Paraguay
Do oblasti se lze z paraquayské metropole dostat po silnici Ruta Gran Chaco.
Snímek: Štěpán Vítek

Nehostinné území, jehož většina leží na území dnešní Paraguaye (okraje zasahují do Bolívie a Argentiny), nikdy příliš nelákalo k osídlení: vražedně horké podnebí, chudé půdy, riziko nakažlivých nemocí a naprostá odlehlost od hlavních dopravních tahů skládají dohromady nevlídnou mozaiku. Přesto tu však lidé žijí, a ne ledajací: vítejte v mennonitských osadách v paraguayském Gran Chacu!

Přes půl zeměkoule do "zeleného pekla"
Až do období mezi dvěma světovými válkami byli jedinými obyvateli Gran Chaca indiáni, převážně z kmene Lengua. Situace se začala měnit ve 20. letech, kdy sem v několika vlnách dorazili mennonité - příslušníci nepříliš početné, ale přísné protestantské církve. Dávní předkové paraguayských mennonitů pocházeli ze západního Fríska, tedy krajiny na severu dnešního Nizozemska. Odtud odešli nejprve do Ruska ke Kaspickému moři, o generace později do prérijních provincií Kanady, a z Kanady před necelou stovkou let právě do Paraguaye. Další mennonitští osadníci, původem z Ukrajiny, dorazili do Paraguaye po 2. světové válce.
Proč takové daleké a obtížné přesuny v dobách, kdy neexistovala letadla a svět se zdál mnohem větší než dnes? Jednoduchá odpověď: mennonité chtěli vždy žít podle svého a několikrát nastala situace, že okolí jim jejich způsob života již nadále nechtělo tolerovat. Mennonité odmítají službu v armádě, dodržují asketickou životní kázeň, chtějí mít vlastní školy a vůbec si nepřejí být okolním světem příliš rušení. Vždycky, když začali přicházet o svá dříve zajištěná privilegia, dali se na pochod. Naposled do Paraguaye.

Tuhý kořínek
Paraguayská vláda mennonity dodnes platným zákonem č. 514 vyčlenila z povinnosti platit daně a sloužit v ozbrojených silách. Přidělila jim tenkrát dokonce i půdu: mennonité dnes hospodaří na obří výměře 420 tisíc ha plochy. Nestalo se tak ovšem zcela nezištně - místo pro mennonity se našlo až v odlehlém a nebezpečném Gran Chacu. Však se také první generace mennonitských osadníků potýkala s velmi nepříznivými poměry. Vedle drsné přírody (na dvě stě lidí zemřelo jen při první cestě do Chaca) osadníky často ohrožovali místní indiáni a ani politická konstelace nezářila jasnou hvězdou. Paraguayské Gran Chaco se v roce 1932 stalo dějištěm tzv. Války v Chacu mezi Paraguayí a Bolívií a na "mennonitském" území se tvrdě bojovalo. Krajina je dodnes hustě poseta pevnostmi, mennonitské kolonie se dokonce tehdy staly cílem bolívijských náletů. A i dnes - když útoky od místních kmenů ani zpoza hranice již nehrozí - v Chacu číhají smrtelně jedovatí hadi či štíři a podnebí není právě příjemné.
Mennonité však prokázali obdivuhodnou houževnatost a během osmdesáti let dosáhli téměř nemožné: nejen že se jim podařil najít model klidného soužití s místními indiánskými kmeny, ale mennonitské farmy dnes úspěšně hospodaří v místech, kde se to zdálo být vyloučeno. Použijeme-li optiku západní civilizace, pak mennonité přinesli do části i dnes dosti zaostalé země řád, organizaci a modernější výrobní postupy.

Střet civilizací
Dnes žije v paraguayském Chacu asi 1450 mennonitských rodin (zhruba sedm tisíc lidí) v celkem třiaosmdesáti obcích. Existují tu tři hlavní centra: Filadelfia, Loma Plata a Neu-Halbstadt (zvlášť poslední jméno nikoho nenechá na pochybách, jakého původu osadníci jsou). Vedle mennonitů obývá oblast zhruba dvojnásobný počet indiánů různých kmenů. Běloši a indiáni mají zřetelně vymezené mantinely: mennonité vlastní v podstatě všechna hospodářství a zaměstnávají indiány na sezonní práce. Ke vzájemnému míšení téměř nedochází a sociální statut jedněch i druhých nikdo nezpochybňuje. Bezkonfliktní soužití, to je v dějinách kolonizace Jižní Ameriky ne zrovna běžný jev.

