždy levnější pro studenty z EU, platí za něj totiž stejné poplatky jako Britové.


HN: Jaké jsou šance na získání stipendia?

Od českých nadací je to téměř nemožné. Větší možnost nabízejí zahraniční nadace. Částečné stipendium může udělit přímo kolej, na kterou se student hlásí. Já sám jsem prostřednictvím různých stipendií a sponzorských darů zaplatil tři pětiny nákladů na studium.


HN: V čem je tamní studijní systém jiný než na Karlově univerzitě?

Studenti se musí věnovat průběžnému intenzivnímu samostudiu. Ke každé přednášce je třeba přečíst několik textů. Příprava na jednu přednášku zabere několik hodin, ne-li dnů. Kromě toho je nutné se připravovat i na prezentace při seminářích, eseje a načítat informace na výzkumný projekt.


HN: Dá se to vůbec stihnout?

I když tu studenti mého oboru mají jen čtyři předměty, je to jen tak tak možné zvládnout. Pamatuji si období, kdy jsem kvůli studiu chodil spát denně v jednu ráno.


HN: Jak vypadají zkoušky?

Zkoušení probíhá v mém oboru pouze formou esejů, které jsou anonymní. Studenti dostanou přiděleno číslo, které pak píší vedle nadpisu eseje. Ty jsou hodnocené několika odborníky. Zkouškové období mi končí už v únoru. Pak mám téměř čtyři měsíce na psaní závěrečné práce.


HN: Je nějaký rozdíl v tom, co se od studenta očekává v Česku a v Británii?

Na Karlově univerzitě mi připadalo, že se po studentech chce jen to, aby se naučili nazpaměť obsah přednášek a přečetli si pár knih. Tady od nás očekávají víc. To, že si student přečte požadovanou literaturu a že se naučí spoustu údajů potřebných ke kurzu, pokládají za naprostou samozřejmost.


HN: Co tedy vyučující požadují navíc?

Student musí formou esejů prokázat, že zná nejen všechny podstatné informace o daném tématu, ale že je schopný o nich přemýšlet, zaujmout k nim vlastní stanovisko, pokud možno co nejoriginálnější. A své názory by měl samozřejmě umět obhájit.


HN: Jaké výhody to přináší studentovi?

Pro mě je studium na Cambridge v tomhle ohledu mnohem více motivující, protože nutí přemýšlet o tom, co studuji. Kreativně a do větší hloubky.


HN: Získá student na univerzitě v Cambridge nějaké praktické dovednosti?

Studenti se stejně jako na Karlově univerzitě naučí mimo jiné kriticky přemýšlet, zvládat psychický tlak, analyticky uvažovat, prezentovat své názory a vystupovat před lidmi. To jsou schopnosti, které podle mého názoru nejeden zaměstnavatel uvítá.


HN: Pokud někdo uvažuje o studiu v zahraničí, proč by si měl vybrat zrovna Cambridge?

Předností Cambridge je pro mě velice kvalitní, mezinárodně uznávané a respektované vzdělání, možnost konzultovat svou vědeckou práci s experty v oboru, poměrná blízkost k České republice a nenahraditelná atmosféra zdejšího studentského života. Na světě je ale tisíce univerzit a na každé se dají najít nějaké výhody. Když někoho láká zrovna Cambridge, neměl by se nechat odradit pouze tím, že je těžké se na ni dostat.


HN: Máte v plánu hledat po ukončení studia uplatnění v Británii?

Ne. I když mnoho kamarádů, kteří zde se mnou studují, se chtějí uplatnit nejdříve v Británii a až pak se vrátit do svých zemí. Z hlediska kariéry to dává smysl. Jsou zde většinou vyšší příjmy a pracovní zkušenosti z Anglie jsou velice cenné.


HN: Proč tedy touto cestou nepůjdete?

Vyrůstal jsem mnoho let v zahraničí, a tak pro mě život v cizině není moc lákavý. Navíc už nějaké pracovní zkušenosti mám. Raději bych takzvaně zakořenil v mateřské půdě.


HN: Jste jako Čech, cizinec, na Cambridge výjimkou?

Určitě ne. Asi polovina studentů z vyšších ročníků v Cambridge jsou cizinci. Jsou tu studenti ze všech koutů světa. Čechů je zde víc, než jsem čekal. Přes dvacet. Na mém institutu jsou tři.


HN: Mají lidé na Cambridge nějaký vztah k Česku?

Například můj konzultant. Před Vánocemi mi vyprávěl o tom, jak navštívil Prahu, a pak začal znenadání zpívat píseň o svatém Václavovi, kterou se v Británii v dětství učili ve škole. O naší zemi se ví, nespočetně studentů a pedagogů bylo v Praze a svůj pobyt si vychvalují.


HN: Jak vypadá náplň studentského volného času, pokud nějaký je?

Cambridge není naštěstí město šprtů zabořených věčně v knihách. Kvůli silnému studijnímu náporu musí člověk někde dobít baterky do dalšího boje. Ti, kdo se mnou studují stejný obor, jsou společenští a podnikaví, takže se to tu hemží společnými večeřemi a různými party. Je zde navíc přes pět set studentských spolků vedených studenty, čili každý si najde způsob, jak se odreagovat.


HN: Vy jste členem nějakého takového spolku?

Ze začátku jsem se zapsal asi do deseti. Nyní ale občas navštěvuji jen debatní spolek, který pořádá kontroverzní debaty. Na ostatní nemám bohužel čas.


HN: Lze studium skloubit s prací?

To je na Cambridge téměř nemožné. Při zdejším studijním náporu na to člověk prostě nemá čas. Liší se to od možností studentů na Karlově univerzitě. Alespoň co se týká těch oborů, které jsem studoval. V Praze skoro každý při studiu pracoval , tady je to spíše výjimečné.


HN: Jaký přístup má tamní studijní oddělení ke studentům?

Studijní oddělení je velice vstřícné. Studenti se na něj mohou obracet i přes e-maily a odpovědi se jim dostávají ještě tentýž den. Je to skutečně nadstandard oproti mým zkušenostem z Karlovy univerzity.


HN: Jaká je úroveň studentského bydlení?

Různá. Studenti, kteří bydlí na starších, historických kolejích, mají většinou hezčí ubytování. Často ale postrádají takové vymoženosti, jako je sprcha hned u pokoje nebo lepší tepelná izolace pokojů. Novější koleje nejsou architektonicky sice tak půvabné, ale zase jsou moderně zařízené a méně formální.


HN: Kolik studentů se dělí o jeden pokoj?

Bydlí se jednotlivě, což je výhodné. Člověku nehrozí, že by musel bydlet s někým, kdo mu není sympatický.


HN: Na kolik studenta vyjde bydlení?

Ceny na kolejích se podle velikosti pokoje pohybují zhruba mezi 65 a 85 librami za týden (v přepočtu 2800 až 3600 korun, pozn. aut.). Je to ale určitě levnější, než kdyby si student pronajal byt.


HN: Kde se studenti stravují?

Každý den se na kolejích vaří obědy a večeře za dotované ceny. Každá kolej má jiné kuchaře, takže studenti rádi ochutnávají jídla v sousedních kolejích. Cena i kvalita je různá, mezi studenty se ale rychle šíří zprávy, kde je nejlepší a nejlevnější jídlo.
Autorka je spolupracovnicí redakce