Na tituly si Češi potrpí, diplomy jim uznávají i v cizině



Stejně jako na státních školách, tak i na soukromých je studium zakončeno státní závěrečnou zkouškou a obhajobou bakalářské nebo diplomové práce. Potom absolvent získá titul. Pokud má zájem pokračovat ve vzdělání na zahraničních vysokých školách, nemívá potíže s uznáním v Česku dosaženého vzdělání.

"Absolventi akreditovaných studijních programů českých vysokých škol jsou v zemích Evropské unie uznáváni," potvrzuje Zdeňka Pastorová z odboru vysokých škol ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Zároveň podotýká, že zahraniční instituce, které o uznání rozhodují, někdy chtějí od ministerstva či žadatele ověřit některé informace. Například to, zda šlo o českou školu nebo jestli byl absolvovaný studijní program akreditovaný, to jest uznaný ministerstvem školství. "Ověřují si také to, zda byl dosažený titul udělen po ukončení bakalářského nebo magisterského studia a jaká byla standardní doba studia daného studijního programu," doplňuje Zdeňka Pastorová.

Bez problémů v USA i Asii

Jak je to ale v případě, že student chce za studiem odcestovat mimo Evropu? Česká republika nemá s USA ani s žádnými asijskými státy uzavřenou smlouvu, která by říkala, jaké diplomy se vzájemně akceptují pro další studium na vysokých školách. "Problémy u současných absolventů ohledně uznávání diplomů v USA jsme ale nezaznamenali," říká Zdeňka Pastorová s tím, že je to také díky přiblížení české vysokoškolské vzdělávací soustavy té americké. Obě jsou třístupňové: bakalář, magistr, doktor.

Množství studentů, kteří pokračují ve studiu v některých asijských státech, je v porovnání s USA menší. "Nemáme však informace o tom, že by diplomy českých vysokých škol nebyly v Asii uznávány," uvádí Zdeňka Pastorová.

Při uznávání českých diplomů vůbec nezáleží na tom, jestli ho vydala státní nebo soukromá vysoká škola. Rozhodující totiž je, že student absolvoval na škole, která je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému České republiky. Další podrobné informace najdete v Centru pro studium vysokého školství (www.csvs.cz, odkaz: Středisko pro ekvivalenci dokladů o vzdělání).

Poláci uvádějí všechny funkce a tituly

Když už někdo získá diplom, ať v mateřské zemi nebo v cizině, jaký je jeho vztah k udělenému titulu? V tomto ohledu lze Evropany rozdělit do dvou základních táborů. V jednom si na tituly příliš nepotrpí, v tom druhém si na nich zakládají.

Ladislav Rýznar, který pracoval v diplomatických službách a je autorem knihy Rozmanitosti EU, říká, že na tituly si příliš "nehrají" například v Dánsku, Irsku nebo ve Švédsku. Velkou roli nemají ani ve Španělsku, Řecku, na Kypru nebo na Maltě. V Maďarsku se dokonce akademické tituly nepoužívají vůbec.

Kromě doktora - lékaře se tituly neužívají také v Británii. V Nizozemsku se oslovuje titulem jen tehdy, pokud z kontaktu jasně vyplyne, že si to partner přeje. Na vizitkách mívají Nizozemci tituly, které jsou vyšší než bakalář.

Naopak Italové si na titulování velmi potrpí, stejně jako Slovinci. Do této skupiny patří také Češi. "I když zase ne tolik jako například Poláci. Ti si na vizitkách uvádějí všechny funkce a tituly," srovnává Ladislav Rýznar. Podle něj jsou tituly neodmyslitelnou součástí jména také všech vystudovaných Rakušanů. Zapomenout na ně by bylo společenským prohřeškem. V Německu je to podobné. Portugalci dokonce oslovují titulem doktor každého, kdo na univerzitní titul vypadá. Pokud se to hodí, užívají také tituly inženýr a architekt.

Zvláštní situace kolem užívání titulů je v pobaltských republikách, tedy v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. "Tam totiž záleží na tom, jakým jazykem se komunikuje," vysvětluje Ladislav Rýznar. Pokud se hovoří v němčině, tituluje se. V angličtině se tituly naopak nepoužívají.

Autorka je spolupracovníkem redakce

Související