lahvový strom
Palo borracho, zvaný též "lahvový" strom
Snímek: Štěpán Vítek

Mimo prostor a čas
Příjezd do mennonitských kolonií v Gran Chacu znamená pro evropského návštěvníka nával neobyčejných vjemů. Nejobvyklejším druhem dopravy do mennonitských kolonií je noční autobus z paraguayské metropole Asunción, který do Filadelfie přijíždí nad ránem. V noci panuje v osadě tma a mrtvolný klid, jak to přísná protestantská morálka vyžaduje. Když úsvit odhalí kontury budov, náhle máme před sebou scenérii připomínající filmy z amerického Divokého západu: nízké, většinou dřevěné budovy, prašné ulice a všudypřítomné dráty elektrického vedení. S postupujícím časem se "ulice" Filadelfie začínají zalidňovat: na pick-upech nebo traktůrcích přijíždějí běloši, na kolech a pěšky přicházejí indiáni. Mennonité - vesměs majitelé farem - si "rozeberou" indiány na práci a den nabírá svůj pravidelný rytmus. Najatí indiáni odjíždějí obhospodařovat hovězí dobytek či pracovat na kukuřičných a bavlněných plantážích; protože ale práce někdy není pro všechny dost, tak řada indiánů se po zbytek dne bezcílně potuluje po prašných ulicích Filadelfie...

S němčinou až na konec světa
Památky v evropském pojetí v paraguay-ských mennonitských osadách nehledejme. Jednou z mála výjimek je malé muzeum v osadě Loma Plata, připomíná krátkou, ale bouřlivou historii zdejších komunit. Na několika místech lze také koupit rukodělné výrobky od indiánů. Kouzlo mennonitských kolonií spočívá v něčem jiném: kombinace zdánlivě nesouvisejících vjemů místu propůjčuje auru vytrženosti z prostoru a času. V "hotelu" ve Filadelfii na vás promluví němčinou prostoupenou archaickými výrazy do té míry, že i dobří němčináři budou mít potíže. Klimatizovaný supermarket nesoucí název Colonia Fernheim (vzdálený domov) jaksi neladí se zaprášenými ulicemi Filadelfie. Široko daleko není žádné město: do nejbližšího většího sídla, Asunciónu, je to 500 km.
Ač poměry ve Filadelfii působí dnes stabilně a spořádaně, přece jen se může vloudit myšlenka: kam by se paraguayští mennonité odstěhovali, pokud by jim i tady vláda "přitáhla šrouby"? Prázdných končin už na planetě mnoho nezbývá. Přejme jim, aby se těmito úvahami nikdy nemuseli zabývat.

ŠTĚPÁN VÍTEK

Jak se tam dostat
Paraguay je jednou z nejméně navštěvovaných zemí Jižní Ameriky a spolu s Bolívií také jediná, která nemá moře. Čeští občané pro vstup do země nepotřebují vízum. Hlavní město Asunción má letiště, které však přijímá lety téměř výhradně z jihoamerických měst. Pro většinu cestovatelů vede cesta do Paraguaye po zemi přes hraniční přechod ze sousední Brazílie Foz do Iguazú/Ciudad del Este, který leží v blízkosti slavných vodopádů Iguazú. Ze Ciudad del Este to do Asunciónu trvá autobusem 4 h, stejně jako z města Posadas na argentinsko-paraguayské hranici. Z Asunciónu dojedeme do mennonistských kolonií v Gran Chacu také autobusem po silnici Ruta Gran Chaco, která je dnes již v celé délce asfaltová.

Na co dát pozor
Mennonitské kolonie jsou kriminality prosté, ne však paraguayská města. Pohybovat se v Asunciónu za tmy vyžaduje dávku kuráže už jen proto, že ulice jsou osvětleny velmi spoře nebo vůbec. Většina obyvatel Paraguaye žije v tísnivé chudobě a loupežná přepadení jsou běžnou věcí s tím, že cizinců přijíždí minimálně a jsou o to snadnějším cílem. Při pohybu po městě je dobře mít s sebou menší obnos peněz v řádu desítek dolarů a v případě problémů peníze útočníkům bez odporu vydat. Nedoporučuje se vůbec vstupovat do chudinských čtvrtí, jeden slum se nachází v samém centru blízko prezidentského paláce. Při přesunech autobusem nenechávejte v tašce nebo batohu, které se ukládají do zavazadlového prostoru, žádné cennosti.

Kde se ubytovat
Jednu z mála možností ubytování ve Filadelfii představuje Hotel Florida, kde ceny začínají na 10 USD za noc (více za klimatizované pokoje). V tomto místě lze zhlédnout i videopořad o historii mennonitských osadníků.

Související