HN: Liší se od sebe studenti na veřejné a soukromé škole?

Myslím, že jsou stejní. Někteří více snaživí, jiní méně. Někteří chtějí jen získat diplom, další učení velmi baví.


HN: Co je na soukromé vysoké škole lepší?

Vzpomínám, jak jsem v obrovské aule na VŠE hovořila s mikrofonem na klopě pro 450 lidí. Dá se takto učit, jistě, ale na soukromé škole mám před sebou skupinku 25 až 30 lidí. Potkáváme se na chodbě, poznáváme se, je to komornější. Individuální přístup ke studentům je tu snazší a náležitě si ho vychutnávám.


HN: Poznala jste ale něco úplně nového?

Jsem už kantorka krátce před důchodem, ale až do nástupu na své nynější působiště bez zkušenosti s výukou studentů kombinovaného studia. V oboru finance, finanční služby, veřejné správy učím lidi z bankovní praxe, z obecních úřadů, z ministerstev. ... Je to pro mě nesmírně podnětné.


HN: V čem?

Přicházejí se zkušenostmi z praxe. Nezůstávám tak jen v akademickém světě.


HN: Mají tito studenti větší motivaci k učení?

Ano. Jednak si je většinou už platí ze svého, jednak je to důležité pro jejich kariéru.


HN: Mělo by se platit školné na všech vysokých školách?

Byla by to motivace... Myslím, že třeba kvůli němu studenti soukromé školy dodržují častěji danou dobu studia, nepřekračují ji tolik jako na veřejných vysokých školách. Prostě více vidí, že je učení něco stojí.


HN: Porovnejte zázemí škol...

Proti veřejné škole musím říct, že je tu snazší zajistit běžný provoz, ale možná je to tím, že ta soukromá je zkrátka zatím menší. Státnice, které jsem tu zažila, ale byly ukázkou toho, jak by měly být organizačně zvládnuty. Profesor, asistenti nemusejí trávit čas vypisováním různých protokolů, protože to udělá speciální pracovník. Máme tu také skvělé didaktické zázemí, pomůcky, každá posluchárna je vybavená data projektorem. Na VŠE to vždy samozřejmé nebylo.


HN: A co přístup veřejné a soukromé školy coby zaměstnavatelů?

V privátní sféře je více rozšířen trend zaměstnaneckých benefitů. Na VŠE nám sice přispívali na penzijní připojištění, ale tady je nabídka daleko širší a pestřejší. Od různých sociálních programů, po výhody v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců, v péči o zdraví. Máme možnost si zde výhody vybrat podle představ.


HN: A srovnání platů ?

Na soukromých vysokých školách jsou vyšší, konkrétnější být nemohu.


HN: Co potom drží vyučující na veřejné škole?

Mohu soudit podle sebe: prestiž, kolektiv... Jedním z důvodů bývá i to, že mají na veřejné vysoké škole možnost získat titul Ph.D. (dřívější CSc., pozn. aut.), ucházet se o docenturu nebo profesuru. To na soukromé vysoké škole ještě nemohou. Jistě, můžete o vyšší titul usilovat i z pozice vyučujícího na soukromé škole, ale z mateřské fakulty na veřejné škole je to snazší.


HN: Je pravda, že jsou soukromé školy více prakticky zaměřeny?

V mnohých případech ano, protože vznikaly původně jen s bakalářskými programy, jejichž náplň byla volena s ohledem na uplatnitelnost v praxi.

HN. Fandíte spíše veřejným, nebo soukromým školám?

Všem. Veřejné školy mají za sebou historii, prestiž, kterou si ty soukromé zatím budují. Rozhodně je existence soukromých škol vedle veřejných obohacující pro obě strany. Jsem ráda, že se Vysoké škole J. A. Komenského nyní podařilo získat univerzitní status. Je to průlom v historii soukromého vysokého školství v Česku, hodný následování. Konkurence ve vzdělávání napomůže pouze jeho kvalitě, což je dobře. n

Bojka Hamerníková vede od loňského září katedru rozpočtové politiky a managementu veřejného sektoru na VŠ finanční a správní v Praze. Předtím působila na VŠE v Praze, naposledy na pozici děkanky Fakulty financí a účetnictví.